Další píseň z našich zpěvníků, o jejíž historii bych se s vámi rád podělil, tentokrát není o tématu modlitby. Co si ale při zpěvu možná málo uvědomujeme je, že samotná píseň může být modlitbou – modlitbou ve které můžeme chválit, děkovat, nebo i prosit. Jedna z velmi známých chválících a děkovných písní je píseň číslo 12 s těmito slovy:
Ty, Bože náš, když na tvou zem se dívám,
tu srdce mé je plné nadšení.
Obdivu písně o tvé moci zpívám
a duše má se díkem rozezní.
Mé nitro zpívá, až se zalyká:
Jsi dobrý Bůh, jsi velký Bůh,
a srdce mé se k tobě utíká,
jsi mocný Bůh, jsi svatý Bůh.Když procházím se po rozkvetlé stráni
a slyším písně ptáků ve větvích,
či hledím z výšin do rozlehlých plání
a nad hlavou mi leží věčný sníh.
Mé nitro zpívá, až se zalyká:
Jsi dobrý Bůh, jsi velký Bůh,
a srdce mé se k tobě utíká,
jsi mocný Bůh, jsi svatý Bůh.Když pomyslím, že Bůh dal svého Syna,
abych tu krásu mohl stále mít,
že smrtí Pána smytá je má vina
a život dal, bych mohl věčně žít.
Mé nitro zpívá, až se zalyká:
Jsi dobrý Bůh, jsi velký Bůh,
a srdce mé se k tobě utíká,
jsi mocný Bůh, jsi svatý Bůh.A když se Pán můj, Ježíš Kristus, vrátí,
já půjdu s ním tam do nebeských krás,
kde s nadšením ho budou chválit svatí
a s radostí jej slavit zas a zas.
Mé nitro zpívá, až se zalyká:
Jsi dobrý Bůh, jsi velký Bůh,
a srdce mé se k tobě utíká,
jsi mocný Bůh, jsi svatý Bůh.
Tato velmi známá křesťanská píseň ušla od svého vzniku doslova dlouho cestu. Její příběh začíná ve Švédsku ve městě Mönsterås, kde napsal původní podobu textu Carl Boberg (1859 – 1940), místní pastor. Bobergův text začínal slovy „O store Gud“ („Ó velký Bože“) a byl poprvé zveřejněn na titulní straně novin Mönsterås Tidningen 13. března 1886. Její překlad najdete na konci tohoto příspěvku.
Když se ptali Carla Boberga čím byla tato báseň inspirovaná, tak odpovídal takto:
Stalo se to v té části roku, kdy se vše objevuje ve svých nejbohatších barvách; ptáci zpívali na stromech a ze všech stran. Bylo velmi teplo; na obzoru se objevila bouřka a brzy na to se ozval hrom a blýskalo se. Rychle jsme pospíchali pod nějaký přístřešek. Bouře však brzy skončila a objevila se jasná obloha. Když jsem přišel domů, otevřel jsem okno, které mám směrem k moři. Zřejmě se konal nějaký pohřeb a zvony hrály melodii „Když hodiny věčnosti volají mou zachráněnou duši do svého sobotního odpočinku“. Ten večer jsem napsal píseň „O store Gud“.
Brzy na to se Bobergova báseň spojila se starou švédskou lidovou melodií a poprvé se s touto melodií veřejně zpívala ve švédském kostele už v roce 1888. Další verze melodie, se kterou ji známe dodnes, vznikla v roce 1894.
Dle autora anglické verze, byla tato píseň nejprve přeložena do němčiny asi v roce 1907 německým baptistickým šlechticem Manfredem von Glehn, který ji zaslechl v Estónsku díky švédské mluvící minoritě. A poté, co se německá verze dostala do Ruska, byla přeložena také do ruštiny asi v roce 1912 ruským „Martinem Lutherem“ Ivanem S. Prokhanovem.
A právě ruská verze byla předlohou (ne překladem) dnes nejznámější anglické verze, kterou napsal anglický misionář Stuart K. Hine (1899 – 1989). Hine ji zaslechl během misie na Západní Ukrajině a v Karpatech v roce 1931. Ruskou verzi písně používal při své evangelizaci na Ukrajině. Když ji zaslechl, inspirovala ho k vytvoření jeho anglické verze známé jako „How Great Thou Art“ – z té pochází náš český překlad písně „Ty, Bože náš“. Nejdříve Hine napsal dvě sloky a později připsal další dvě.
Třetí sloku (odpovídá stejné sloce v našem zpěvníku) dopsal poté, když se v jedné ukrajinské vesnici setkal s křesťany, kteří, jak bylo na Ukrajině zvykem, při čtení o ukřižování Ježíše z evangelia Jana hlasitě volali k Bohu jak neuvěřitelné bylo, že Kristus zemřel za jejich vlastní hříchy a chválili jej za Jeho lásku a milosrdenství.
