Pojďme zpívat s radostí

Píseň číslo 61 ze zpěvníku Zpívejme Hospodinu

Autor původního řeckého textu: Jan z Damašku (8. století)
Autor původního anglického překladu (1859): John M. Neale (1818-1866)
Autor melodie (1872): Arthur S. Sullivan (1842-1900)
Původní anglický název: Come, you faithful (Come, ye faithful, raise the strain)

Zajímavost:

Tento hymnus je překladem z původního řeckého kánonu z 8. století od mnicha Jana z Damašku, který v něm přirovnával Ježíšovo vítězství nad smrtí k vysvobození Izraele při přechodu Rudého moře. O překlad do angličtiny, ze kterého vychází další (i české) překlady se postaral anglikánský kněz John Mason Neale.

John Neale se narodil do zaryté evangelikální rodiny, ale během studií se přidal k Oxfordskému hnutí, které zdůrazňovalo katolické kořeny anglikánství (anglokatolicismus). Taky si tím vysloužil nálepku „tajného katolíka“. Založil jeden z prvních anglikánských řeholních řádů „Společenství svaté Markéty“, který se stal jedním z nejlepších anglických řeholních společenství pro vzdělávání a přípravu zdravotních sester, které pak pečovaly o nemocné a chudé.

Anglie byla v té době hluboce a hrdě protestantská. Vše, co jen zdálky připomínalo římský katolicismus, bylo vnímáno nejen jako náboženský omyl, ale jako národní hrozba a zrada státu. Proto jeho důrazy a podporující pohled na starověké „katolické“ rituály narážely na obrovské předsudky. Včetně založení výše zmíněného řeholního řádu. Místní biskup se bál veřejného mínění, a tak mu na 14 let zakázal vykonávat duchovní službu, aby uklidnil rozvášněné davy. V roce 1857 ho při pohřbu jedné ze sester dokonce napadl a zbil zmanipulovaný dav, který mu dokonce vyhrožoval ukamenováním a zapálením domu (po smrti sestry na spálu se totiž rozšířila fáma, že ji mezi nemocné Neale poslal úmyslně, aby zemřela a on získal její peníze). Přesto projevoval velkou laskavost a shovívavost vůči lidem, kteří s ním nesouhlasili.

Protože mu bylo v diecézi zakázáno vykonávat oficiální kněžské úkony a navíc měl podlomené zdraví kvůli prodělané tuberkulóze, uchýlil se na špatně placené místo správce chudobince Sackville College v East Grinsteadu. Paradoxně právě tato izolace mu poskytla dostatek času na to, aby se stal jedním z nejvýznamnějších učenců své doby, zkoumal východní liturgie a překládal starověké i středověké hymnusy – včetně starých řeckých textů Jana z Damašku (už na univerzitě v Cambridge byl považován za nejlepšího znalce řečtiny a latiny v ročníku a několikrát vyhrál prestižní cenu za náboženskou poezii). Právě tam, z ústraní skromného chudobince a pod tlakem zákazů ze strany úřadů, přeložil i tento radostný hymnus, který máme v českém překladu nazván „Pojďme zpívat s radostí“. Za svého života se ale žádného církevního povýšení ani uznání nedočkal.

Neale si na své překlady neuplatňoval autorská práva. Choval se k nim jako ke „společnému vlastnictví křesťanů“ a těšilo ho, když si lidé jeho texty upravovali tak, aby se lépe zpívaly.

Měl neuvěřitelný cit pro latinu a řečtinu, což ilustruje i následující historka: Když jednou navštívil autora Johna Keblea a ten odešel z místnosti, Neale během pár minut přeložil Kebleovu básnickou sbírku do latiny. Po návratu si z Johna Keblea vystřelil a tvrdil, že našel latinský originál, z něhož Keble údajně „opisoval“ – Keble byl na několik minut zcela šokován. Po několika minutách ho Neale zbavil rozpaků když přiznal, že Kableovu báseň během jeho nepřítomnosti právě přeložil do latiny.

Zatímco jeho úmrtí ve 48 letech si málokdo všiml, o 100 let později jeho památku oficiálně a slavnostně uctil sám arcibiskup canterburský a dnes je zapsán v kalendáři světců anglikánské i luteránské církve.

Melodii k tomuto hymnusu složil úspěšný hudebník a skladatel Sir Arthur Seymour Sullivan a nazval ji ST. KEVIN, po irském světci ze 7. století. V melodii se snažil spojit slavnostní vznešenost s radostným charakterem – což se pro tento „Velikonoční“ text velmi dobře hodí. V pozdějším věku značnou část svého času věnoval právě komponování duchovní, ale i světské hudby.

Nejvíce je známý psaním hudby na texty Williama S. Gilberta, na jejichž základě vznikly v té době populární operety, které satirizovaly dvůr a každodenní život ve viktoriánské době. Neochvějně ovšem odmítal udělit povolení těm, kteří si přáli vytvořit hymnické melodie z populárních melodií v těchto jeho operetách.

V roce 1883 mu anglická královna udělila rytířský titul.

Verze 1:

Verze 2:

Verze 3:

Instrumentální verze:

Český text:

Pojďme zpívat s radostí,
naplněni chválou
za Kristovo vzkříšení,
oběť dokonalou.
Ze smrti nás vyvádí,
život svůj nám dává,
proto pějme s vděčností:
Ježíšovi sláva!

Pán otevřel vězení,
pouta smrti láme,
světlo spásy září tmou,
v něm svůj život máme.
V Kristu znovu nastává
jaro lidských duší,
zimu hříchu zahnal Pán,
srdce chválou buší.

Haleluja, ať zní dál
nebeskému Králi,
Pán Ježíš je Kníže náš,
Vítěz dokonalý.
Naši zemi oprostí
od všech temných stínů.
Haleluja zaznívá
Otci, Duchu, Synu.