Dnes mám pro vás připravenou další píseň. O její historii jste již mnozí slyšeli, ale její slova i příběh jsou tak silné, že by byla škoda ji nepřipomenout. V našich zpěvnících ji najdete pod číslem 152 – „Když mír jako proud“ s těmito slovy:
Když mír jako proud cestu mou zaplaví,
či zármutek rve duši mou,
přec vím v nebesích žije Bůh laskavý
a on touží mne vzít v náruč svou.Ref: Nemusím (nemusím) víc se bát (víc se bát)
duše má, ztiš se, Bůh má tě rád.Já sám nemusím snášet trest za svůj hřích,
vždyť místo mne Pán nesl kříž
a lék pro mne má v předrahých ranách svých,
proto dík k nebesům stoupá výš.Ref: Nemusím (nemusím) víc se bát (víc se bát)
duše má, ztiš se, Bůh má tě rád.Dnes vírou jen smím vidět nebeský cíl,
však vím, že už blízko je čas,
kdy Pán přijde k nám, abych s ním věčně žil,
pak i já vejít smím do těch krás.Ref: Nemusím (nemusím) víc se bát (víc se bát)
duše má, ztiš se, Bůh má tě rád.
Tato píseň je připomínkou neuvěřitelného příběhu Horatia Spafforda, staršího v Presbyteriánské církvi, ale také úspěšného právníka, který podobně jako Job, vložil svou důvěru v Boha nejen v časech prosperity, ale i v časech neštěstí.
Horatio Gates Spafford (1828–1888) byl oddaným křesťanem, kterému se v životě dařilo. Byl prominentním chicagským právníkem, jehož podnikání prosperovalo. Ve svých 33 letech (1861) se oženil a spolu s jeho milovanou manželkou se jim během deseti let narodil syn a čtyři krásné dcery. Po celém městě vlastnil několik nemovitostí. Život byl více než dobrý – byl požehnaný.
Najednou se ale věci začaly měnit. Začalo to úmrtím jeho čtyřletého syna (zemřel na spálu). A rok na to (1871), po velkém požáru v Chicagu (kdy po třídenním požáru ztratilo domov 100 tisíc lidí) přišel s rodinou o velkou část majetku v chicagských nemovitostech, do kterých půl roku předtím významně investoval. Byla to pro něj největší finanční rána. Přesto pak údajně pomáhal těm, kteří se ocitli v nouzi.
Jeho obchodní zájmy byly dále zasaženy hospodářským úpadkem v roce 1873. Aby svou ženu a své dcery z tohoto neklidného období dostal pryč, rozhodl se, že si udělá se svou rodinou výlet do Evropy na zaoceánském parníku SS Ville du Havre (sloužil pro cestování mezi Francií a New Yorkem). Chtěli prožít rodinnou dovolenou v Anglii, kde se měli setkat s jejich rodinným přítelem a známým evangelistou D. L. Moodym, který tam měl zrovna mít evangelizační přednášky. Později ale změnil plány a poslal svou rodinu napřed, protože nastaly problémy při územním plánování, do kterého byl zapojen po velkém požáru v Chicagu. Měl se pak setkat se svou milovanou rodinou až na místě v Anglii.
O několik dní později ale dostal od své ženy hrozný telegram „Saved alone…“ (první věta telegramu zněla v překladu: „Zachráněna sama, co mám dělat?“). Nesl strašlivou zprávu, že loď, ve které plula jeho rodina, se při plavbě Atlantickým oceánem po srážce s jinou lodí rychle potopila a všechny čtyři Spaffordovy dcery (spolu s dalšími 222 lidmi na palubě) zahynuly. Z jeho velké rodiny přežila pouze manželka Anna.
Horatio se ihned vydal za svou zdrcenou manželkou a když jeho loď projížděla poblíž místa, které si vyžádalo život jeho dcer (dvouleté dcerky Tanett, pětileté Elizabeth, devítileté Margaret Lee a jedenáctileté Anny), tehdy se v reakci na své hluboké rozpoložení zrodila první část nadčasového hymnusu, začínající slovy:
Když pokoj, jako řeka mě doprovází na cestě,
Když se zármutek jako mořské vlny valí;
Jakýkoli je můj úděl, tys mne naučil říct:
Dobře je, dobře je mé duši.
