Příběh Eduarda Ferreira dos Santos – vítězství nad Satanem

Část 1: Posedlý v jedenácti
Část 2: Šikana ve škole
Část 3: Opuštěn otcem
Část 4: Pikle s duchy
Část 5: Úžasný křest
Část 6: Zmaření chrámového spiknutí
Část 7: Otec se vzdává
Část 8: Sňatek s Kristem
Část 9: Růst v Kristu
Část 10: Síla jména
Část 11: Závěrečný útok
Část 12: Otec je pokřtěn!
Část 13: Příprava na setkání s Ježíšem

Audio verze (z nahrané audio verze úkolků sobotní školy)

Část 1: Posedlý v jedenácti

Jedenáctiletému Eduardovi stékal pot po tváři, když se za horkého letního rána proháněl po ulici před svým domem sem a tam na skateboardu.

„Eduardo Ferreira dos Santos!“ volala na něj matka. „Pojď už a před obědem se osprchuj.“

Zpocený a udýchaný Eduardo zamířil rovnou do kuchyně, na sprchu zapomněl a myslel jen na oběd. Eduardo si nevšímal cizí ženy, která seděla v obývacím pokoji a čekala, až jí nalakují nehty. Jeho matka provozovala vlastní domácí podnik, kosmetický salon nabízející manikúru a stříhání vlasů.

Než Eduardo došel do kuchyně, zastavila ho jeho dvanáctiletá sestra. „Sedni si a popadni dech,“ řekla mu.

Eduardo se poslušně svalil na židli. Vzápětí mu ze rtů vyšel příšerný výkřik. Jeho tělo se začalo zmítat v křečích. Matka se k němu vrhla a z Eduardových úst začal promlouvat hluboký, zkreslený hlas, který matce říkal, aby syna vydala, nebo se bude dívat, jak umírá. Eduardova matka začala plakat.

„Nebojte se,“ řekla cizí žena Eduardově matce. „Váš syn byl vybrán do naší skupiny. Jsem vůdce Candomblé.“

Eduardova matka slyšela o Candomblé, náboženství, které se do Brazílie dostalo na otrokářských lodích z Afriky na počátku 19. století. Candomblé učí, že lidé mohou být posedlí duchy bohů. Tito duchové však nejsou bohové, ale padlí andělé. Eduardo byl jedním z nich posedlý – zlým duchem z legie, která obklopovala onu cizí ženu.

Po nějaké době zlý duch odešel a Eduardo se vrátil do normálního stavu. Na událost si nepamatoval, ale jeho matka nemohla zapomenout a vzala ho do chrámu Candomblé. Chrámoví kněží přivítali Eduarda jako krále.

„Jaká čest,“ řekl jeden z nich. „Byl jsi vybrán,“ řekl další.

Teprve jedenáctiletý Eduardo se seznámil se spiritismem a uctíváním ďábla. Během následujících sedmi let strávil v chrámu mnoho času a učil se být knězem. Zlí duchové k němu a jeho prostřednictvím promlouvali. Říkali mu, že nejdůležitějším úkolem je nikdy nenechat práci nedokončenou. Pokud nějaký úkol začal, musel ho dokončit.

V dospělosti se Eduardo stal veleknězem chrámu. Získával peníze od lidí, kteří chtěli, aby proklel jejich nepřátele. Zlí duchové mu však zakázali proklínat adventisty sedmého dne a další protestantské křesťany. „Oni jsou chráněni,“ řekli duchové a dodali, že jakýkoli pokus o jejich prokletí by Eduardovi způsobil ztrátu moci. Duchové Eduardovi také zakázali komunikovat s adventisty a dalšími protestanty.

Eduardo si našel družku Sidilene Silva de Oliveira a měli spolu syna Eduarda Juniora. Život byl klidný, dokud Junior neřekl, že chce vstoupit do Církve adventistů sedmého dne.

Část 2: Šikana ve škole

Matka měla o Juniora strach. Obvykle veselý patnáctiletý chlapec se v jejich domě v brazilském Manausu stal upjatým a nepřátelským. Proti její vůli se přihlásil na výuku Capoeiry, afrobrazilského bojového umění.

„Eduardo, nelíbí se mi, že se Junior učí bojovému umění,“ řekla svému manželovi.

„Pro mě není problém ho vzít,“ odpověděl. „Ty kurzy jsou jen kousek od chrámu Candomblé, kde pracuji.“

„To mi také vadí,“ řekla matka. „Nevěděla jsem, jestli spolu Capoeira a Candomblé nějak souvisí, ale nechci, aby můj syn dělal ani jedno.“

Otec se zamračil, „Junior mi řekl, že ho ve škole šikanují nějací kluci. Proto se rozhodl, že bude chodit na bojová umění.“

Druhý den, když matka čekala ve škole, aby odvedla Juniora domů, vylila si srdce Dilmě Araujos dos Santos, matce Cliffersona, jednoho z Juniorových spolužáků. „Můj syn nemá žádné dobré kamarády,“ řekla.

