Předposlední píseň, o jejíž historii bych se s vámi rád podělil, je píseň „Ztiš srdce mé“ (číslo 149), která patří mezi mé oblíbené písně. Jako vždy začnu naší českou verzí, která je niterní modlitbou – prosbou o pomoc pro naši sklíčenou duši, kterou může utišit jen náš Přítel s velkým „P“, který nám rozumí, protože tady s námi mnoho let žil a prožíval to co my, včetně smutku a trápení. Jemu můžeme důvěřovat, On je naší nadějí a silou, Jeho se můžeme s jistotou držet, protože nás nikdy nezklame. Jednou, a nebude to už trvat dlouho, se pro nás vrátí už jako Král a tehdy nás vezme k sobě, pryč z tohoto hříšného a nepokojného světa. Jeho touhou je totiž žít s námi u milujícího Nebeského Otce.

Ztiš srdce mé, můj Pane všemohoucí,
nauč mne nést můj každodenní kříž,
daruj mi sílu, obnov víru vroucí,
neumím žít, a ty to, Pane, víš.
Ztiš srdce mé v své lásce nehynoucí,
jsi Přítel můj, jen ty mi rozumíš.

Ztiš mysl mou, ať mohu chápat vírou,
vždyť jenom v ní ti, Bože, rozumím,
ať nechám vést se tvojí pravdou čirou
a s důvěrou se tebe uchopím.
Ztiš mysl mou, buď nadějí a silou,
ať nikdy víc se tebe nepustím.

Ztiš duši mou, vždyť už se doba blíží,
kdy z nebe přijdeš jako Král a Pán,
pomine vše, co dosud nás tak tíží
a každý hřích už bude překonán.
Ztiš duši mou, kéž moje touha míří
v otcovský dům, tam, kde chceš mít mne sám.

Aby jsme mohli tuto píseň zpívat, Bůh při jejím vzniku použil obdarování minimálně tří lidí ze tří zemí – původní slova vznikla v Německu, do angličtiny byla přeložena ve Skotsku a melodie, se kterou se dnes zpívá, vznikla ve Finsku. Ale pojďme na začátek…

Tato píseň začala svůj život v luteránském Německu v druhé polovině 17. století v období Pietismu, což bylo reformní hnutí v rámci protestantských církví, které reagovalo na strnulost protestantské ortodoxní dogmatiky. Pietismus kladl důraz na praktickou zbožnost a osobní zodpovědnost za spasení své i svých bližních. Mezi základní požadavky pietismu patřila důkladnější znalost Bible, účast laiků v činnosti církve na základě všeobecného kněžství a křesťanská životní praxe, namísto pouhé znalosti dogmatiky. Pietisté také podporovali psaní chválících písní, které byli osobnější a naplněné emocemi.

A do tohoto období, v roce 1697, se narodila Katharina Amalia Dorothea von Schlegel, autorka původního německého textu. O samotné autorce toho není moc známo, až na to, že byla nějak spojena s malým vévodským soudem v Köthen, severně od Halle, v Německu. Někteří hymnologové naznačují, že se mohla stát něčím jako luteránskou jeptiškou (Stiftsfräulein). Zřejmě byla ovlivněna pietistickým hnutím. Zajímavostí je, že ve stejném městě pět let působil také o pouhých dvanáct let starší Johann Sebastian Bach.

Její báseň s názvem “Stille, mein Wille; dein Jesus hilft siegen” (Tiše, má vůle; tvůj Ježíš pomáhá vyhrát) byla publikována v roce 1752 ve sbírce „Neue Sammlung geistlicher Lieder“ (Nová sbírka duchovních písní) s šesti slokami. Je to jediná z jejich více než 20 básní, která byla později přeložena do angličtiny. Možná byla inspirována Žalmem 46:11-12 (BK) „Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi. Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův.“ V básni jsou zmíněna i další témata z písma a odkazy na biblické události – jde z ní poznat, že Katharina von Schlegel byla jistě ženou, která důvěřovala Bohu a znala dobře Bibli.

