NEW START PLUS je registrovaný program podpory zdraví založený na principech soudobé medicíny, s přihlédnutím ke všem oblastem lidského života. K základnímu kryptogramu NEW START (začáteční písmena anglických názvů – výživa, pohyb, voda, slunce, střídmost, vzduch, odpočinek, důvěra) je přidán výraz PLUS zahrnující priority, optimizmus, integritu a společenskou podporu. Celý projekt má tedy 12 bodů.

(S použitím českých i zahraničních materiálů připravila lékařka Jana Krynská)

N (Nutrition) – Výživa
E (Exercise) – Pohyb
W (Water) – Voda
S (Sunshine) – Slunce
T (Temperance) – Střídmost
A (Air) – Vzduch
R (Rest) – Odpočinek
T (Trust) – Důvěra
P (Priorities) – Priority
L (Living Optimistically) – Optimizmus
U (Up with Integrity) – Integrita, celistvost
S (Social Support) – Vztahy, společenská podpora

N (Nutrition) – Výživa

Chvála bylin a rostlinné stravy
Také jste se nemohli dočkat první jarní zeleniny a díváte se, jak salát na záhonku nabírá tvar hlavičky a slibuje svěží a chroupavé mladé lístky? Pochopitelně, roční období má vliv i na náš jídelníček a po hutnější, často kaloricky bohatší stravě v zimě (vyšší potřeba „pro zahřátí“) se tělo těší na odlehčenou jarní stravu s dostatkem svěží zeleniny, jež zásobuje tělo především vitamíny skupiny C. Mladé lístky řebříčku, pampelišek, kopřivy, květy chudobky a mnoho dalších bylin napomáhá organizmu k očistě a posiluje imunitu.
„Před kopřivou smekni, před bezem klekni…“ říkali naši předkové. I my se můžeme těšit z hojnosti darů, které pro naše zdraví Stvořitel připravil. Brokolice, špenát, celozrnné obiloviny a luštěniny, ořechy – to vše je doporučováno i z hlediska epigenetiky, tj. ovlivnění našich zděděných dispozic. Pokud pochopíme principy zdravé výživy a budeme se jimi řídit, lze zvrátit trendy ve výskytu nemocí, které trápí náš současný civilizovaný svět. Za většinou zdravotních potíží je nadbytek příjmu energie, nedostatek pohybu a vysoká psychická zátěž.

Kolik času trávíte v kuchyni a u jídla?
I když jídlo a pití v podstatě tlumí hlad a žízeň, jde o víc. Už u kojenců je krmení spojeno s teplem, přijetím, láskou. Jídlo je i sociální zkušenost, ke které patří společenství, sdílení a naslouchání, láskyplný zážitek. Zprostředkují jej oči – barevnost připraveného talíře, ladně prostřený stůl… Pro chuťové vjemy je podstatná úloha nosu – může rozlišit až 2000 vůní či pachů. Receptory v zadní vrcholové oblasti nosu přenášejí signály přímo do té části mozku, kde se zpracovávají emoce. Vůně v nás může vyvolat i vzpomínky a touhu (využíváno hojně instalací pekáren v supermarketech). Výrazem „rozpustí se na jazyku“ se snažíme vyjádřit lahodnost – na jazyku je 2–4 tisíce chuťových buněk; jsou třeba 2–3 kousnutí do pokrmu, abychom si chuť uvědomili. Rozlišujeme slané, sladké, hořké, kyselé a chuť umami (znamená chutný, kořeněný), dále zda je jídlo suché či vláčné, tvrdé nebo měkké, horké nebo studené. I hmatové receptory si přijdou na své – kdy jste naposled těsto hnětli rukama, dotýkali se jej a vnímali různé textury? I sluch se stravování účastní – křupavost odlišuje svěží zeleninu od povadlé, vnímáme šum otvírané minerálky, cinkot nádobí v kuchyni… Příprava čerstvých pokrmů zabere čas – ale vytváří celou paletu vjemů a příjemných pocitů. Vychutnat si jídlo chce čas, ale snižuje stres a přináší klid a pozitivní city (ne nadarmo se říká, že muži se má dát nejprve najíst a pak teprve s ním řešit denní problémy).

