I dnes bych se rád s vámi podíval na jednu píseň z našich zpěvníků týkající se modlitby – o její kráse a požehnání. Možná není tak známá, ale našli byste ji i ve starých zpěvnících. Jde o píseň číslo 311 s těmito slovy:

Buď požehnána hodina, v níž skláním svoje kolena
a k svému Pánu v nebesích se na modlitbách blížím svých.
V čas strasti, běd a soužení v nich útěcha mi pramení,
nad svody světa vítězím, když modlitbou se posilním.

Jak krásná proseb hodina, v ní přání má jsou nesena
až k trůnu Otce na nebi, On zná mé všechny potřeby.
Bůh laskavě mne k sobě zve a požehnání dává své,
před trůnem jeho skládám tíž, když v modlitbě jdu k němu blíž.

Ty vzácná chvíle proseb mých, jsi útěchou mi v souženích.
Když v bolesti se skláním níž, ty pozvedáš mne stále výš.
Pak zrakem víry vzhlížím tam, kde domov svůj u Pána mám
a radost nitro naplní, že mám jistotu spasení.

Není úplně jisté, kdo napsal původní (anglické) slova této písně „Sweet hour of prayer“ (Sladká hodina modlitby). Jako autor je nejčastěji uváděn William W. Walford, slepý anglický kazatel, žijící v první polovině 19. století. Text této básně se poprvé objevil v tisku v týdeníku New York Observer 13. září 1845 díky neznámého přispěvatele, který k tomu napsal:
Při jedné příležitosti, když jsem jej (Walforda) navštívil, opakoval dvě nebo tři kousky, které složil a protože neměl doma žádného přítele, aby je zapsal na papír, zeptal se „Kdo to udělá?“ … Rychle jsem začal přepisovat verše s mou tužkou, jakmile je vyslovil a poslal jsem je k otisknutí, jestli si myslíte, že stojí za to je zachovat.

Nejpoužívanější melodii, která se stala již neoddělitelnou součástí této původně básně, publikoval muzikant William B. Bradbury roku 1860.

Česká verze je původním textu velmi blízká.

Připojuji i pár odkazů na různé zpracování této písně v anglické verzi:

Mé srdce si opakuje tvoji výzvu : „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
(Žalm 27,8)