O několik dní později Clifferson pozval Juniora do klubu hráčů videoher u sebe doma. Matka, potěšená, že si Junior našel kamaráda, mu dovolila jít.

V Cliffersonově domě Junior našel několik chlapců, kteří hráli sportovní videohru. Po několika minutách Clifferson hru vypnul a vyzval chlapce, aby zpívali o Ježíši. Pak chlapci otevřeli Bibli a mluvili o tom, co pro ně Ježíš znamená. „Jste křesťané?“ zeptal se Junior. „Ano,“ odpověděl Clifferson. „V našem klubu hrajeme sportovní hry a mluvíme o Ježíši.“

Junior si své nové kamarády oblíbil; od té doby už nevynechal žádné setkání.

Jednoho dne Cliffersonova matka pozvala Juniora, aby šel s rodinou do sboru. Junior byl rád, že může s Cliffersonem trávit více času, a přestal chodit na kurzy bojových umění. Matce neřekl, že navštěvuje Alpha společenství sboru Církve adventistů sedmého dne. Řekl jen, že jde ven.

Matka si brzy všimla, že je Junior každou sobotu nedočkavý, aby už mohl opustit dům, a zeptala se ho, co dělá. Ukázal jí kanál na YouTube, kde církev živě vysílala své sobotní bohoslužby a matka se začala dívat.

Jednou v sobotu Junior matce řekl, že ve sboru jeden muž odevzdal své srdce Ježíši a nechal se pokřtít. „Chci se nechat pokřtít,“ řekl.

O několik sobot později matka doprovodila Juniora do sboru. Poslouchala, jak učitel sobotní školy vyučuje z biblické příručky pro dospělé. Někdo jí dal Bibli a ona si vyhledala verše, které učitel četl ze Zjevení. Přejel jí mráz po zádech, když četla: „Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt'“ (Zj 21,8 [B21]).

„To je osud mého manžela“, pomyslela si matka. „Zahyne v ohnivém jezeře.“ A začala se za otce modlit.

Část 3: Opuštěn otcem

Otec vypadal rozlobeně pokaždé, když mu matka řekla, že odchází do sboru adventistů. Rozčilovala ho každá maličkost. Jednou večer vybuchl vzteky, když matka přišla z církevní akce pozdě domů.

Druhý den ráno matka dorazila na zubní kliniku v brazilském Manausu, kde pracovala jako sekretářka, a dozvěděla se, že už nemá práci. Klinika byla zavřená. Celou cestu domů přemýšlela, jak to říct otci. Ten však nebyl doma a nezvedal telefony. Pak si matka všimla, že ve skříni chybí jeho oblečení. Odešel z domova.

Matka jejich synovi Juniorovi neřekla ani slovo. Chlapec, zaneprázdněný školou a hráčským klubem, si všiml, že otec je pryč, až o tři dny později, když mu na mobil přišla videozpráva z WhatsApp-u. Otec řekl, že adventismus a jeho víra, Candomblé, nemohou koexistovat pod jednou střechou.

Matka také obdržela zprávu na WhatsApp-u. Otec řekl, že se přestěhoval do chrámu Candomblé, kde jako velekněz uctívá zlé duchy.

„Nikdy se svého náboženství nevzdám,“ řekl. „Musíte to přijmout.“

Matka nikdy neslyšela o velkém sporu mezi Kristem a Satanem. Měla však obavy, a proto se setkala s Ricardem Coelhem, pastorem Alpha společenství sboru Církve adventistů sedmého dne. S pláčem se mu svěřila, že otec pracuje jako velekněz Candomblé a rodinu opustil.

Pastor Ricardo matku utěšil, otevřel Bibli a laskavě řekl: „Dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik rad.“ V 1. Korintským 7,3 četl: „Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.“ V Přísloví 14,1 četl: „Moudrá žena buduje svůj domov, hloupá jej boří svýma rukama.“ Podíval se na matku a řekl: „Buď svému muži, Eduardovi, dobrou ženou a modli se za něj.“

Biblické verše matku povzbudily a rozhodla se modlit ještě víc.

Uplynuly týdny a matce došly peníze. Našla sílu v Bibli a modlila se zaslíbením z Jozue 1,9, kde se píše: „Buď silný a statečný … neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“

Když se babička, otcova matka, dozvěděla, že rodina má málo jídla, zavolala otci a ten začal dovážet potraviny.

Jednoho dne babička řekla matce, že ji a Juniora povolali duchové do chrámu. Když dvojice dorazila, otce posedl zlý duch, který skrze něj promlouval hlubokým, zkresleným hlasem. Duch řekl, že se otec může vrátit domů, ale pohrozil, že ho zabije, pokud se ho matka nebo Junior pokusí poučit o jejich náboženství nebo ho pozvou do sboru.

Otec se toho dne vrátil domů. Byl pryč dva měsíce. Matka se modlila ještě víc.