Stavební prvky zdravé výživy
Téma výživy je velmi široké, a tak najdete mnoho různých rad a doporučení; ne všechna jsou však odborně podložena. Základní složky stravy jsou bílkoviny, tuky, sacharidy, minerální látky, vitamíny a stopové prvky. Nově se uvádějí i látky fytochemické, které se vyskytují v rostlinné stravě (ovoce, zelenina, luštěniny, obiloviny) a mají na člověka biologický účinek. Slouží k udržení zdraví a v případě nemoci k regeneraci látkové výměny, vykazují protinádorové a protisklerotické účinky. Vyskytují se jako komplexní směs v celém produktu (lépe konzumace celého ovoce či zeleniny než jen jejich šťáv) a na špici doporučovaných jsou ze zeleniny brokolice a z ovoce jablka. Některé typy fytochemikálií: terpeny – vysoce účinné antioxidanty, např. v rozmarýnu či šalvěji; karotenoidy – antioxidanty – listová zelenina, natě – zvlášť účinné proti makulární degeneraci sítnice; fytosteriny – snižují LDL cholesterol, polyfenoly – eliminují karcinogeny podobně jako fytoestrogeny, které výrazně snižují riziko zhoubného bujení. Je známo více než 10 000 substancí, mnohé z nich brzdí nádorový růst.
Ještě poznámka k proteinům (bílkovinám). Jsou potřebné ke stavbě buněk i jako základ hormonů a enzymů. Malé molekuly proteinů se nazývají aminokyseliny (AMK). Z 20 známých AMK je 8 esenciálních (pro život nutných) a musí být do těla přijímány. Čím více esenciálních AMK strava obsahuje, tím je biologicky cennější. Živočišné produkty mají v tomto smyslu větší hodnotu než rostlinné, ale při vhodné kombinaci přírodních živin (zejména obilovin a luštěnin) je naopak biologická cennost rostlinné stravy větší než stravy živočišné. Studie EPIC (European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition), publikovaná v roce 2005, prokázala, že především konzumace červeného masa výrazně zvyšuje riziko nádorů, zejména střev. Pokud se někdo nechce vzdát konzumace masa, doporučuje se alespoň snížit frekvenci na 2–3krát týdně. Obecně je doporučován lakto-ovo-vegetariánský model, případně semivegetariánský (akceptuje i ryby a drůbež). Na základě odborných studií doporučuje lakto-ovo-vegetariánství i církev adventistů, není to však podmínkou členství ani výrazem větší duchovnosti.

O kvalitě a kvantitě
Zdravá výživa není jen otázkou kvality, ale také kvantity, množství. Zvýšení příjmu potravy při větší tělesné zátěži (sport, těžká práce, onemocnění), v těhotenství a při kojení je normální. Pozor však na obsah tuků a jednoduchých cukrů, které zvyšují kalorickou hodnotu stravy bez zvýšení její biologické hodnoty.
Snížení příjmu (kalorická restrikce) má značně pozitivní vliv na věk, výskyt civilizačních nemocí a kvalitu života zejména ve stáří. Už po staletí se doporučuje několik dnů v roce se postit v rámci očisty organizmu. Nejnovější výzkumy ukázaly, že krátkodobý půst (1–2 dny) před aplikací chemoterapie chrání zdravé buňky v těle, a tak je tato léčba více efektní a lépe snášena.

Voda a (nejen) jiné nápoje
Při nedostatku vody vznikají problémy s krevním oběhem, vzniká únava a pokles duševní výkonnosti. Vhodné je pít mezi jídly, eventuelně před jídlem, ale ne během konzumace stravy, aby se neředila trávenina v žaludku. Nepodkročitelné minimum je příjem 1,5 litru vody za den.
Problémem jsou slazené nápoje, sportovní a energetické drinky. Jsou nejen kyselé (pH), ale obsahují také mnoho cukru, což vede nejen ke zvýšenému výskytu zubního kazu, ale i k erozi (narušení) skloviny. Pro erozi skloviny jsou nebezpečné i ovocné šťávy, kyselé zelí, rebarbora a ocet v nálevech na saláty. Negativně působí i konzumace ovoce a kyselé bonbóny. Naproti tomu mléčné produkty – mléko, sýry a většina jogurtů nejsou erozivní, neboť obsahují i vápník a fosfáty, což jsou látky, které zubní sklovinu tvoří.
Ochranou před erozí je fluor v zubní pastě a ústních vodách, přirozenou ochranou jsou sliny. Neutralizují přijaté kyseliny v ústech a opět budují postiženou sklovinu. Účinně pomáhá také žvýkačka bez cukru – a to zejména tam, kde je tvorba slin slabá.

Doporučená optimalizace výživy

• méně proteinů (bílkovin)
• méně tuku
• více vlákniny
• více komplexních sacharidů (uhlovodanů)
• dle možnosti žádné rafinované potraviny
• žádný alkohol
• hodně čerstvého ovoce a zeleniny
• úprava stravovacích časů
• pouze 2–3 jídla denně
• žádné svačinky mezi jídly
• jíst pravidelně, v určitý denní čas
• pauzy mezi jídly (cca 5 hod)
• jíst pomalu a dobře kousat
• nepřejídat se
• dostatek tekutin (nejlépe čisté vody, ale ne při jídle)
• jíst bez shonu a spěchu, v příjemné atmosféře
• hojně pohybu po jídle
• sportovní aktivity v přírodě (povzbuzení látkové výměny, zvýšení HDL cholesterolu)
• hojně čerstvého vzduchu

Vhodná jsou doporučení z knihy Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech od lékařky Dany Millerové, z níž cituji následující doporučení.
Strava v poměrech České republiky má být

• pestrá a vyvážená,
• s posílením potravin rostlinného původu na úkor živočišných,
• skromná (odpovídající energetickému výdeji),
• pravidelná (ne s denním hladověním a večerním a nočním přejídáním se),
• s dostatečným pitným režimem nekalorických tekutin,
• s omezeným zařazováním kalorických potravin typu „fast food“,
• nemá být řešením prožívaných frustrací přejídáním.