Tato báseň přežila do dneška díky obdarování britské ženy Jane L. Borthwick ze Skotska, členky Free Church of Scotland (Nezávislé skotské církve), která o víc než století později tento text přeložila do angličtiny s názvem „Be Still, My Soul“ (Buď klidná, má duše). Její překlad zahrnoval pět z původních šesti slok, které se objevili v publikaci „Hymns from the Land of Luther, second serie“ (Hymnusy ze země Luthera), kterou připravila spolu se svou sestrou Sarah Borthwick Findlater v roce 1855. Tato slova byla původně zpívána s několika různými melodiemi, ale žádné kombinace nebyli trvalé a nijak se nerozšířily.

Dnes používaná melodie, která tuto úžasnou báseň skvěle doplňuje, pochází původně ze symfonie známé jako „Finladina, op. 26“ od finského slavného skladatele Jeana Sibeliuse (původním jménem Johann Julius Christian Sibelius), kterou složil v letech 1899 až 1900. Tato symfonická báseň doprovázela řadu výjevů z nichž každý odrážel část finské historie. Skladba byla jemným protestem proti rostoucí cenzuře a útlaku z Ruska, které tehdy Finsku vládlo. Velká část skladby je energická a turbulentní, představující finský lidový národní zápas, ale ke konci se objeví nám známá melodie „The Finlandia Hymn“, která i v této sekulární skladbě symbolizuje naději a odhodlání – v této originální podobě naději pro pokořený finský lid. Sibelius později přepracoval tuto část na samostatný kus a se slovy od Veikka Koskenniemi se stala oblíbenou finskou národní písní.

Anglický text „Be Still, My Soul“ (Buď klidná, má duše) byl s melodií „The Finlandia Hymn“ Jeana Sibeliuse poprvé spojen v britském církevním zpěvníku „Revised Church Hymnary“ v roce 1927 díky velšského oxfordského varhaníka, sbormistra a učitele hudby Davida Evanse. V roce 1933 se pak objevila i za oceánem v Prebyteriánském zpěvníku.

Zajímavostí k této písni je, že byla údajně oblíbenou písní Erica Liddella, proslulého z filmu „Chariots of Fire“ (Ohnivé vozy), natočeného podle skutečné událisti – Eric Liddella byl sportovec, který se stal známým mimojiné tím, že na olympijských hrách v roce 1924 odmítl běžet v den, který byl pro něj sváteční. Později se stal misionářem v Číně a během druhé světové války byl uvězněn. Říká se, že učil tuto píseň ostatní ve vězeňském táboře (kde nakonec zemřel na mozkový nádor).

Bůh použil několik lidi z několika zemí k sestavení krásného hymnusu, který nás učí, že Bůh má vše pod kontrolou a že na Něj můžeme s klidnou duší čekat.

Dovolte mi opět pokus o překlad anglické verze se čtyřmi slokami:

Buď klidná, má duše: Pán je na tvé straně!
Trpělivě nes kříž zármutku nebo bolesti;
nech svého Boha, aby řídil a opatřil;
v každé změně zůstane věrný.
Buď klidná, má duše: tvůj nejlepší, tvůj nebeský Přítel
skrz trnité cesty vede k radostnému konci.

Buď klidná, má duše: tvůj Bůh se zavazuje
vést budoucnost tak, jak to dělal v minulosti.
Tvá naděje, tvá důvěra nechť není otřesena;
vše nyní záhadné bude nakonec jasné.
Buď klidná, má duše: vlny a vítr stále znají
jeho hlas, který jim vládl, když zde žil.

Buď klidná, má duše: když odcházejí nejdražší přátelé,
a vše je zatemněno v údolí slz,
pak lépe poznáš jeho lásku, jeho srdce,
když přijde utišit tvůj zármutek a tvé obavy.
Buď klidná, má duše: tvůj Ježíš může nahradit
ze své vlastní plnosti vše, co vzal.

Buď klidná, má duše: hodina se rychle blíží
kdy budeme navždy s Pánem,
kdy zmizí zklamání, zármutek a strach,
žal zapomenutý, láskyplná nejčistší radost obnovena.
Buď klidná, má duše: kdy jsou změny a slzy minulostí,
konečně se sejdeme se vším bezpečným a požehnaným.

Připojuji i pár odkazů na různé zpracování této písně v angličtině:

„Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.“
(Žalm 37:7)

„Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“
(Matouš 16:24)

„potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“
(1.Tesalonickým 4:17)