Když jsem přemýšlel nad jakým dalším příběhem ilustrovat zkušenosti s přímluvnou modlitbou, přišel mi na mysl příběh židovské dívky Ester, jejíž prožívání Božího působení v životě nám může být bližší než příběhy jiných biblických postav z Bible. V knize Ester se totiž nesetkáváme s přímou komunikací Boha s člověkem, tak jako je tomu v jiných biblických knihách. Ester je podobně jako my ve víru událostí, které jsou ne vždy radostné a kdy nám může připadat, že nebe mlčí. Ale i přesto, že je tato kniha známá tím, že se v ní nevyskytuje slovo Bůh, je nakonec zřejmé, že Bůh je ten, který v pozadí jedná a který se svých dětí, kteří mu důvěřují, zastává.

Text, na který bych chtěl zaměřit váš pohled je ze čtvrté kapitoly, na jejímž začátku se Mordokaj dovídá o nezrušitelném královském výnosu, který má vést v určitém dni ke genocidě všech judejců. Když to vzkáže Ester i s možným řešením situace, ta má oprávněné obavy, protože předstoupit před náladového krále bez pozvání je loterií o život. Nakonec ale pošle vzkaz Mordokajovi: „Jdi, shromáždi všechny Judejce nacházející se v Šúšanu a postěte se za mne. Nebudete jíst ani pít tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. S tím půjdu ke králi, ačkoliv to neodpovídá nařízení, a jestliže zahynu, zahynu.“ (Ester 4,16 CSP)
Půst je v Bibli často spojován s voláním k Bohu o pomoc. Je spojován s přímluvnou prosbou k tomu, který je „milostivý, soucitný, pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství“ (Joel 2,12-13)
Co po této třídenní přímluvné prosbě (ve formě půstu) následovalo jistě znáte. Král nečekaný (a pro všechny jinak zakázaný) příchod královny Ester přijal. To nebyla náhoda. V noci před dnem, ve kterém chtěl Haman u krále žádat o povolení k popravě Mordokaje, král nemohl usnout a právě tehdy mu přečetli o tom, co pro něj Mordokaj udělal. To také nebyla náhoda. A pak přišel den, kdy byl protivník Haman odsouzen, jeho dům dostala Ester a králův prsten (a tím i hodnost druhého muže v království) dostal Mordokaj, který pak také dostal pravomoc napsat královým jménem výnos, který Judejce zachránil. Nic z toho nebyla náhoda. I přes působení sil zla nakonec vidíme, že zachraňující Boží ruka vše řídila ke zdárnému konci – k záchraně. A Bůh zůstává stejný i dnes.

Příběh v knize Ester mi ukazuje důležitost přímluvné modlitby a to, že u našeho milujícího nebeského Otce nezůstane bez odezvy.