E (Exercise) – Pohyb

Sotva co jiného má tak významný vliv na zdraví člověka jako tělesná aktivita. Podporuje látkovou výměnu, činnost mozku, krevní oběh, imunitní systém, dobrou náladu i dobré vztahy. Přispívá ke snížení rizika onemocnění, k léčbě mnoha nemocí, k prodloužení života, k udržení soběstačnosti ve vyšším věku a k celkové pohodě. Na rozdíl od medikamentů prakticky nemá vedlejší účinky a je dostupná pro každého. Tak vykročme…

Recept na dobrý start po ránu
Chce se vám po ránu vstávat? Recept na dobrý start je jednoduchý: krátce, intenzivně protáhnout svaly, pak tělo osprchovat a výsledkem je svěžest do nového dne.
Důležitost pohybu je známa po staletí, píše o ní i Ellen Whiteová, ale teprve od poloviny minulého století je předmětem výzkumu. Cvičením svaly nabývají nejen na objemu, ale zvětšuje se i jejich síla a vytrvalost. Je to tím, že přibývají svalová vlákna, která mají více mitochondrií, lepší cévní zásobení, lépe odbourávají mastné kyseliny, mohou přijímat více kyslíku a snášet větší zátěž. Cvičení působí příznivě i na kosti a klouby. Kosti se stávají pevnější a kloubní funkce se udržují déle, což platí i pro klouby již poškozené (např. artrózy kyčlí a kolen). Podle nových poznatků fyzické cvičení pomocí regulačních mechanizmů ovlivňuje odbourávání starých buněčných struktur, podporuje výstavbu nových a zlepšuje jejich kvalitu. Kdo trénuje své svaly, obnovuje mládí.

Krevní oběh a látková výměna
Sedavý způsob života nebo tělesná inaktivita se dnes považuje za 4. rizikový faktor pro onemocnění srdce a cév (za kouřením cigaret, vysokým krevním tlakem a zvýšeným cholesterolem). Tyto faktory jsou ovlivnitelné, a proto se u srdečních a plicních nemocí již neléčí klidem, ale vhodným tréninkem. Cvičením srdeční sval zesílí, stejně tak i svaly dýchací, zlepší se i technika dýchání. Uzdravující vliv se vysvětluje nejen přímým ovlivněním svalů a zlepšením jejich prokrvení, ale i působením na oblast látkové výměny – svalová tkáň ovlivňuje více než 400 různých hormonálních látek (myokinů) a také funkci jiných tkání. Pohyb má vliv i na epigenetiku, tedy procesy, které řídí aktivity našich genů.
Cvičení působí:

• Zlepšení metabolismu cukrů, zvyšuje citlivost buněk na inzulin, snižuje riziko vzniku cukrovky 2. typu.
• Vhodnější uspořádání tukové tkáně, redukci břišního tuku, lepší kontrolu hmotnosti.
• Zlepšení metabolizmu tuků a cholesterolu, snížení nebezpečného LDL a zvýšení ochranného HDL cholesterolu.
• Redukci systémového zánětu.
• Normalizaci tlaku – snížení (zvýšeného) krevního tlaku.
• Lepší funkci autonomního nervového systému.
• Lepší činnost střev.
• Lepší krevní oběh, snížení krevní srážlivosti, lepší funkci cévní výstelky.

Tělesná aktivita je bezplatný, přesto účinný lék – snižuje riziko infarktu srdce na polovinu!

Psychika a mozkové funkce
Pravidelná tělesná aktivita přispívá k duševní pohodě a odbourání stresu. U většiny psychických onemocnění je příznivý efekt pohybu dobře doložen. U úzkostných poruch a depresí je účinnost cvičení srovnatelná se standardní léčbou medikamenty a/nebo psychoterapií. Pohyb působí také v prevenci a léčbě neurodegenerativních nemocí, jako je Alzheimerova nebo jiná demence. V současnosti jsme svědky boomu mozkových cvičení – hádanky, křížovky, sudoku, trénink myšlení, koncentrace, pozornosti atd. Vědci ale objevili, že mozek se velkým dílem rozvíjí ne kognitivní, nýbrž tělesnou činností. Proto ještě mozkový trénink neztrácí svůj význam, ale kdo chce opravdu posílit schopnosti svého mozku, nechť raději obuje sportovní obuv. Mnoho vědeckých studií z poslední doby klade spojení mezi vytrvalostním pohybem a mozkovou plasticitou. Je prokázáno, že aerobní cvičení, tedy pohyb v přiměřené intenzitě, s dostatečným zásobením těla kyslíkem, nejen zastavuje mozkovou atrofii (přirozené, věkem dané ubývání mozkové tkáně, jenž může ročně činit až 0,5%), ale naopak přispívá k mozkovému růstu, zvlášť v oblasti limbického systému (studie z roku 2011 – cvičební trénink zvětšuje hipokampus a zlepšuje paměť). Současně vede ke zlepšení plasticity neuronů a schopnosti vytvářet nová spojení, což je jeden z předpokladů pro veškeré učení a myšlenkové pochody a také pro udržení dobré nálady. K tomu přispívá i uvolnění nervových přenašečů a endorfinů, ke kterému během pohybu dochází (tím se vysvětluje i příznivé působení pohybu při bolestivých stavech).

