Dnes bych se chtěl s vámi krátce zastavit u jedné asi nejvyhrocenější události, kdy se Mojžíš přimlouval za Izraelský národ. Když Mojžíš dlouho nescházel z hory Sínaj, donutili Izraelci Árona vyrobit zlatou chladnou modlu, kterou začali uctívat a kolem které začali dovádět. Zaujala mě Boží reakce, která je popsána v Exodus 32,9-11:
«Hospodin řekl Mojžíšovi: „Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem.“ Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl…»

Připadá mi to zvláštní – Veliký BŮH, který vše stvořil, a který řídil (a stále řídí) směr dějin se ptá ČLOVĚKA Mojžíše na svolení, aby po právu s Izraelci „skoncoval“. Já v tom vidím jasnou touhu milujícího Hospodina zachránit svůj lid. Sám Bůh pobízí Mojžíše, aby se za chybující Izraelský národ přimlouval. I když je to národ, který krátce od vyjití z Egypta neustále na něco reptal (navzdory všem těm obdivuhodným divům a zázrakům, které zažil), přesto, nebo možná právě pro to, si Bůh přál, aby Mojžíš za Izraelský národ prosil.
A k přímluvným modlitbám vybízí náš milující Zachránce i nás. K přímluvným prosbám nejen za usnadnění života zde na zemi, ale především za záchranu druhých pro věčný život. Můžeme mít jistotu, že takové modlitby nezůstanou bez odezvy.