Tento příběh se odehrál na Taiwanu v jedné rodině, která ještě zachovávala čínské zvyky a tradice starých čínských rodin. Podle těchto zvyků vyberou svému synovi manželku rodiče. Mládenec před svatbou dívku nesmí vůbec vidět.
Jednoho dne přišel otec domů a říká svému synovi: „Našli jsme ti dívku. Je milá a má dobrý charakter. Za tři měsíce bude svatba.“
Syn se už nemohl dočkat dne své svatby. Když ten den nadešel, donesli na nosítkách do místnosti nevěstu a ženich směl poprvé přistoupit a malou paličkou odhrnout červenou záclonku, aby se na ní podíval. … Mladý muž se strašně vylekal. Tvář, kterou uviděl, byla celá zjizvená po neštovicích. Nos byl celý znetvořený, oči opuchlé – hrozný pohled. Vběhl do pokoje své matky a celou noc tam proplakal. Matka se ho snažila potěšit. Říkala: „Tvoje manželka má milou povahu.“ – „Neee, já ji nechci! Já chci pěknou, krásnou ženu! S touhle žít nemůžu!“ – „Synu můj, už si jednou ženatý a ona je teď tvoji manželkou, smiř se se svým osudem.“ – „Ne, já nemůžu!“, zvolal a vyběhl zadními dveřmi.
Odešel studovat a celých 6 měsíců se doma vůbec neukázal. Po šesti měsících ho otec přivedl zpět. Syn vešel a viděl, jak jeho manželka umývá nádobí. Pousmála se na něho a znovu sklonila hlavu a pracovala dál. Přešel okolo ní, aniž by ji věnoval i jen jediný pohled. Vešel rovnou do pokoje své matky. Ta mu říká: „To je neslýchané jak se chováš ke své ženě. To musí žít jako vdova, i když ti je ženou? Uplynulých šest měsíců usilovně pracovala ve mlýnu a se mnou v domácnosti. Dokonce i v noci pracovala. Ani slovíčkem si nepostěžovala. Neviděla jsem ani jedinou slzu. Ale vím, že ve svém srdci pláče nad tebou. Slituj se nad ní.“ – Syn řekl: „Dobře tedy. Budu s ní v jedné ložnici.“
A tak se stalo, že se jim po určitě době narodilo děvčátko. Ten muž však nikdy nevzal svoji ženu někam z domu, protože se za ní styděl. Nikdy nedovedl domů žádné přátele, protože nechtěl, aby ji kdokoli uviděl. Přál si, aby zemřela, aby už byla mrtvá.
Když měla dcerka 12 let, lékař zjistil, že její otec trpí velmi vážným očním onemocněním. Na pravé oko už byl slepý a teď měl oslepnout i na to druhé. Řekl své ženě, co mu lékař oznámil, že oslepne. Měl zápal rohovky. Případná operace, při které by musela být nahrazena jeho rohovka rohovkou jiného člověka, by stála 500 dolarů. Lékař ale řekl, že na operaci s tímto onemocněním čeká asi 50 lidí. Ale tolik dárců rohovek se sotva podaří najít. Manželka mu řekla: „Já nechci, abys byl slepý. Pletla jsem po večerech košíky a něco jsem si našetřila.“ Odběhla a donesla mu 500 dolarů, které by stála operace. „Prosím tě, vezmi si ty peníze a dej se operovat.“ – „To nemá žádnou cenu. Musel bych i tak čekat moc dlouho na dárce rohovky.“
Asi za týden volali z nemocnice: „Přijďte okamžitě! Jistý muž zemřel při autohavárii a krátce před svou smrtí daroval svou rohovku žijícímu člověku. Ráno začneme s operací.“ Když se potom při operaci vzbudil s obvazem na očích, lékař se ho zeptal: „Vidíte něco?“ – „Ano, vidím světlo.“ – Lékař říká: „To je výborné, je to lampa. Operace se podařila. Za tři týdny půjdete domů.“
Když přišla otce navštívit dvanáctiletá dcera, řekla: „Maminka je taková šťastná, že opět vidíš. Mohla by tě v nemocnici navštívit?“ – „Ne! Za žádnou cenu ji tady nechci vidět! Přijď jen ty sama.“
Za tři týdny dcera vezla taxíkem otce domů. Cestou ji otec říká: „Za několik dní bych chtěl navštívit hrob toho člověka, který mi daroval svoji rohovku.“ Dcera neřekla ani slovo. Když potom po chvíli vešli do domů, vyšla jeho manželka z kuchyně a přinesla večeři. Usmála se a říká: „To je dobře, že už jsi doma.“ Muž stál v rozpacích, ale potom řekl: „Děkuji ti za těch 500 dolarů, které jsi mi dala na tu operaci.“ Manželka se odvrátila a dala se do pláče: „Přece jen jsem nežila zbytečně. Vždyť ty jsi mi poprvé za něco poděkoval.“ Manžel si uvědomil, že za uplynulých 13 let své ženě ještě za nic nepoděkoval. V tom začala dcera hlasitě vzlykat: „Maminko, ty mu musíš říct pravdu. Vždyť on to neví, že jsi mu dala svoji rohovku!“ Muž se nemohl od překvapení v té chvíli ani vzpamatovat. Potom přiskočil ke své ženě, vzal její hlavu do svých dlaní, zadíval se jí do očí a uviděl, že ji v jednom oku chybí rohovka. Zatřásl s ní a řekl: „Co jsi to udělala. Proč jsi to udělala?“ Opakoval: „Proč jsi mi dala svoji vlastní rohovku?“ Žena potichu odpověděla: „Protože jsi můj manžel.“ A položila si hlavu na jeho ramena. Přitiskl si ji pevně k srdci a zašeptal: „Ty můj Zlatý kvítku.“ Poprvé v životě ji takto oslovil – jejím vlastním jménem – Zlatý kvítek. Potom padl na kolena a klečel v slzách u jejích nohou.
Toto je Boží Láska! Láska, která k nám přichází z kříže. To je láska, která všechno podstoupí pro ty, kteří ji nenávidí. Pán nezemřel na kříži za přátele, ale za nepřátele. A takovou lásku máme mít i my.
Píseň Boží lásky zní: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.
(Korintským 13:4-8)