Nádory a imunitní systém
Pravidelné fyzické cvičení (nikoli však přetěžování) posiluje také imunitní systém. To lze prokázat zlepšením mnoha imunitních parametrů a vysvětluje se lepší výměnou látkovou, stimulací obrany proti působení volných radikálů a změnami ve výdeji pohlavních, růstových i jiných faktorů. Pohyb má vliv i na snížení výskytu nádorových onemocnění. Zvlášť významné to je u rakoviny tlustého střeva (-25 %) a rakoviny prsu (-12 %). Existují i studie, které v souvislosti s pohybem ukazují na nižší výskyt rakoviny prostaty, dělohy a vaječníků, slinivky břišní a plic. Pohyb zřejmě vytváří obecný ochranný efekt, ale k jeho dosažení je podle typu onemocnění různá potřeba jeho délky a intenzity. Tělesné cvičení nejen chrání před vznikem zhoubných nádorů, ale ovlivňuje i průběh onemocnění již vzniklého, zlepšuje odpověď na prováděnou léčbu a snižuje výskyt recidiv. Příznivě ovlivňuje obávané symptomy nemoci, jako je svalová slabost a chronická únava. Podobně jako zdravá výživa se dnes pravidelné cvičení při nádorových nemocech považuje za důležitou podpůrnou metodu, která nemá být zanedbávána.

Aerobní cvičení jako lék
Každá živá buňka potřebuje k získání energie kyslík. Svalové buňky jej potřebují více či méně – podle intenzity zatížení. Již při nízké zátěži srdce buší rychleji a rozšiřují se cévy, aby pracujícímu svalu dodaly více energie. Mechanizmy přizpůsobení však mají svou hranici, které se říká aerobní (laktátový) práh – při větší zátěži kyslík v oběhu již nestačí a musí se zapojit přídatné energetické zdroje, což je pro buňky nevýhodné a navíc to lze jen po určitý ohraničený čas. Osobní aerobní práh je individuální a velice silně se odvozuje od trénovanosti a tělesné dispozice. (Klinickým projevem anaerobní zátěže je bolest zatěžovaného svalu – po odpočinku a vyrovnání metabolických dějů mizí.) Anaerobní metabolizmus se děje při silových sportech; příznivý, aerobní pohyb se děje při jízdě na kole, plavání, chůzi a běhu v takové intenzitě, abyste při něm ještě mohli mluvit. Pokud při pohybu můžete zpívat, je jeho intenzita příliš nízká. Pokud už nemůžete mluvit, dostáváte se do anaerobního pásma a je třeba tempo zvolnit. Pro inaktivní, ležící pacienty je dobrý jakýkoliv pohyb, ale pravidelný, nejlépe denně prováděný a v dostatečné míře je pro vliv na kvalitu a délku života výraznější.
Pohyb nemusí vždy být radostí, neboť cvičení je léčba – a léčba není vždy příjemná. Podobně jako u léků, je třeba brát denně odpovídající dávku – nikoho nenapadne sníst týdenní dávku léků během 1–2 dnů víkendu! Pravidelnost je důležitější než intenzita, optimální je denní hbitá procházka cca na půl hodiny (3 km).
Při akutním onemocnění (teplota, zánět kloubů nebo tehdy, když pohyb výrazně zhoršuje bolesti) je třeba cvičení vynechat a má být pauza.

Nebudete-li jako děti…
Učíme se pozorováním. Povšimli jste si neposednosti a radosti z pohybu, jakou děti mají? Pravděpodobnost zdravého zestárnutí (bez nemoci, v duševním zdraví, duchovní pohodě a se zdravými vztahy) se u tělesně aktivních osob zvyšuje 7krát, což je velká přednost. Zachovejme si radost a potěšení z pohybu i přátelství, neboť vzájemná zavázanost lépe motivuje i v této oblasti. A protože tělo pracuje rytmicky, nebojme se plánovat i oddych k regeneraci. Uvolnění po svalové zátěži přináší pocity lehkosti a spokojenosti, kterou vám všem přeji.

W (Water) – Voda

Turistickým lákadlem jsou obrazy oáz. Ostrůvek zeleně přerušuje písčinu pouště a je pro poutníka vidinou uvolnění a odpočinku. Člověk obvykle nejde do pouště na procházku, ale prochází jí vědomě, zcela obtížen. Spíše než geograficky se pohybujeme v poušti všedního dne přetíženi, s mnoha interakcemi a povinnostmi.
Jaké uvolnění přináší relaxační lázeň, koupel, omytí vodou či osprchování! Nenechejte péči o své tělo náhodě, promyšlené uvolnění přináší osvěžení těla i ducha, radost, novou životní sílu.