Část 4: Pikle s duchy

Uplynuly měsíce, než se matka a Junior dozvěděli, proč je otec na dva měsíce opustil a žil v chrámu Candomblé v brazilském Manausu. Bylo to proto, že se Junior chtěl stát adventistou sedmého dne.

Poté, co Junior viděl, jak v Alpha společenství sboru Církve adventistů sedmého dne pokřtili muže, řekl matce, že se chce také nechat pokřtít. Matka to řekla otci a ten v chrámu dostal od zlých duchů příkaz, aby tento plán zastavil.

Doma se otec snažil Juniora přesvědčit, aby si to rozmyslel, ale chlapec si stál za svým. Zlí duchové zesílili svůj nátlak a řekli otci, že bude zničen, pokud Juniora nezastaví. Otec nechápal, jak ho může Juniorovo pokřtění zničit, ale souhlasil s plánem duchů odstěhovat se z domu. Duchové řekli, že matka přijde ve stejný den o manžela i o práci a že pak přestane Juniora vodit do sboru. Otec nechtěl odejít z domu a celý den si s tímto plánem dělal starosti. Když se však večer matka vrátila pozdě domů z církevní akce, rozzlobeně se rozhodl odejít.

Zpočátku se plán vyvíjel podle předpokladů. Následující den otec odešel z domu a matka přišla o práci. Zbytek plánu však ztroskotal. Duchové doufali, že matce dojdou peníze a přestane brát Juniora do sboru. Když si však matka nemohla dovolit koupit benzín, členové sboru jí nabídli, že ji svezou svým autem. Po dvou měsících duchové prohlásili, že vymyslí nový plán, jak zabránit Juniorovi, aby byl pokřtěn. Řekli otci, aby se vrátil domů.

Junior mezitím začal studovat Bibli, aby se připravil na křest. Připojil se k Pathfinderu, podílel se na sborovém hudebním programu a pomáhal obsluhovat sborové ozvučení. Přestože zlí duchové slíbili, že Juniorovi zabrání, aby se nechal pokřtít, chlapcova touha jen rostla. K otcově nelibosti začala křest zvažovat i matka.

Pastor Ricardo stanovil datum Juniorova křtu na 29. října – rok poté, co chlapec poprvé slyšel o Církvi adventistů v domě svého přítele Cliffersona. Matka toužila být pokřtěna ve stejnou dobu. Když to řekla pastoru Ricardovi, vážně se na ni zadíval. „Nemůžeš být pokřtěna, protože nejsi zákonná manželka“, řekl. Matku ta slova zasáhla jako rána pěstí. Její nesezdané soužití bránilo její touze být pokřtěna spolu s Juniorem. Pastor Ricardo viděl její zklamání. „Nedělej si starosti,“ řekl. „Požádej Eduarda, aby si tě vzal.“

Když matka odcházela ze sboru, po tvářích jí stékaly slzy. Pochybovala, že by otec souhlasil, ale vyhledala ho. „Mám otázku. Ať odpovíš jakkoli, náš vztah se nezmění. Vezmeš si mě?“

Otec našpulil rty do výrazu štěněte. Pak jeho tvář zvážněla. „Ne,“ řekl. „Nikdy si tě nevezmu.“

Část 5: Úžasný křest

Nastal den Juniorova křtu. Pět lidí, včetně Juniora, mělo být pokřtěno ve čtyři hodiny odpoledne v Alpha společenství Církve adventistů sedmého dne v brazilském Manausu. „Já tam nepůjdu,“ řekl otec. „Odvezte mě do chrámu.“

Cestou do sboru matka nahlas přemýšlela, zda se otec ještě objeví ve svém velekněžském rouchu z chrámu Candomblé. „Je mi to jedno. I kdyby otec přišel ve všech svých róbách – já ho přijmu“, řekl Junior.

Ve sboru pastor Ricardo oznámil, že Junior bude pokřtěn jako první, a vyzval ho, aby se podělil o svůj příběh, když stál u křestního bazénku. Junior se podělil o to, jak byl ve škole šikanován a jak ho jeho spolužák Clifferson pozval do klubu videoher, kde se zpívalo o Ježíši a diskutovalo o Bibli. Když Junior skončil, vstoupil do křestního bazénku a otočil se, aby se podíval na shromáždění. V tu chvíli do svatostánku vstoupil otec ve velekněžském rouchu. Matka se rozplakala. „Je tady,“ řekla. „Říkal, že nepřijde, ale je tady.“

Hlavy se otočily k zadní části sálu. Matka se tiše modlila a modlili se i členové církve obeznámení s otcovou prací. Ostatní udiveně zírali na otcovo vlající roucho. Všichni se k němu chovali s úctou.

Vedle otce stál diakon, který ho pozdravil. „Vítejte, Eduardo!“ řekl diakon Roberto Fernandez. „Čekali jsme na vás. Pojďte!“ Vedl otce ke křestnímu bazénku, kde čekal Junior, aby byl pokřtěn.

Juniorovu mysl naplnilo milion myšlenek. Bůh všechno naplánoval, pomyslel si. Nikdo předem nevěděl, že budu pokřtěn jako první, a otec přišel právě ve chvíli, kdy jsem vstoupil do bazénu. Boží plány jsou dokonalé!

