Bylo by chybou na těchto stránkách opomenout výročí padesáti let společného života manželů Gajdošíkových, které jsme si spolu s nimi připoměli v sobotu 2. července.
50 let… To je opravdu dlouhá doba, a to nejen pro mladé lidi nebo děti, kterým se to asi zdá nepředstavitelné. Také i my, kteří už máme – jak se říká – „nějaký ten křížek“ na zádech, si někdy říkáme, že to nemůže být ani pravda. Ale je…
Právě před 50 lety – 2. 7. 1961 – jsme si v tomto sboru řekli své „ano“. Sbor sice vypadal trošku jinak, mnozí z těch, kteří při tom našem obřadu byli, už mezi námi, žel, nejsou, ale je tu stále Ten, který nám tenkrát dal svoje požehnání a naším dalším životem nás vedl. A i když nás v průběhu těch 50 let potkávalo (jako všechny lidi na této zemi) nejen to dobré, ale někdy opravdu moc zlé, jsme svému Bohu vděční.
Jsme Mu vděční za to, že nám dal tři hodné děti – Věrušku, Marečka
a Radečka – že nám přidal Ivanku a naše sluníčko – Emminku, že jsme mohli prožít těch 50 let v lásce se svými dětmi, s rodinami mých sester Mirušky a Danušky, ale také s vámi – se svými spolubratry a spolusestrami v Kristu Ježíši. Toto společenství je totiž velký dar, který často ani neumíme docenit. To ocení asi jen ti, kteří jsou sami…
Jsme svému Bohu nesmírně vděční za to, že nás vedl, žehnal nám i našim blízkým, že stál v těžké chvíli loučení s Marečkem vedle nás a utíral naše slzy, a že nám mnohokrát tolik odpouštěl. Především jsme Mu ale vděční za naději, že až přijde Ježíš Kristus, už nebudeme počítat čas… A co potom bude 50 let oproti věčnosti?
Věra a Jiří Gajdošíkovi
Další fotografie ze sobotního společného připomenutí si padesáti let společného života manželů Gajdošíkových můžete najít ve fotogalerii.
Zlatá svatba…
Padesát dlouhých let spolu –
to vůbec dnes běžné není…
Co všechno se za tu dobu
kolem nás – i v nás změní…
Když stáli jste na začátku –
byl svět natřen do růžova;
teď byste mnohé z toho
nechtěli prožívat znova…
Však ať jste šli tmavou nocí,
anebo slunným ránem –
vždycky jste byli spolu
a ruku v ruce s Pánem…
Od Něho brali jste sílu
jak dobré, tak zlé prožívat…
A také nás, svoje děti,
jste učili Boha znát…
A tak i my s vámi tou cestou
už dlouhou dobu jdeme –
a Bohu, že jde s námi,
dnes poděkovat chceme…