Voda, zdraví dodá…
Zvláštností naší modré planety je, že je zde voda ve třech skupenstvích – což je v kosmu jedinečné. Přináší to i jisté paradoxy – voda v plynném stavu je nejlehčím obecným plynem, a přesto je většina vlhkosti v nižších vrstvách atmosféry. To, že led je lehčí než voda, umožňuje zachovat život v rybníku i tehdy, když zamrzne – zkuste si představit, jak by bylo kapříkům, kdyby tomu bylo naopak. Voda pokrývá téměř 70 % povrchu planety, a to především jako voda slaná (z 98 %). V oceánech voda cirkuluje a cirkuluje i v ovzduší a tělech všeho živého – rostlin, zvířat i člověka. Její využití v činnosti člověka je mnohostranné, ale podívejme se na toto jedinečné dílo Stvořitele z medicínské stránky.

Výdej versus příjem – citlivá rovnováha
Lidské tělo obsahuje 60–70 % vody, mozek dokonce 70– 80 %. Voda je východiskem i konečným produktem nesčetných biochemických reakcí, slouží jako rozpouštědlo, transportní vehikulum, je uvnitř všech buněk, ale je obsažena i v tekutině, která buňky obklopuje a vytváří tak konstantní vnitřní prostředí. Voda je potřebná pro krevní oběh, k udržení vhodné tělesné teploty, k tvorbě slin i trávicích šťáv a enzymů. Regulaci příjmu a výdeje obstarává hypotalamus, respektive zadní lalok hypofýzy, důležité žlázy na spodině mozku. Ta produkuje hormon adiuretin a tím ovlivňuje práci ledvin a signalizuje, kolik vody se z těla vyloučí nebo kolik se musí v těle zadržet jako rezerva. Vodu totiž stále ztrácíme – pocením, močením, stolicí, dýcháním. Pokud tyto ztráty nejsou nahrazeny, dochází k dehydrataci, buňky se svrašťují a dochází k jejich vyčerpání. Pro udržení optimálního tělesného metabolizmu potřebujeme přibližně 30 ml vody na 1 kg hmotnosti denně.

Voda pomáhá mozku, svalům i srdci
Vyrovnané vodní hospodářství je předpokladem tělesné i duševní pohody. Když je vody v těle málo, vzniká pocit žízně. Výkonnost mozku je při nedostatku vody značně omezená – nastupují poruchy koncentrace, pozornosti a také nervozita. To se projevuje především u seniorů, kde je vnímání pocitu žízně oslabeno a pijí málo. Příznivý vliv dostatečné hydratace se však prokázal i u mladých lidí (měli lepší studijní výsledky).
Při svalové práci a cvičení je třeba pravidelně dodávat tekutiny, jinak se pohyb stává únavným. Při déletrvající zátěži je nutné doplňovat i minerály (sůl, magnesium, elektrolyty). Dobrou zprávou je, že místo drahých isotonických roztoků lze použít ovocný střik – mošt smíchaný s vodou v poměru 1 : 3 (tuto praxi znali v Palestině již v biblických dobách). Takovýto nápoj se rychle dostává z trávicího traktu do krve a optimálně vyrovnává potřebu vody i energie.
Velké studie dokládají, že přiměřený příjem vody chrání i srdce. Dehydratace má totiž za následek zvýšení viskozity krve a tím zhoršení krevního oběhu. Výzkum z roku 2002 prokázal, že osoby, které pijí denně 5 a více sklenic vody, mají o polovinu méně infarktů než osoby, které pijí pouze 2 a méně sklenic (adjustováno na další rizikové faktory, jako je věk, kouření, vysoký krevní tlak, otylost, výživa a vzdělání). Jiné nápoje – káva a slazené minerálky – v této studii neukazovaly stejný užitek, ba ukázalo se, že ti, kteří je konzumují, mají dokonce větší riziko celkové úmrtnosti. Alkohol jako nápoj vůbec nepřichází v úvahu, neboť vede ještě k větší dehydrataci a žízeň spíše podporuje.

Voda pomáhá odstraňovat škodlivé látky
Těch je mnoho. Jedním z nejvýznamnějších je odpadní produkt výměny látkové – močovina (urea). Vylučuje se ledvinami do moče, a když je hodně koncentrovaná, vydává v kontaktu s bakteriemi štiplavý zápach, neboť se z ní uvolňuje čpavek – jistě to znáte z okolí některých WC. Indikátorem koncentrace moči a látek, které obsahuje, je její barva. Když má tělo tekutin dostatek, je barva moči světlá. Pokud je v těle tekutin málo, stává se moč tmavší, neboť ledviny začaly vodu potřebnou pro životně důležité funkce vstřebávat zpětně. Jen si musíme být vědomi toho, že některá barviva v potravě (typicky betakarotén v červené řepě) moč barví také.

Adekvátní množství vody pomáhá redukovat kalorie
Při nadváze se doporučuje kromě úpravy stravy popíjet velké množství vody – není to žádné kouzlo, ale pomáhá jako náhrada za sladké, velmi kalorické nápoje. Navíc zelenina s vyšším podílem vody zesiluje dík většímu objemu pocit sytosti a současně tím, že se musí více kousat, prodlužuje čas k resorpci a pomáhá posunu tráveniny zažívacím traktem. Dostatek tekutin je i prevencí zácpy a spolu s vlákninou je ideálním způsobem, jak nejlépe trávicí trakt vyčistit.