Každý z pěti křtů měl trvat deset minut, ale Juniorův trval hodinu. Několik přátel z klubu videoher povstalo, aby chválili Boha za Juniorovo rozhodnutí a aby ho povzbudili k věrnosti. Pastor Ricardo požádal Pathfindery, aby zazpívali, a všichni se přidali.

Když Junior vylezl z vody, Pathfindeři radostně mávali žlutými šátky. Junior, celý mokrý, objal otce. „Tati, navzdory tvému náboženství tě mám moc rád,“ řekl. Podíval se na shromáždění a dodal: „Děkuji vám, že jste tady. Ale především děkuji svému otci za to, že je tady.“

Poté se otec obrátil na Juniora: „Synu, přijímám tvé náboženství, protože se stalo mnoho nadpřirozených věcí,“ řekl. „Celou dobu jsem tě držel stranou od mého náboženství a nechtěl jsem, aby ses zapletl do jakéhokoli náboženství. Nicméně přijímám tvé náboženství, protože právě teď cítím nadpřirozenou energii. Jen doufám, že moje vlastní cesta k Ježíši není bolestná.“

Když později rodina nasedala do auta, otec řekl: „Tohle je tak pěkné místo a lidé jsou tu tak milí.“ Zářil radostí.

Část 6: Zmaření chrámového spiknutí

Uplynuly měsíce, než Junior s matkou zjistili, proč si to otec rozmyslel a šel na Juniorův křest. Zlí duchové zakázali otci jít na sobotní odpolední křest, a tak odmítl pozvání svého syna, aby se ho zúčastnil. V den křtu se otec cítil neklidný a požádal matku, aby ho odvezla do chrámu Candomblé v brazilském Manausu. Kolem páté hodiny odpoledne duchové v chrámu otci řekli, aby se oblékl do velekněžského roucha a odešel do sboru Alfa společenství adventistů sedmého dne. Slíbili, že posednou lidi v kostele, aby zabránili Juniorovi ve křtu.

Otec si oblékl roucho a zavolal si taxi. Slyšel, jak kolem něj víří neviditelná legie zlých duchů. U vchodu do kostela duchové náhle prohlásili, že dovnitř nemůžou.

Otec si vzpomněl na nejdůležitější lekci, kterou mu duchové před lety dali: Nikdy nenechávejte práci nedokončenou. Pokud nějaký úkol začal, musel ho dokončit. Otec odvážně vstoupil do kostela. Jakmile vešel do přeplněného hlavního sálu, zaplavila ho příjemná, posvěcená energie. Nepodobala se ničemu, co kdy zažil, a bylo to příjemné. Později si uvědomil, že to musela být přítomnost Ducha svatého.

Otcův hněv kvůli křtu zmizel. Vzadu se s ním setkal diakon Roberto Fernandez, objal ho a odvedl ke křestnímu bazénku. Otec se otočil a podíval se na shromáždění, kde viděl lidi se skloněnými hlavami. Myslel si, že jsou vyděšení, ale později pochopil, že se modlí. Když uviděl Juniora ve křestním bazénku, pochopil, že mu duchové lhali. Junior nebyl přinucen, aby vstoupil do Církve adventistů. Bylo to jeho vlastní rozhodnutí.

Po písni pastor Ricardo pozvedl ruku a řekl: „Jako služebník evangelia tě křtím ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Amen.“ Pak ponořil Juniora do vody.

Po křtu si Junior vzal mikrofon a podíval se na otce.

„Tati, navzdory tvému náboženství tě mám moc rád,“ řekl.

Objal otce a začal plakat. Jeho slova přemohla otcovo srdce.

Když obřad skončil, členové církve zasypali otce objetím. Ten byl v šoku. Nikdy nečekal, že s ním bude zacházeno s takovou láskou. „Tohle je tak hezké místo a lidé jsou tak milí,“ řekl, když nastupoval do auta.

Doma otec obvolal všechny známé, aby jim hrdě oznámil, že jeho syn byl pokřtěn. Zážitek popsal jako neuvěřitelný.

Matka si uvědomila, že v jeho srdci začal působit Duch svatý. Jejich domov na čtyři dny naplnil neuvěřitelný pokoj. Pak zlí duchové přikázali otci, aby matku a Juniora zabil.

Část 7: Otec se vzdává

Čtyři dny po Juniorově křtu zlí duchové otci přikázali, aby zabil svou rodinu. Varovali, že jinak by ho Junior a matka zničili, protože se za něj modlí. Otec poprvé sebral odvahu a vzdoroval. „Jak?“ zeptal se. „Nejsou naše modlitby mocnější?“

Duchové ustoupili a řekli otci, aby opustil svůj domov v brazilském Manausu. Řekli mu, aby se vydal lodí do jednoho z pěti měst, kde na něj čekají kněží Candomblé. Když si však otec chtěl koupit lodní lístek, do těchto měst nebyl žádný k dispozici. Jediné lístky byly do Coari. Otec si vzpomněl na svého strýce v Coari a tak se rozhodl odplout tam.

