Nový rok je jako nepopsaný list…
Pomalu v něm právě začínáme psát…
Co z něj asi za rok budemʾ moci číst?
Co budeme chválit – a čeho litovat?

Před pár dny jsme všichni trochu vzpomínali –
někdo v očích slzy, jiný s úsměvem…
Z hloubi srdce jsme však Bohu děkovali,
že nás vedl, chránil, Otcem byl nám všem…

My všichni jsme Jeho neposlušné děti…
Často jsme Ho svými činy zarmoutili…
Přesto ale máme vždycky na paměti,
že nás touží dovést k nebeskému cíli…

I když cesta vzhůru někdy těžká bývá
a není vždy krytá hebkým asfaltem,
úskalími vede, mnohou díru skrývá,
Bůh podává ruku k pomoci nám všem…

A když se té ruky pevně uchopíme –
a On bude znovu naším Průvodcem,
můžemʾ si být jistí, že s Ním nezbloudíme –
a na konec dojdemʾ v zaslíbenou zem…

V. G.