S (Sunshine) – Slunce

Moderní člověk tráví pod otevřeným nebem méně než 5 % svého bdělého času a při spánku ještě méně. Cena za naše skrývání je vysoká – když mozku chybí sluneční svit, objevují se typické projevy klinické deprese – sklíčenost, ztráta radosti, zájmu, únavnost, ztráta pozornosti, bezradnost, dráždivost až agresivita, vnitřní prázdnota. Typické deprese z nedostatku světla jsou v mlhavých a krátkých dnech podzimu. Mimo výše uvedených symptomů se tento stav vyznačuje zvýšenou potřebou spánku – ale bez výsledného osvěžení – a velkou touhou po sladkostech. Tyto potíže nemusejí být jen sezónní, objevují se u lidí, kteří pracují v podmínkách bez denního světla nebo v noci.
Nejsme stvořeni k tomu, abychom byli aktivní v noci. Když je tma, produkuje se v podvěsku mozkovém hormon melatonin. Ten se stará o to, abychom usnuli a odpočali si. Sluneční svit naopak produkci melatoninu tlumí, aktivuje bdělost, posiluje myšlení a reálné vnímání skutečnosti. Aby náš mozek lépe fungoval, potřebuje denní světlo.
Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu v denní době (sluneční svit proniká i přes mraky) pomáhá člověku zůstat mlád a zdráv. Je posilou pro tělo i duši. Rozumná expozice slunečnímu svitu posiluje imunitu a na rozdíl od umělého osvětlení přináší také zlepšení nálady, pocit životní radosti a štěstí. Slunce nejen svítí, ale také hřeje – a hřejivé vztahy pomáhají. Když pro mračna nevidíte výše, potřebujete někoho zvenčí, aby vám pomohl vidět jasně.

Sluneční svit a tělo
Sluneční záření (UV délky) může mít pozitivní i negativní účinky, záleží na dávce.
Možné negativní účinky jsou relativně jasné a dobře známé – od akutního „spálení“ až po vznik určitého druhu kožního nádoru – melanomu. Tvorba rakovinových kožních nádorů se projevuje v dlouhém časovém odstupu od spálení kůže, proto je třeba pleť chránit oděvem či ochrannými prostředky – zejména v dětském věku. Vlivem slunečního svitu může bezprostředně dojít k výskytu puchýřků na rtech – herpes labialis – což je sice nepříjemné, ale vyhojí se bez následků. Vážnějším problémem je aktivace tzv. spících virů při přílišném slunečním ozáření a také možný rozvoj očního zákalu i očních nádorů.
V současnosti se věnuje velká pozornost pozitivnímu působení slunečního svitu, což je především ovlivnění tvorby vitaminu D. Vitamin D není jednotná látka. Praktický význam mají varianty vitaminu D2 – ergokalciferolu (z rostlinné stravy) a vitaminu D3 – cholekalciferolu (z potravy živočišného původu – tučné ryby) souhrnně nazývané také jako kalciferoly. Vitamin D má zvláštní postavení, neboť není nutné jej vždy dodávat stravou – v 90 % může být syntetizován v kůži vlivem slunečního záření. Neexistuje dostatek znalostí, ale dospělá osoba bílé pleti exponovaná letnímu slunci v naší zeměpisné šířce syntetizuje ve své kůži 250 mg vitaminu D3 za 15–20 minut. Při delší expozici se již žádný vitamín D netvoří. To odpovídá 25 pilulkám běžného multivitaminového preparátu a plně saturuje denní potřebu.
Vitamin D je rozpustný v tucích – spolu s parathormonen a kalcitoninem je důležitý v regulaci metabolizmu vápníku a fosforu, podporuje vstřebávání vápníku a jeho ukládání do kostí. Jeho nedostatek se projevuje jako únavnost, svalové bolesti nohou, porucha kostí – křivice a náchylnost ke zlomeninám, depresivní stavy.
Vitamín D však má i svoji toxicitu. V těle se může kumulovat, poločas jeho vylučování je cca 3 týdny. Nadbytek vitaminu D vyvolává bolesti hlavy a kloubů, vyplavuje vápník z kostí a podporuje jeho ukládání v ledvinách, srdci i cévách, což jsou účinky nežádoucí.
Názory na doplňkovou léčbu vitaminem D se různí. Při vyvážené stravě a pravidelné expozici slunečnímu svitu se suplementace pro zdravé osoby nedoporučuje. V doporučených výživových dávkách pro obyvatele České republiky není vitamin D uveden. Ví se však, že ve stáří je schopnost syntetizovat vitamin D v kůži mnohem nižší než v mladém věku, starší lidé tráví také mnohem méně času mimo obydlí. Ve věku nad 70 let je podávání vitaminu D vhodné, o potřebné dávce se poraďte se svým lékařem.
Užívejte si slunce s rozvahou a při potížích se je nebojte konzultovat s lékaři.

