Dnes bych se rád s vámi krátce zamyslet nad jednou z prvních biblických zmínek, ne-li první, o přímluvné prosbě. Najdeme ji v Genesis v 18. kapitole:
Muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, ale Abraham ještě stál před Hospodinem. Abraham přistoupil a řekl: Cožpak s ničemou vyhladíš i spravedlivého?
…
Když dokončil rozhovor s Abrahamem, Hospodin odešel; a Abraham se vrátil do svého domova. (Genesis 18,22-23.33 [CSP])

Všimli jste si, jak Hospodin vyčkává na Abrahama, než Abraham „přistoupí“, aby se přimlouval? Budu se opakovat, ale pro mne je povzbuzením a zároveň závazkem, že náš milující Bůh na naše modlitby čeká.
Přímluvné modlitby nejsou zbytečné a nebyly zbytečné ani v případě Abrahamovy přímluvy za sodomské „spravedlivé“ (a domnívám se, že měl na mysli především sodomského obyvatele Lota). Přes Lotovu váhavost a pochybnosti (Genesis 19,14-16) se můžeme dočíst, že Lot byl nakonec zachráněn a máme zaznamenaný i důvod – kromě Hospodinova soucitu s Lotem si můžeme na konci příběhu o zničení Sodomy přečíst následující:
Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel. (Genesis 19,29 [B21])
Přímluvné modlitby jsou důležité.

Tento biblický příběh o přímluvě a záchraně jste už jistě četli mnohokrát, ale pokud budete mít zájem, najděte si přes týden čas a přečtěte si jej s modlitbou znovu.