V pátek 11. prosince 2020, po náhlé nemoci, byl svým Bohem povolán k dočasnému odpočinku náš bratr v Kristu Jaroslav Běčák. Poslední rozloučení s bratrem proběhlo v pátek 18. prosince ve 14:00 v obřadní síni na místním hřbitově v Šenově.
Vzpomínka ze života bratra od vnučky Lucky
Můj dědeček se narodil 23.března 1936 ve Frýdlantě nad Ostravicí manželům Adolfovi a Viktorii Běčákovým jako druhý syn. Dětství a školní léta prožil v Hodoňovicích a Krnově, kde se také vyučil soustružníkem.
Po vyučení nastoupil do Strojosvitu v Krnově. Na základní vojenskou službu byl povolán do Českých Budějovic v letech 1955-1957.
V roce 1960 koupil jeho tatínek malý domeček v Petřvaldě u Karviné. Po přestěhování do Petřvaldu nastoupil na důl Fučík 3 jako soustružník, kde pracoval až do svého starobního důchodu. Svou práci měl moc rád.
Skrze svou maminku, která již dříve přijala Pána Ježíše jako svého osobního Spasitele, i on jej na počátku 60.let přijímá do svého života.
V roce 1960 se seznamuje se svou budoucí manželkou Evou a v prosinci roku 1961 uzavírají sňatek. Právě včera by si spolu připomínali 59 let společného života … Po svatbě spolu bydlí v malém skromném bytě v Ostravě-Trnkovci. Přesně po roce se jim narodil syn Pavel a za dva roky dcera Jaroslava, moje maminka.
Šedesátá léta nebyla církvím vůbec nakloněna, často měl neomluvené absence kvůli sobotám a tak byl bez odměn a prémií. Peněz nikdy nebylo mnoho, přesto nikdy netrpěli nouzí.
V době narození obou dětí dědeček začíná stavět na Visalajích maličkou chatu … Chatu, na které trávili všechny volné chvíle a kde jsem já prožila to nejkrásnější dětství … Dědečku, jsem Ti za to velice vděčná …
Poté se z Ostravy přestěhovali a pár let bydleli v menším bytě v Havířově-Šumbarku na náměstí. Až v roce 1970 se přestěhovali do pohodlného třípokojové bytu v centru města Havířov.
Když jim postupně vypadly obě děti z hnízda, začali mít více času na své záliby a koníčky. Rád s manželkou cestoval po své vlasti, ale i do zahraničí – často se svými sborovými přáteli.
Protože jim byla blízká služba, po odchodu svých dětí z domova nezůstali dlouho sami. Začali se starat o své rodiče, o které pečovali až do sklonku jejich životů.
Dcera Jarka se provdala v roce 1984 a po čase se narodila první vnučka Lucinka a za dva roky další děvčátko Kateřinka, jak ji dědeček říkával. To byla pro oba – dědečka i babičku veliká radost.
Od syna Pavla, který žije s partnerkou Katkou, přijal dědeček Kubu jako svého vnuka.
V roce 1996 odešel dědeček do starobního důchodu, ale ani pak nesložil ruce v klín, ale pracoval brigádně v jedné zámečnické dílně v Petřvaldě jako soustružník. V důchodu také často něco kutil ve své garáži. Jako soustružník vyráběl za svého profesního života spoustu krásných věcí ze dřeva – vázičky, kořenky, poličky a činil tak radost svým milým a známým.
Během dalších let jim k jejich radosti přibyla i pravnoučátka, nejdříve Verunka, pak Anička, Barunka a nakonec chlapeček Adámek, z kterého měl dědeček po tolika holčičkách obzvlášť radost.
V roce 2016 se stěhovali do menšího bytu v Havířově-Šumbarku, ale v té době jeho manželka Eva dostala mozkovou mrtvici. Od té doby se mu život hodně změnil. Musel dělat věci, které běžně nedělal a navíc postupně se manželčin zdravotní stav zhoršoval a jemu to ubíralo hodně síly.
Proto se rozhodli, že spolu půjdou do penzionu pro seniory. Současná světová pandemie zasáhla i tento penzion a oba byli touto nemocí postiženi.
Nemoc je donutila ulehnout na lůžko, žel jeho zdravotní stav se den ode dne velmi zhoršoval a nakonec byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech jeho již slabé srdíčko dotlouklo.
Můj dědeček sice opustil tento svět, přesto však v našich srdcích bude žít navždy …
Celý život žil pro svou rodinu, vždy bojoval za rodinnou sounáležitost a lásku. Kdykoli byl s ním člověk v kontaktu osobním nebo telefonickém, zajímal se o své děti, vnučky i jejich drobotinu. Často nám všem připomínal, abychom měli o sebe vřelý zájem, budovali vztahy a měli se rádi. Byl vždy velice vděčný, třeba jen za telefonické zavolání.
Celý svůj život navštěvoval spolu s manželkou společenství Církve adventistů s.d. a prožívali v něm spolu mnoho krásných a naplněných chvil.
Často s námi debatoval o různých biblických tématech, a když padla zmínka o smrti, vždy říkal, podle slova Bible, že smrt je jen spánek a pak už bude jen příchod Pána Ježíše.
Proto i když nám je teď strašně smutno a nerozumíme spoustě věcem, protože odešel nečekaně, těšíme se, že už to nebude dlouho trvat a znovu se uvidíme a obejmeme. Poté už navždy budeme spolu v království, které pro nás připravil náš milující nebeský Otec.
Děkujeme ti dědečku za všechno – hlavně za tvou lásku, obětavost, pokoru a skromnost …