Z jednoho kraje pochází tato pověst:
Mladý muž přišel k Pánu Ježíši a zeptal se ho: „Pane, ve Starém zákoně je něco, čemu nerozumím.“ – A Pán mu řekl: „Co je to? Možná ti to vysvětlím.“ – „Proč říká král Šalamoun, když byl na vrcholu své slávy, když byl takový bohatý a měl všechno, co si přál, že je to marnost, prázdnota a bezvýznamnost? Proč něco takového říká? Proč nebyl šťastný, když toho tolik měl – zlatý palác, tisíc žen, koně, vojsko a všechno?“ – A Pán Ježíš říká: „Teď ti odpověď na tuhle otázku nedám, nepochopil bys ji. Jednoho dne se to však dozvíš. Pojď, následuj mě a jednou pochopíš, proč to Šalamoun řekl.“
Mladý muž šel za Ježíšem a všude ho následoval. Viděl, jak Ježíš prochází vesnicemi a všude pomáhá a uzdravuje. Jednou večer, když byli na poli sami, se Pán Ježíš unavený a vyčerpaný posadil na velký kámen a řekl: „Už nezvládnu jít dál, mám velkou žízeň. Příteli, vidíš tam na vrchu tu malou vesničku? Mohl bys mi odtamtud donést trochu čerstvě vody?“ – „Jistěže Pane, jen tady zůstaň, odpočiň si. Já se hned s vodou vrátím.“
A mladík běžel přes pole, spěchal do vesnice, vybral si nejkrásnější dům a zaklepal. Dveře se otevřeli a na prahu stála překrásná dívka. „Prosím, pojď dál“ řekla. Vešel. Ještě nikdy neviděl takový krásný dům. Představila ho rodičům a otec řekl: „Vypadáš velmi unavený a opuštěný. Pojď, přisedni si k nám.“ Mladík se posadil, najedl se a po jídle dostal i nové šaty. Připravili mu krásnou postel, kde se mladík vyspal a na druhý den ho otec posadil na koně, vzal ho do svých vinic a řekl mu: „Já jsem bohatý člověk, tohle vše mi patří.“
Po šesti měsících se mladý muž oženil s krásnou dcerou toho boháče. Měli spolu tři malé kluky. Jednou si je otec posadil na koně a vyšel s nimi na pole. Vyprávěl jim: „Chlapci, to všechno co vidíte, patří teď mě a jednou to všechno po mě zdědíte vy.“ Jeden z chlapců náhle řekl: „Tatínku, podívej, jaké jde černo.“ – „Máš pravdu, takové černé nebe jsem ještě neviděl“ odpověděl otec. Za několik sekund se spustila hrozná bouřka s průtrží mračen. Celý zděšený viděl, jak se řítí jeho dům a vinice přichází nazmar. Jeho děti se utopili v kalných vodách a on sám se jen s vypětím posledních sil zachránil na malém návrší. Tam padá na kolena a usedavě pláče a pláče.
Najednou za sebou slyší hlas: „Příteli, donesl jsi mi tu vodu, o kterou jsem tě prosil? Vodu, pro kterou jsem tě poslal?“ Mladý muž se obrátil a uviděl stát Ježíše v dešti. – „Nedonesl Pane. To je strašné. Před lety jsi mi říkal, že máš žízeň a chceš se napít. Já jsem šel pro tu vodu, ale už jsem se nevrátil. To je hrozné, stydím se a sám sebou opovrhuju. Jak jsem mohl na tebe zapomenout? Můžeš mi to odpustit?“ – A Pán Ježíš mu říká: „Teď, teď už snad chápeš, proč Šalamoun na vrcholu své slávy, když měl všechno, řekl, že je to marnost, prázdnota a bezvýznamnost. Na tvých hodinách, příteli, uplynulo mnoho let od chvíle, kdy jsi mě nechal sedět na tomhle kameni. Ale na mých hodinách uplynula jen půl hodina. Pojď, podej mi ruku, před námi leží celý svět a čeká na evangelium. Pustíme se do práce.“
Naší úlohou je uhasit Boží žízeň. Bůh touží po naší lásce, jako milující otec touží po lásce svých dětí. Když jsem se vracel asi hodinu vlakem z práce domů, nemohl jsem se dočkat chvíle, až mi mých šest dětí přiběhne naproti a budou mě pusinkovat, objímat a hladit. Tak Bůh touží po naší lásce. Často o tom čteme v Písmu – u Ozeáše, v Přísloví i jinde: „Dej mi můj synu své srdce.“ Když to však děláme jako onen mladý muž, když odcházíme a zajímají nás peníze, kariéra, domy, krásně zařízené byty, opuštěný Ježíš čeká. On se nevzdává, on čeká, až se k němu vrátíme. Já jsem ho například nechal čekat celých 34 let.
On říká: „Uplynuly roky, ale na mých hodinách uplynulo jen pár minut. Pojď milé dítě, pojď. Před námi je ještě mnoho práce, kterou musíme spolu vykonat.“
Když jsme my nevěrní, Bůh zůstává věrný. Když jsou mezi vámi takoví, kteří celé roky neopětovali Pánu Ježíši jeho lásku, nevzdávejte se naděje. Nevěřte satanově lži, který vám našeptává: „Bůh tě už nemůže mít rád. Už se tě dávno vzdal.“ Tomu prosím vás nevěřte, to je lež! Vraťte se k Bohu a řekněte mu: „Pane, upřímně toho lituji, že jsem žil jen pro sebe. Odteď chci žít pro tebe a s tebou. Vše ti dávám k dispozici.“ Pán Ježíš vás určitě příjme a podivným způsobem použije pro svoji službu.
Ellen Whiteová píše, že to co jsme za celé roky zanedbali, to Pán může při opravdovém odevzdání za krátký čas napravit. To je předivné zaslíbení.