Dnešní krátké zamyšlení o přímluvné modlitbě začnu Ježíšovými slovy, které zaznamenal Lukáš ve 22. kapitole:
„Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.“ (L 22:31-32)

Náš Spasitel moc dobře věděl, že v boji mezi dobrem a zlem je modlitba mocnou zbraní, která dokáže odrazit útoky mocností zla. A v evangeliích máme velké množství záznamů, že tuto mocnou zbraň zde na zemi hojně využíval. Celý Ježíšův život je protkán modlitbou, včetně přímluvných modliteb. I v záznamech o jeho posledních hodinách na této zemi máme zaznamenáno několik přímluvných modliteb, ať už konkrétních (jmenovitě za Petra v úvodním textu) nebo za své učedníky (u Jana v 17. kapitole), ale i za další generace křesťanů (Jan 17:20). A když jej přibíjeli na kříž, tak se i při svých neskutečných bolestech přimlouvá slovy: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Matouš 23:34). Máme úžasného Spasitele.

Tím ale Jeho přímluvné modlitby neskončily. Víme, že náš milující Vykupitel v tomto přimlouvání pokračuje dodnes:
Židům 7:25: „Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.“
1Jan 2:1: „Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“
Řím 8:34.38-39: „Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! … Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

Je to úžasné a povzbuzující vědět, že se Spasitel za nás a naše blízké přimlouvá. Zároveň nás zve, abychom se k němu připojili a spolu s ním se za druhé lidi modlili i my. Taková modlitba přináší požehnání nejen nám, ale i lidem, za které se modlíme.