Žel zanedlouho musel Stuart Hine Ukrajinu opustit během hladomoru a čistek spáchaných Stalinem v letech 1932-1933.
Když se Hine později staral o vyhnanou Polskou komunitu v Británii, která dychtivě čekala na návrat domů, stalo se to částí inspirace pro poslední čtvrtou sloku, která vznikla po druhé světové válce. Další části inspirace bylo setkání s odsunutými Rusy v roce 1948, kteří byli drženi v Anglii. Byli tam pouze dva lidé, hlásící se ke křesťanství. Svědectví jednoho z těchto uprchlíků a jeho očekávání druhého příchodu Krista asi nejvíce inspirovalo Hinea k napsání čtvrté sloky. Tento muž vyprávěl, jak byl na samotném konci války oddělen od své ženy a od té doby ji neviděl. V době, kdy byli rozděleni, byla jeho žena křesťanka, narozdíl od něj. Mezitím se ale obrátil a jeho nejhlubším přáním pak bylo najít svou manželku, aby mohli konečně sdílet svou víru společně. Hineovi ale řekl, že teď již nečeká, že by mohl někdy svou ženu ještě vidět na této zemi. Místo toho dychtil po dni, kdy se setkají v nebi a budou se moci sdílet při věčném životě.
Tyto slova znovu inspirovaly Hineho a staly se základem pro jeho čtvrtou a poslední sloku k písni „How Great Thou Art“ (Jak veliký Ty jsi) – v anglické verzi tato čtvrtá sloka zní takto (v češtině je významově velmi podobná): „Když Kristus přijde s výkřikem provolávání slávy, aby mě vzal domů, jaká radost naplní mé srdce. Potom se skloním v pokorném uctívání a tam dosvědčím, Můj Bože, jak velký Ty jsi!“
Hineho verze písně byla nejvíce spopularizována během evangelizačních akcí Billyho Grahama v padesátých letech. Evangelista Billy Graham o této písní řekl: „Důvodem, proč mám tuto píseň rád, je, že oslavuje Boha. Obrací oči křesťana od sama sebe směrem k Bohu. Používám ji tak často, jak je to jen možné, protože je to tak Bohu-čest vzdávající píseň.“
V roce 2001 se tato píseň (dle jednoho z amerických křesťanských časopisů) stala dokonce druhým nejoblíbenějším hymnusem všech časů.
Pro zajímavost uvádím překlad původní Švédské verze, která má devět slok (omlouvám se za případné nepřesnosti překladu):
Ó velký Bože, když se podívám na tento svět,
Jak je vytvořen tvým všemocným slovem,
Jak vede vlákna života tvá moudrost,
A všechny bytosti jsou u tvého stolu spokojené;
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!Když vezmu v úvahu nebeské divy,
Tam, kde zlaté světové lodě brázdí éterickou modrou,
A slunce a měsíc měří okamžiky času;
Rostou a ubývají – dvojčata času,
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!Když slyším bouřlivý hlas bouří,
čepele blesku vybíhající z nebe;
Když jemně padá sprška dešťového osvěžení,
a duha zaslíbení svítí pro můj zrak;
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!Když letní vítr fouká přes pole,
Když květiny voní poboku jara,
Když drozd trilkuje v zelených stanech,
nebo ve stínu borového lesa,
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!Když se podívám na všechny zázraky v Bibli,
co dělal Pán od doby Adama,
Jaký byl plný laskavosti a pravdy ve všech časech,
a pomáhal Svému lidu z hříchu a sváru,
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!Když slyším blázny v mlze jejich pošetilosti
jak popírají Boha a posmívají se tomu, co řekl;
Vidím že i v té chvíli zakouší jeho pomoc,
a jeho silou a milostí žijí a hýbou se.
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!A když vidím Jeho obraz, jak směřuje k zemi
a všude dělá dobře;
Když vidím satana prchat se smrtelným třesením
před Pánem, který byl ukřižován,
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!A když tlačen vinou hříchu, padám před Ním,
dolů k jeho nohám, a modlím se za milost a pokoj;
A potom, mou duši vede pěšinou spravedlnosti,
On mě zachraňuje, můj hřích a svár odstraní;
Pak duše propukne v chválu:
Ó velký Bože! Ó velký Bože!Když se nakonec zvedne opona času,
A když se má víra změní konečně v to co jde spatřit;
když se ozve volání polnice, věčné předvolání,
má spasená duše vejde do sobotního odpočinku;
Pak duše propukne v chválu:
Děkuji, milosrdný Bože! Děkuji, milosrdný Bože!
Připojuji i pár odkazů na různé zpracování této písně v anglické verzi:
„Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. … Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“
(Žalm 8:2,4-5)