V neděli 21. července 2019, ve věku 96 let, zemřela sestra Zdenka Hudcová. Poslední rozloučení se sestrou proběhlo v pátek 26. července v 15:00 hodin ve smuteční síni v Šenově.

Vzpomínka ze života sestry

Zdenka Hudcová se narodila 23. ledna 1923 v Petřvaldě, manželům Viktorii a Romanovi Káňovým. Její start do života přinesl nemalé problémy. Nezazněl pláč, či křik narozeného dítěte, ale nakonec vše dobře dopadlo. Byla nejstarší z pěti dětí a svá dětská léta prožívala se sestrou Ester a bratry Zdeňkem, Romanem a Janem.

Se svou maminkou, která byla hluboce věřící, chodila od svých dětských let do sboru CASD v Ostravě Radvanicích, kde po vyučování br. Chodurou, se nechala pokřtít a stala se členkou tohoto společenství.

Po základní škole se soukromě učila psaní strojem, těsnopis a němčinu a později nastoupila na Obecní úřad v Petřvaldě jako administrativní pracovnice. Byla zde však jen krátkou dobu, protože česká příslušnost nebyla příliš žádoucí. Poté pracovala v obchodní společnosti Budoucnost, rovněž v administrativě.

Do jejího života zasáhla válka, která nepřinesla mnoho radostných okamžiků. Byla povolána na nucené práce do města Breslau, dnešní Wroclav. Odjely zde i se svou kamarádkou a po nějaké době se rozhodly k útěku. Štěstí jim přálo a obě se šťastně se vrátily domů. Později se dozvěděla, že celá rodina měla být transportována do koncentračního tábora Osvětim. Vše však vyřešil konec války.

Po 3leté známosti s Miroslavem Hudcem, se rozhodli jít společně životem, a tak si 31.12.1946, řekli své ANO. V manželství se jim narodily dvě dcery, Jana a Lía.

Když manžel prodělal vážnou operaci srdce a finanční situace nebyla příznivá, musela nastoupit do práce. Našla si místo jako prodavačka pánských oděvů a při zaměstnání se v tomto oboru vyučila a několik let pracovala.
Mnoho radosti přinesly také vnučky Martinka a Peťka, později i se svými manžely.
Poslední roky před důchodem pracovala znovu v administrativě, v Krajském kulturním středisku v Ostravě. Pak následoval zasloužený odpočinek a čas, aby se věnovala zahrádce a dalším zálibám.

Přibyla role nejenom babičky, ale také prababičky. Těšila se ze tří pravnuků, Míši, Adámka a Kubíčka, kteří ji často navštěvovali.

Téměř do posledních dnů svého života se zajímala o všechno dění kolem a měla stále chuť žít, i přes nepříznivý zdravotní stav. Byla to obětavá, starostlivá maminka a babička, ochotná vždy pomoct.

Zemřela 21. července v naději blízkého příchodu Pána Ježíše a setkání se svými milými.

Milá maminko a babičko, budeš nám chybět.