Strýc Cesario Ferreira byl nadšený, že otce vidí, a zorganizoval rodinné setkání. Otec tyto příbuzné moc dobře neznal, ale svěřil se jim, že doma vypukl duchovní konflikt. Dvaadevadesátiletá teta Tereza ho poplácala po rameni. „Synu, je čas, aby ses vzdal,“ řekla. „Celý život jsi sloužil zlým duchům. Teď je čas sloužit Bohu.“

Otec vypadal šokovaně. „Ty jsi protestantská křesťanka?“ zeptal se a vzpomněl si, že mu zlí duchové říkali, aby se od nich držel dál.

Teta Tereza se usmála a pokynula směrem k ostatním příbuzným, kteří se také usmívali. „Synu, my všichni jsme protestantští křesťané!“ řekla.

Druhý den otec ustaraně zavolal chrámovému knězi, aby mu poradil. Rozhovor zaslechl strýc Cesario, který připravoval snídani. Když otec zavěsil, zeptal se: „Synu, víš, že Ježíš vyháněl zlé duchy?“

„Jak to dělal?“, zeptal se otec.

Následující tři dny strýc Cesario četl biblické příběhy o tom, jak Ježíš vyháněl zlé duchy. Čtvrtý den vyprávěl o muži posedlém legií zlých duchů v Markovi 5,1-19. Otce překvapilo, že duchové Ježíšovi řekli: „‚Mé jméno je Legie, neboť je nás mnoho‘ (verš 9).“ „To je pravda!“ řekl. „Když jsem šel do kostela na křest Juniora, šel jsem s legií zlých duchů.“

Pátý den strýc Cesario nevyprávěl žádné příběhy. Otec se bál zeptat proč, a vydal se na dlouhou procházku. Toho večera se rozčílil, když mu zavolal chrámový kněz, aby ho požádal o pomoc při zajišťování zvířat k obětování.

„Ať se obětí stanou duchové!“ vyhrkl. „Přikázali mi, abych zabil vlastního syna. Vyřešte si své problémy beze mě!“

Otec, stále ještě rozrušený, usedl ke stolu k večeři. „Synu,“ řekl strýc Cesario, „víš, že ďábel zabil Jobova vlastního syna a další děti?“ Otec o Jobovi nikdy neslyšel, a když slyšel tento příběh z Bible, rozplakal se. Na konci otec řekl: „Rozhodl jsem se. Opustím Candomblé a seznámím se s Bohem adventistů. Prosím, modlete se. Ďábel se mě bude snažit zabít.“

Druhý den se otec vrátil domů a oznámil své rozhodnutí matce. „Jsem ochoten následovat vašeho Boha,“ řekl.

Část 8: Sňatek s Kristem

Týden poté, co otec odevzdal své srdce Ježíši, začal vyklízet chrám v brazilském Manausu. Posbíral obrazy a kamenné oltáře, na kterých obětoval zvířata a u kterých se klaněl zlým duchům. Na žádost duchů otec odeslal chrámové vybavení dvěma ženám do jiného města.

Úkol dokončil v pátek. Když nastoupil do svého auta, zlí duchové zavrčeli, že ho jdou zabít. Náhle do auta vstoupil temný stín ve tvaru člověka, který se skládal ze tří duchů. Duchové ukázali otci vzdálené světlo. Zpoza světla se vynořil kříž plný bláta. Duchové se ušklíbli, že to je otcův konec. „Mohu jako mrtvý člověk pronést poslední řeč?“, zeptal se otec. Aniž by čekal na odpověď, řekl: „Ježíši, prosím, sedni si vedle mě do auta a odvez mě domů.“ Náhle temný stín zmizel. To bylo poprvé, co otec vzýval Ježíše, a cítil se chráněný.

Příštího rána se otec poprvé zúčastnil sobotní bohoslužby. Probíhala Památka večeře Páně a on cítil nadpřirozenou energii podobnou té, kterou zažil při křtu Juniora. Když mu někdo umýval nohy, otcovy hříchy mu procházely před očima. Tekly mu slzy, když prosil Boha o odpuštění. Měl pocit, jako by ho Duch svatý obmyl.

Krátce nato požádal otec matku o ruku a oficiálně se vzali. Matka byla obzvlášť šťastná. Nyní se mohla nechat pokřtít.

Den před jejím křtem šli otec a Junior do sboru Alfa společenství Církve adventistů sedmého dne, aby si poslechli, jak matka nacvičuje s pěveckým sborem. Žebřík, který se používal k výzdobě sboru, se náhle převrátil a muž, který na něm stál, vrazil do otce a srazil ho na zem.

Otec všechny ujišťoval, že je v pořádku, ale o chvíli později začal křičet. Posedli ho dva zlí duchové.

Junior se rozběhl k otci. Ležel na zemi a jeho tělo se třáslo. Jeden z duchů vrčel skrze jeho ústa, že chtěl otce tím žebříkem zabít.

