Dnes bych se rád s vámi podíval na jednu píseň z našich zpěvníků. Píseň, která je o našem Příteli s velkým „P“ – příteli, ke kterému můžeme svobodně přicházet v jakoukoli dobu, kterému můžeme svěřit cokoli a který se na společné chvíle s námi velmi těší. Jde o velmi známou píseň č. 310, jejíž text ale možná při zpívání nevnímáme tolik, kolik si zaslouží:

Jak je vzácné ono štěstí, přítele, že v Kristu mám,
v modlitbě smím k němu nésti všechno, čím jsem zraňován.
Marně jitřil jsem svou ránu, snášel marně mnohý žal,
vše jen proto, že jsem k Pánu v tísni svojí nespěchal.

Cokoli tě rmoutí tíží, břímě tvých neb cizích běd,
směle ať tvé oko vzhlíží na modlitbě k Pánu hned.
Kde se najde v širém světě přítel rovný Ježíši?
Šťasten buď, vždyť Kristus zve tě, prosbu tvoji vyslyší.

„Pojďte ke mně, unavení,“ říká Pán všem lkajícím.
Proto jděte bez prodlení, na modlitbě mluvte s ním.
Obraťte se k svému Pánu jako přítel k příteli,
mluvte s ním, On mnohou ránu na modlitbách zacelí.

Původní anglická slova této písně napsal při pobytu v Kanadě Joseph M. Scriven, narozený v roce 1819 v Irsku. Nevycházelo mu vše, co si v životě naplánoval. Krátce na to, co dokončil studia na učitele, zamiloval se a plánoval se usadit ve svém rodném městě. Zasáhla ho ale tragická událost – den před plánovanou svatbou se jeho snoubenka utopila.

Scriven se zármutkem opustil Irsko a začal nový život v Kanadě. Tam se setkal s Elizou Rice, do které se zamiloval. Jen pár týdnu před jejich svatebním dnem ale Eliza náhle onemocněla a během několika týdnů zemřela.

Otřesený Scriven se obrátil k jediné věci, která byla během jeho života pevnou kotvou – ke své víře. Skrze modlitbu a studium Bible našel nejen útěchu, ale i své poslání. Pětadvacetiletý Scriven složil slib chudoby, prodal všechen svůj pozemský majetek a slíbil, že věnuje svůj život fyzicky postiženým a finančně chudým.

O deset let později Scrive obdržel informaci, že je jeho matka velmi nemocná. Muž, který přijal slib chudoby ale neměl prostředky na to, aby se mohl vrátit domů do Irska, kde by se o svou matku mohl postarat. Zarmoucený a s pocitem potřeby oslovit ji a potěšit, sepsal příběh svého života ve třech krátkých verších, která nazval „Pray Without Ceasing“ (Modli se bez přestání), později známé pod názvem „What a Friend We Have in Jesus“ (Jakého Přítele máme v Ježíši).

Později Scriven řekl: „Tyto verše jsme napsali spolu – Pán a já“. Slova této básně pak vzal americký právník Charles Converse a udělal z ní píseň. Nejvíce ji zřejmě zpopularizoval známý americký evangelista Dwight L. Moody, který o ní mluvil, jako o nejdojemnějším moderním hymnus, který kdy slyšel.

Tato píseň je známá po celém světě. Vzhledem k neveselé tématice písně je zajímavé, že v Japonsku je populární i při svatebních obřadech. Ale to už je na jiné zamyšlení 🙂

Dovolte mi zde o neumělý pokus přeložené písně z anglického originálu, byť česká verze je mu tématicky velmi blízká:

Jakého Přítele máme v Ježíši – všechny naše hříchy a trápení nese!
Jaká výsada je nést Bohu vše na modlitbě!
Ó, o jaký pokoj často přicházíme a zbytečně v sobě neseme bolest,
a to jen proto, že nepřinášíme vše Bohu na modlitbě.

Prožíváme zkoušky a pokušení? Všude je soužení?
Nic by nás nemělo odradit; vezmi to k Pánu na modlitbě.
Najdeme tak věrného přítele, se kterým se můžeme podělit o náš zármutek?
Ježíš zná naši všechnu slabost; vezmi to k Pánu na modlitbě.

Jsme slabí a těžce obtěžkaní, obtíženi s nákladem starostí?
Drahý Spasitel je stále naše útočiště; vezmi to k Pánu na modlitbě.
Opovrhují tebou přátelé a opouští tě? Vezmi to k Pánu na modlitbě!
Ve svou náruč On tě vezme a bude ti štítem; v ní najdeš útěchu.

„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.“
(Jan 15, 13-14)