T (Temperance) – Střídmost

Střídmost a vyváženost příjmu a výdeje ve všech oblastech je základním předpokladem dobré funkce organizmu jako celku i jeho jednotlivých orgánů. A také dobré funkce společnosti.
Jsme svědky velkého konzumu, honby za zážitky i jměním, snahy získat je i za cenu ztrát. Pravá svoboda začíná uvnitř a vede k sebeovládání. Jednám vždy tak, aby tio bylo dobré pro mne i pro druhé? Vychutnám si zdravou míru dobrého a dokážu nebrat, případně opustit to špatné?

Závislost může potkat každého
Na počátku závislosti je obvykle požitek nebo zážitek, který mění vnímání reality. „První vyhrání z kapsy vyhání“ – hrací automaty umístěné poblíž vchodu do herny mají lépe nastavený poměr výhra/prohra, aby vlákal zájemce jít dál. Patologické hráčství se řadí mezi návykové a impulzivní poruchy a má v sobě potenciál zničit rodinu i vztahy a často i život člověka.
Jak reagujete, když jste pod velkým tlakem, ve smutku nebo s pocitem beznaděje a nesmyslnosti života či marných snah? Jakým způsobem posilujete své vlastní sebehodnocení, kompenzujete své pocity nízkosti v porovnávání s druhými lidmi? Je způsob, jak uniknout tíživé realitě všedního dne? Jak je možné vychutnat život?
Říká se, že sklenička vína k dobrému jídlu nebo jedno pivo přece k opilosti nevede… Konzumace látek schopných vyvolat závislost je v naší společnosti pevně zabudovaná. Problém je v tom, že není žádný medicínský marker toho, u koho se setkání s drogou rozvine od běžné konzumace až do závislosti a u koho ne (u alkoholu to je u 13 lidí ze sta). 80 % kuřáků, kteří experimentují s cigaretou, se stane závislými konzumenty, kteří podporují tabákový průmysl i za cenu sebezničení.
Jsou různé motivy, proč děláme něco, o čem víme, že ve svém důsledku škodí nám samotným nebo blízkým lidem v našem okolí. Touha zažít něco nového, neobvyklého, vzrušujícího, touha po zábavě, obveselení, přizpůsobit se partě nebo společnosti, zahnat nudu či snaha zapomenout nebo uniknout tíživé skutečnosti. Vybočit z denních starostí pomocí internetu, zabydlet se ve virtuálním světě… Svůj vliv mají genetické faktory, osobní nastavení, vlastnosti produktu i společenské normy, přijatelnost, dostupnost, zákonné nastavení. Proto je velmi důležité položit si otázku, proč to či ono děláme.
Pokud je v pozadí touha po uvolnění, je nutné mít se na pozoru, neboť cesta od konzumace k závislosti je plynulá. Kontrola nad konzumací se snadno ztrácí, dochází k bažení, silné psychické touze, často i k závislosti fyzické. Závislost je dle mezinárodní klasifikace stav, kdy jsou splněna tři nebo více z následujících kritérií:

• Vnitřní tlak na užívání – snížená schopnost kontroly konzumace;
• tělesné potíže při vysazení nebo snížení konzumu;
• vznik tolerance – k dosažení stejného účinku je nutné dávky zvyšovat;
• jsou omezovány jiné zájmy, je zvýšená potřeba času na obstarání, konzumaci nebo zotavení z drogy;
• navzdory vědomí o škodlivosti, problémům ve vztazích a již existujícímu zdravotnímu poškození konzumace pokračuje.

Jako drogy označujeme látky, které mají psychoaktivní vlastnosti – tj. působí na centrální nervový systém a mění způsob prožívání, náladu a chování. Obecně je dělíme na tři skupiny. Jsou to látky, které (a) uklidňují nebo tlumí – alkohol, léky na uklidnění, na spaní, heroin, kanabis; (b) vzrušují, nabuzují – nikotin, kokain, extáze, pervitin; (c) halucinogeny – LSD.
Jejich společnou vlastností je, že díky své chemické struktuře napodobují aktivitu buněk vlastního těla, ovlivňují nervové spoje a buňky, a tím porušují zdravou rovnováhu a funkce především centrálního nervového systému.
Jako nechemické drogy se označují aktivity a náruživost ve vztazích. Nejznámější vztahové poruchy jsou hráčství u mužů, nakupování u žen, závislost na práci (workoholizmus), na penězích, na internetu a elektronických médiích, na ideologii. Zvláštní kapitolou jsou poruchy příjmu potravy, tedy stavy nespokojenosti a odmítání vlastního těla.
Mechanizmem působení je zvýšení hladiny nervového přenašeče dopaminu v systému odměn. Tento systém v mozku vytváří učební signál, který se jako vzorec chování v budoucnu opakuje. Mozek se přizpůsobuje změněným poměrům ve snaze zachovat rovnováhu a v důsledku toho bažení nemá nic do činění s vůlí, nýbrž se změněným způsobem učení, což ovlivňuje procesy motivace a rozhodování. To vysvětluje potíže při snaze udržet svůj konzum či vztahy na uzdě, kontrolovat je nebo zastavit.
Při vysazení pak trvá několik týdnů i měsíců, než se zdravá rovnováha opět vytvoří. Avšak i tak zůstává jedinec k závislému chování vnímavý.
Přesto je změna nutná – pokud patologické jednání trvá déle, mozek zásobu nervových přenašečů zcela vyčerpá a závislý již nepociťuje žádné blaho, ale bere a chová se nezdravě jen proto, aby vůbec byl schopen fungovat a přežít; často má tendenci k sebevražednému jednání.