Junior slyšel o velkém sporu mezi Kristem a Satanem, ale nikdy nebyl jeho svědkem ve skutečném životě. Modlil se. A pěvecký sbor spontánně zpíval: „Ježíši Kriste, ty jsi Ženich, Rozsévač, můj Otec a můj Pastýř, velmi vzácná Perla. Kriste, ty jsi všechno.“

Matka uchopila otcovy zkroucené ruce a snažila se je narovnat. Byly strašně studené. Duch na ni chrlil nenávist.

Pak Otec promluvil slabým a vzdáleným hlasem. „Bolí to,“ řekl.

Asi po hodině modliteb a zpěvu se otec vrátil do normálního stavu.

Ačkoli otce vše bolelo, přidal se v sobotní ráno k Juniorovi při matčině křtu ve sboru. Matka se s radostí ponořila do vody.

Část 9: Růst v Kristu

Po matčině křtu čelil otec těžkému duchovnímu zápasu. V noci ho posedali zlí duchové a on se snažil usnout. Kdykoli byl posedlý a viděl matku, duchové na ni chrlili nenávist.

Otec a matka posilovali svou víru každodenními modlitbami a studiem lekcí sobotní školy. Otec se naučil modlit na kolenou a trávit osobní čas s Bohem. Manželé si zvykli denně se modlit a konat osobní pobožnosti.

Matka důvěřovala Bohu a cítila jeho neustálou péči. Víru a jistotu nacházela v Bibli a několik veršů jí pomohlo zejména během otcova boje se zlými duchy. „Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás.“, četla u Jakuba 4:7. „Pán je však věrný – on vás posílí a ochrání od zlého.“, četla ve 2. Tesalonickým 3:3. Dovolávala se Ježíšova zaslíbení v Janovi 10:10: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.“ Když našla biblický verš, který jí pomáhal nebo dával naději, opsala si ho do zvláštního deníku a modlila se tyto verše k Bohu během svých modlitebních chvilek v pět hodin ráno.

Matka si také napsala zvláštní modlitbu za otce, kterou se modlila každé ráno po dobu jednoho roku. Modlila se: „Pane, prosím Tě za svého manžela Eduarda a za to, aby se k Tobě obrátil celým svým srdcem. Pomoz mi, abych ho milovala a obnovila svou lásku k němu. Odevzdávám se Ti, Pane, a prosím Tě, abys mu žehnal, když se Tě snaží uctívat. Kárej ho, když to bude potřeba. Proměň ho v muže, který Tě bude toužit následovat. Pomoz mi, abych ho povzbuzoval a vážil si ho. Pomoz mi, abych ho miloval. Prosím tě o to ve jménu Ježíše, amen.“

Otec mezitím začal se studiem Bible v rámci přípravy na křest. Chtěl být pokřtěn 29. října, přesně rok na den po Juniorově křtu.

Zatímco otec studoval Bibli, pečlivě sledoval na YouTube kázání kazatelů z Církve adventistů. Sledoval také kázání z jiných křesťanských denominací a chtěl si jejich učení ověřit v porovnání s Biblí. K jeho šoku se mu při poslechu ostatních kazatelů posmívali zlí duchové a říkali, že kdyby věděli, že se o tyto kazatele zajímá, poslali by ho raději do některé z jejich církví než do Církve adventistů.

A tak otec přestal sledovat ostatní kázání. „Teď už vím, že jsem ve správné církvi!“, pomyslel si.

Část 10: Síla jména

Otce v brazilském Manausu probudily neviditelné ruce svírající jeho hrdlo. Marně se snažil ruce odtáhnout. Nakonec zalapal po dechu: „Pane, prosím, pomoz mi!“. Ale smrtící stisk jej ještě více sevřel. Když už se zdálo, že je veškerá naděje ztracena, uslyšel tichý hlas: „Požádej o pomoc Ježíše. Řekni Ježíšovo jméno.“

„Ježíši, zachraň mě!“, otec vykřikl. Neviditelné ruce okamžitě uvolnily své sevření. Otec, který lapal po dechu, si poprvé uvědomil moc Ježíšova jména. I když ještě ležel na posteli, radostně zvolal: „Jsem zachráněn ve jménu Ježíše! Jsem zachráněn Ježíšovou krví a Ježíšovou obětí!“ Od toho dne otec vzýval Ježíšovo jméno, kdykoli ho obtěžovali zlí duchové.

