V neděli 2. září 2018, ve věku nedožitých 88 let, zemřela sestra Drahomíra Fabiánová, bývalá členka našeho radvanického sboru. Poslední rozloučení se sestrou proběhlo ve čtvrtek 6. září v 14:30 hodin u hrobu na místním hřbitově v Orlové – Městě.
Vzpomínka ze života sestry
Sestra Drahomíra Fabiánová se narodila 13. 11. 1931 v Orlové rodičům Marii a Dominikovi Pěčkovým. Narodila se do věřící rodiny katolíků, kde prožila se svou sestrou Miladou pěkné dětství. Po 1. roce měšťanky se přestěhovali do rodinného domku. Po stěhování chodila do klášterní školy, kde absolvovala 9 měsíců polské a německé školy a pak zbytek základního vzdělání dokončila ve škole Orlová – Poruba. V roce 1946 se stala učnicí v dámském krejčovství P. Rychterové a o rok později nastoupila pro exportní vývoz jako šička u továrníka Lyse. Po znárodnění v roce 1967 nastoupila u módní tvorby, kde si dodělávala školu návrhářky.
Důležitým okamžikem pro celou její rodinu bylo, když společně s br. Kučerou začali poznávat biblické poselství více do hloubky. Výsledkem bylo těžké rozhodnutí vystoupit z katolické církve… bylo to o to těžší, že tatínek byl dlouhá léta varhaníkem v místním kostelem. V roce 1946 se spolu se svou rodinou nechala pokřtít br. Krynským. Tehdy byla nejmladší křtěnkou – bylo jí teprve 14let.
Důležitý moment v jejím životě to byl nejen proto, že odevzdala svůj život Pánu Ježíši, ale také tím, že v církvi poznala svého budoucího manžela Miroslava. 16. 11. 1952 se vzali a společně byli aktivními členy sboru Ostrava – Radvanice. Po svatbě spolu čekali dceru Věrušku, která však při komplikovaném porodu zemřela. Další děti už mít nemohli, a tak se rozhodli pro adopci. Otevřeli svou náruč holčičce Marcelce, která se pro ně stala velkou radostí a oporou zároveň. Jako křesťanští rodiči ji vedli k víře v Pána Ježíše a Marcela si díky nim Boha zamilovala.
Marcela o ní napsala: Maminka byla milá, laskavá, dobrá manželka, teta, ráda pomáhala potřebným, nadevše obětavá, protože milovala Boha. Byla vždy šťastná, když o své víře mohla mluvit s druhými. Lidé rádi naslouchali nejen jejím slovům, ale i její hře na varhany a zpěvu duchovních písní.
Později se s rodinou přestěhovala z Orlové do Havířova a stala se členkou místního sborového společenství na Šumbarku. Dokud jí to zdraví dovolovalo, ráda jej navštěvovala. S manželem si také pořídili chatu na Ježonkách, kde si cítila šťastná, protože milovala přírodu, zahrádku a lidi okolo. Trávila tam většinou celé léto až do podzimu…
S podzimem života se dostavil i smutek z rozloučení se svým milovaným mužem (2015), který ji předešel na cestě života. Ona jej následovala 2. 9. po těžké nemoci ve věku nedožitých 88let s nadějí na shledání nejen se svým mužem, ale s Bohem stvořitelem, který je oba pozvedne z prachu země.
1 Tim 2:9.10 Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život. (ČEP)
Také křesťanské ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě; pozornost ať budí svou laskavostí a ne účesem, drahými šaty nebo šperky. (SNC)
Drahomíru Fabiánovou jako krejčovou nezdobily drahé šaty, zdobily jí dobré skutky… ty byly jejími šperky. V jejím jménu se spojuje to, co mnozí dnes neznají či to vědomě znát nechtějí… znát míru a rozpoznat to, co má cenu, co je drahé Bohu. Draho-míra. Lidé mají rádi drahé věci, ale neznají míru. Lidé dnes dají hodně na to, jak vypadají navenek místo toho, aby se s velkou pečlivostí starali o to, jací jsou uvnitř. Ozdobami, penězi, se snaží zakrýt svou nahotu… a nicotnost. Teprve okamžik jako tento ukáže, jak se velmi pletli. Jak spoléhali na to, co nezachrání. Drahomíra Fabiánová pochopila, že Bůh má jiné míry… na které lidský krejčovský metr nestačí. „Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ A tak se rozhodla dávat sebe, tak jako se Bůh dal člověku v Kristu. To, co bylo jemu drahé obětoval – pro Drahomíru – pro nás. Míra jeho lásky a lásky Drahušky Fabiánové je odkazem, který může inspirovat naše životy. Co je drahé pro tebe? Jakou měrou budeme milovat? To jsou otázky, na kterýma můžeme přemýšlet při dnešním rozloučení.