Když později na tuto chvíli H. Spafford vzpomínal, napsal, že pocítil ve své duši zvláštní pokoj – jeho milované dcery jsou už v bezpečí.
Také jeho žena Anna vnímala, že ji Pán potěšuje a jednoho dne jí odpoví i na její: „Proč?“. Připomínala si slova, která kdysi slyšela od svého přítele: „Je jednoduché být vděčný a dobrý, když máš všeho dost. Snaž se však být Božím přítelem nejenom za dobrého počasí.“
K básni, která měla původně v originále 4 sloky, byly později dopsány ještě další dvě sloky
Tehdejší slavný skladatel křesťanských písní, Philip Bliss (1838-1876), byl tak pohnut Horatiovou básní, že k textu složil jemnou melodii, kterou nazval Ville du Havre, dle názvu potopeného plavidla. Píseň byla poprvé publikována v roce 1876.
Po tragédii, kterou Spaffordovi prožili, se jim narodili ještě další 3 děti – dvě dcery a syn, o kterého ale žel opět tragicky přišli. S dcerou Berthou a půroční Grace se poté v srpnu 1881 odstěhovali do Jeruzaléma. Tam společně s několika dalšími přáteli sloužili potřebným bez ohledu na jejich náboženské vyznání a svým přístupem si získali důvěru místních muslimských, židovských a křesťanských komunit. Svůj osobní zármutek přetavili do nového, zralého vztahu k Bohu a k lidem. V Jeruzalémě si adoptovali také Jacoba Eliahu, který se narodil v Ramallahu do turecké židovské rodiny.
Čtyři dny před svými šedesátými narozeninami zemřel Horatio Gates Spafford v Jeruzalémě na malárii. Jeho žena Anna údajně pokračovala dál ve službě v okolí Jeruzaléma ještě dalších 30 let.
Dovolte mi opět pokus o překlad anglické verze (bez jedné sloky):
Když pokoj, jako řeka mě doprovází na cestě,
Když se zármutek jako mořské vlny valí;
Jakýkoli je můj úděl, tys mne naučil říct:
Dobře je, dobře je mé duši.Ref:
Dobře je mé duši,
dobře je, dobře je mé duši.I když by měl Satan udeřit, i kdyby měly přijít zkoušky,
Nechť je má požehnaná jistota,
že Kristus se díval na můj bezmocný majetek,
a prolil svou vlastní krev pro moji duši.Můj hřích, ó, blažená nádherná myšlenko!
Můj hřích, nejen část, ale celý
byl přibit na kříž, a já už ho dál nemusím nést.
Chval Pána, chval Pána, duše má!Ale, Pane, to je pro tebe, na tvůj příchod čekáme,
Nebe, ne hrob, je naším cílem;
Ach, polnice anděla! Ach, hlas Pána!
Požehnaná naděje, požehnaný odpočinek mé duše!A Pane, pospěš se dnem, kdy se má víra změní v to co jde vidět,
kdy sroluješ mraky jako svitek.
Bude znít polnice a Pán sestoupí,
i tak, dobře je mé duši.
Je neuvěřitelné, že taková povzbuzující a povznášející slova se zrodila z hlubin tak nepředstavitelného zármutku. Je to příklad skutečně inspirující víry a důvěry v Pána. A ukazuje to sílu, kterou náš Bůh dává i v nejtemnějších dobách našeho pozemského života. Jemné tóny písně, která příběh Spaffordových připomíná, mohou být pohlazením pro všechny, kteří předkládají Pánu svá zoufalá „proč“.
Připojuji i pár odkazů na různé zpracování této písně v angličtině – když jsem ji hledal na youtube, šlo poznat, že je to velmi oblíbená píseň:
“Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.”
(Job 1:21)
„Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen `docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.´ Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.“
(Židům 10:35-39)
„Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.“
(1.Petrova 5:7-11)