Při pokračování studia ke křtu otec s úžasem zjistil, že Bůh odsuzuje spiritismus, který praktikoval v chrámu Candomblé. V Deuteronomiu 18:9-14 četl: „Ať se u tebe nenajde … žádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj, zaříkávač, vyvolávač duchů, věštkyně ani ten, kdo se radí s mrtvými. Vždyť každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina.“ (verše 10 a 11, B21). V Desateru se dočetl: „Neměj žádné bohy kromě mne.“ (Exodus 20:3, B21). Pomyslel si: „Já jsem uctíval jiné bohy“. V pokračování kapitoly četl: „Nevytvářej si modly v podobě čehokoli“ (verš 4, B21) a řekl si: „Následoval jsem vše, co Bůh nazývá ohavností.“ Když došel ke čtvrtému přikázání – „Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý.“ – řekl matce: „Dodržoval jsem špatný den. Duchové mi řekli, že mám světit jiný den.“

Ve Zjevení 21,8 si přečetl: „Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“ Byl to stejný verš, který matka četla, když byla poprvé v sobotní škole, a který ji přiměl k tomu, aby se začala za otce modlit. Když si otec verš přečetl, uvědomil si, že mířil do ohnivého jezera.

Otec dosáhl zásadního objevu, když se studium Bible zaměřilo na stav mrtvých. Dočetl se, že lidé po smrti spí a nestanou se duchy, kteří by létali kolem. „Tělo zemře a tím to končí,“ řekl překvapeně matce. „Dar života je to, co se vrací zpět k Bohu.“ Zlí duchové učili, že duchové lidí se po smrti těla vznášejí kolem, a někteří z těchto duchů patří k legii zlých duchů, kteří doprovázeli vůdce Candomblé.

Zlí duchové otce nadále obtěžovali. Čím více však útočili, tím více otec vzýval Ježíšovo jméno. Rostla v něm touha přivést ostatní ke Kristu. „Namísto toho, abych lidi učil cestě temnoty“, pomyslel si, „měl bych využít svých znalostí a vlastních zkušeností k tomu, abych lidi vedl ke světlu“.

Část 11: Závěrečný útok

Dva týdny před svým křtem se otec nevysvětlitelně rozzlobil poté, co hosté v pátek večer opustili dům v brazilském Manausu, když skončila malá skupinka Biblického studia. Otec oznámil, že bude spát v obývacím pokoji.

Noc byla temnější než obvykle. Ve čtvrti vypadl elektrický proud a domy i ulice zůstaly v černočerné tmě.

Kolem jedné hodiny po půlnoci Juniora probudil hlas, který ječel, že otec se křtít nebude.

Junior byl vyděšený a nevěděl, co má dělat. Zůstal ve svém pokoji, aby viděl, co se bude dít.

Hlas znovu křičel a říkal, že otec nebude pokřtěn.

Junior čekal.

Slyšel, jak někdo vstoupil do jeho pokoje.

„Prosím, synu, modli se se mnou,“ řekl otec. „Nepřítel opět útočí.“

Ozval se další hlas. „Co to děláš?“ Byla to matka. Když uslyšela výkřiky z obývacího pokoje, padla na kolena a začala se modlit. Nyní vyzvala otce a Juniora, aby se k ní připojili a prosili Ježíše, aby zlé duchy zahnal.

Po několika minutách modliteb matka navrhla, aby vyšli před dům, kde na sebe v matném měsíčním světle uvidí.

Venku otec řekl, že má žízeň. Junior se nabídl, že se vrátí dovnitř a přinese sklenici vody. V kuchyni si všiml záhadné tmavé skvrny na podlaze. Zavolal na matku, ukázal na skvrnu a zeptal se: „Co je to?“ Matka se pozorně podívala na podlahu. „To jsou vlasy!“, řekla.

Venku se Junior s matkou na otce blíže podívali. Na hlavě mu chyběly velké trsy vlasů. Vypadalo to, jako by někdo vzal nůžky a vlasy mu nahodile ostříhal.

Otec si přiložil ruce k temeni hlavy a zarazil se.

„Budu si muset oholit hlavu,“ řekl. „Je mi jedno, jestli budu plešatý.“

Když v sobotu ráno vyšlo slunce, cítil se otec strašně unavený. Po nočním útoku zlých duchů byl nezvykle slabý, jako by dostal pořádnou nakládačku. Rozhodl se, že se bude modlit doma, místo aby šel do sboru.

Když matka s Juniorem odešli, modlil se: „Ježíši, nedovol jim, aby se zmocnili mého těla. Buď mi prosím nablízku. Už nechci být nikdy posedlý.“

Otevřel svou Bibli a v Žalmu 37,5 četl: „Hospodinu svěř svoji cestu, doufej v něj a on to učiní“.

Otec pochopil, že mu Ježíš říká, aby se nebál. Ježíš ho bude provázet ke křtu. A skutečně, po té páteční noci už otce zlí duchové nikdy neovládli. Stále je však mohl slyšet.

Část 12: Otec je pokřtěn!

Konečně nadešel den otcova křtu a on, spolu s matkou a Juniorem, dorazil do většího sboru Církve adventistů sedmého dne v brazilském Manausu, kde se měl křest konat. V hlavním sále sedělo asi 400 lidí. Pastor Sergio Alan A. Caxeta, předseda Středo-amazonské konference Církve adventistů, do jejíhož území patří i Manaus, se zeptal matky, jak se cítí, když se s Juniorem posadili do první řady. „Máme se dobře,“ řekla a šťastně se usmála.

