Zlatá svatba manželů Běčákových

Tento měsíc si připomenou svých padesát let společného života manželé Běčákovi. Do dalších společných let jim přejeme hodně Božího požehnání. A jak vzpomínají na své manželství, to se můžete dočíst dále…


Milé sestry a milí bratři.

Jsou dny obyčejné, všední, ale i chvíle významné, slavnostní a nezapomenutelné… Mezi ty patří narození, začátek a ukončení školní docházky, svatba, a také i tzv. „zlatá svatba“ – 50 let společného života. V tomto bodu dnes stojíme my. Dovolte nám, abychom se spolu s vámi na chvíli ohlédli zpátky a zavzpomínali si.

Na počátku těch společných 50 let stál verš z Božího slova, který jsme měli uvedený na našem svatebním oznámení: „Rozpomínajíce se na dny předešlé, vztahujeme ruce své k tobě; duše naše jako země vyprahlá po tobě touží, do dalších dnů našeho života.“ (Možná se vám bude zdát tento verš k příležitosti svatby poněkud zvláštní, ale tehdy byl velice aktuální. Měla jsem problémy kvůli sobotě a právě přišla o práci.)

Své „ano“ jsme si řekli dne 17. 12. 1961 v tomto sboru, kde jsme také byli před časem oba pokřtěni. Za rok po svatbě se nám narodil syn Pavlík, dva a čtvrt roku nato dcerka Jaruška. Dostali jsme velmi skromný byt v radvanické kolonii na Trnkovci, později jsme se přestěhovali do Havířova-Šumbarku, kde už to bylo s naším bydlením trochu lepší, a nakonec jsme zakotvili v nynějším bytě, kde vyrostly naše děti a kde jsme mohli také poskytnout útočiště svým rodičům v jejich stáří. Naše děti nám daly tři milovaná vnoučata – Lucinku, Kateřinku a Jakuba, a do rodiny přivedly hodného zetě Ervína a milou snachu Katku.

Život plynul, a jako u každého, i v tom našem se střídaly dny radosti a štěstí s chvílemi starostí a smutku. Každou z těch chvil jsme ale prožívali společně s vámi, bratři a sestry, a cítili jsme, že na nás myslíte a modlíte se za nás, ať už jsme měli problémy se sobotou, v zaměstnání, nebo problémy zdravotní… Namátkou vzpomínám na nedávnou dobu, kdy jsem byla v nemocnici na vážné operaci, a vedle Božího přiznání a Jeho pomoci mi byly velkou oporou vaše milé návštěvy a SMS-ky, které mám opsané v sešitku a dodnes schované.

Za vaši lásku a přátelství vám, sestry a bratři, ze srdce děkujeme. Nejvíce ale děkujeme našemu nebeskému Otci, který nás těmi 50 lety provázel a který nám ve svém Synu zaslíbil, že jednou – a my věříme, že to už nebude trvat dlouho, budeme s Ním a s vámi všemi na nové zemi, kde se čas již nebude počítat.

Vaši Běčákovi