Pastor přiznal, že se až do tohoto odpoledne cítil nesvůj. Pak se modlil: „Pane, prosím, pomoz mi. Nejsem si jistý svými silami. Chci Tvůj klid, abych měl jistotu, že je zde Tvá síla, až budu Eduarda křtít.“ Po této modlitbě všechny pochybnosti zmizely.

Ricardo Coelho, pastor rodiny ve sboru společenství Alfa, odvedl otce do druhého patra, kde byla vyhrazena místa pro 300 členů Alfy. Otec se přivítal s Dilmou Araujos dos Santosovou a jejím synem Cliffersonem, který rodinu poprvé přivedl do sboru adventistů, a s ostatními. Pak pastor Ricardo požádal otce, aby se vrátil dolů a oblékl si křestní roucho.

Když otec sestupoval po schodech, náhle k němu vyrazil nějaký muž a řítil se jeho směrem. Otec se otočil, aby se na muže podíval, a když se jejich pohledy setkaly, mužovy zorničky zmizely v jeho hlavě a oči zbělely. Pak muž upadl a svíjel se na schodech. „Dostal jsem rozkaz ho zabít!“ vykřikl.

Muž měl v kapse schovanou malou dýku, takovou, jakou kdysi otec používal k obětování zvířat v chrámu. Než však muž stačil dýku vytáhnout, pastor Ricardo a několik dalších mužů ho zvedli a odvedli do zadní místnosti, kde zbraň našli.

O chvíli později se otec vnořil do křestního bazénku. Členové sboru Alfa zpívali z druhého patra písně, když se ponořil pod vodu.

Poté pastor Ricardo vyprávěl shromáždění o pokusu o útok a pozval lékaře Luize dopředu, aby promluvil. Luiz, který útočníka vyšetřil v zadní místnosti, byl ve sboru častým hostem, ale nikdy svůj život Ježíši neodevzdal. „Až do dneška jsem nechápal realitu velkého sporu mezi Kristem a satanem,“ řekl a hlas se mu třásl. „Viděl jsem to přímo tady. Chvála Pánu, že se nic zlého nestalo. Byla to Boží moc.“ A začal plakat. „Jako kardiolog jsem nahmatal útočníkův puls,“ řekl. „Nikdy jsem neviděl nic tak nenormálního. Jeho puls byl příliš rychlý. Žádný člověk by nemohl mít tak vysokou tepovou frekvenci a přežít.“

Tento zážitek změnil Luizův život a on se rozhodl nechat se pokřtít.

Ukázalo se, že útočník s nožem už nějakou dobu bojoval se satanskou posedlostí. Zlí duchové ho opustili, když mu pastor o několik měsíců později poskytl biblické studium. Díky otcovu křtu byly k Ježíši přivedeny nejméně dvě duše.

Část 13: Příprava na setkání s Ježíšem

Zlí duchové umlkli. Otec věří, že skrze jeho křest Kristus nad satanem zvítězil, a proto se mu v tom ďábel tak usilovně snažil zabránit.

Rodinný dům naplnil mír. Matka je církevní diakonkou a stále zpívá ve sboru. Juniorovi je sedmnáct a dokončuje střední školu.

Otec, kterému je 43 let, se o svůj neuvěřitelný příběh sdílí ve sborech po celé Brazílii a mnozí z těch, kteří jej slyšeli, odevzdali svůj život Ježíši. V Coari, kde se otec rozhodl následovat Ježíše, dalo po vyslechnutí jeho svědectví své srdce Kristu 16 lidí.

Otec za tuto změnu srdcí dává zásluhu Duchu svatému, nikoli svému příběhu.

„Moje zkušenost je šokující, ale vidím, jak Duch svatý působí v jejich srdcích, když naslouchají“, řekl.

Kromě sdílení svého příběhu otec prodává Bible, které daroval také své matce, starší sestře a dvěma mladším bratrům. Modlí se za ně. Jeho matka přestala s uctíváním v chrámu Candomblé dávno před jeho křtem. Když se dozvěděla, že se ho zlí duchové pokoušejí zabít, rozhodla se, že už s nimi nechce mít nic společného.

Zatímco se otec raduje ze svého nového života v Kristu, zůstává bdělý tím, že se denně modlí a každý den čte Bibli. Pamatuje na 1. Petrovu 5,8, kde se píše: „Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist.“ Má také na paměti varování z Matouše 12,43-45, kde Ježíš říká: „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“

Otec se však nebojí. „Ani teď nade mnou nemá ďábel žádnou moc“, říká. „O tom kážu v každém sboru, který navštívím.“

Sní o dni, kdy se setká s Ježíšem tváří v tvář. „Modlím se, aby to se mnou Pán nikdy nevzdal. Modlím se také za to, abych se ho nevzdal já“, řekl. „Modlím se, abych zůstal věrný a vytrval až do konce. Mám naději, že se s Ním setkám. To je moje naděje.“

Převzato z anglických materiálů pro sobotní školu pro třetí čtvrtletí roku 2022.