Prevence je možná
V oblasti závislostí jde o součet rozmanitých faktorů, jež se dají shrnout do trojúhelníku: jedinec – prostředí – droga. Svoji roli hraje sebepojetí, schopnost odolat skupinovému nátlaku, smysluplná perspektiva, dostupnost návykových látek i rizikového chování. U mladých lidí hraje velkou roli vzor blízkých osob a rodinná schémata i společenské normy. Čím je jedinec mladší, tím je riziko vzniku závislosti větší. V našem prostředí jsou běžně dostupnou drogou cigarety a alkohol. Výzkum prokazuje první zkušenosti s těmito látkami již na základní škole.

Alkohol s mírou – nebo přece jen je lepší abstinence?
Dle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou statistiky spotřeby alkoholu alarmující. V důsledku konzumace alkoholu zemřely v roce 2012 3,3 miliony lidí. Nadměrné pití zabíjí častěji muže než ženy a zvyšuje riziko onemocnění více než dvěma stovkami různých chorob. V průměru vypije každý člověk na světě starší 15 let 6,2 litru čistého alkoholu ročně, tedy 13,5 g čistého alkoholu na osobu a den. Přibližně 16 % konzumentů alkoholu se pak věnuje tzv. nárazovému pití, které má nejhorší dopady na zdraví. K nejhůře postiženým zemím patří státy střední a východní Evropy – Poláci, Maďaři, Slováci a Češi (průměrná spotřeba alkoholu u nás dosahuje 13 litrů na jednoho obyvatele), postsovětské země a Rusko (17 litrů 100% alkoholu na osobu a rok). WHO nabádá vlády těchto zemí k přijetí potřebných opatření – např. vyšší daňové zatížení alkoholických nápojů, zvyšování věkového limitu pro legální konzumaci, regulaci reklamy. Stále panují velké mezery v informovanosti obyvatelstva o škodlivosti alkoholu a ve včasném záchytu lidí patřících mezi rizikové pijáky. Alkohol se stává vstupní drogou, odstraňuje nudu, dělá náladičku a snižuje trému – ale je vytěsňováno nebo docela neznámo, že za sebou nechává stále více mrtvých. Podílí se podstatným způsobem na úrazech a dalších násilných příčinách smrti, dopravních nehodách, otravách, jaterních onemocněních, nádorech, onemocnění pankreatu atd. Dříve než zdravotní problémy se však objevují problémy vztahové a sociální, zvýšená agresivita a impulzivita, nebo naopak deprese a úzkostné stavy.
Podle zprávy WHO činil podíl abstinujících osob ve věku nad 15 let celosvětově 61,7 %. Osob, které nikdy nepily alkohol, bylo v Česku zaznamenáno 2,6 %; těch, kteří začali abstinovat v pozdějším věku, bylo 8,4 %. Je nesprávné porovnávat zdravotní stav osob, které přestaly pít alkohol ze zdravotních důvodů, s lidmi, kteří alkohol pili zdrženlivě – to se často dělo a ve veřejnosti se tak vyvolávala zkreslená očekávání od alkoholu. Alkohol je buněčný jed, nikoli lék! Abstinence je spojena s nižší úmrtností v porovnání s těmi, kdo pití pouze omezí, proto je naprostá abstinence nejvhodnější.
Nepít alkohol je osobní rozhodnutí, Doporučuje se svoji střízlivost zveřejnit – okolí to většinou přijme a předejdete rizikovým situacím v budoucnu.
Svým postojem ovlivňujeme své zdraví i zdraví lidí ve své blízkosti. Hledejme rovnováhu v každé své činnosti, s Boží pomocí můžeme zlé odvrhnout a dobré konat s mírou.

A (Air) – Vzduch

Vzduch – zázrak k dýchání
Vzduch umožňuje příjem energie díky vysoké reaktivitě kyslíku (dýchání je „hoření“), kterého je ve vdechovaném vzduchu 21 %, ve vydechovaném 15 % (což lze využít při umělém dýchání). Abychom „nevybuchovali“ na potkání, převažuje v atmosféře dusík (78 %) a zbytek činí oxid uhličitý (0,04 %), vodní páry a vzácné plyny. Ačkoliv horní i dolní cesty dýchací mají velkou samočisticí schopnost, potřebujeme vzduch svěží, bez prachu, chemikálií a smogových částic a je odpovědností každého člověka zdravé ovzduší chránit a udržovat.
Pro zdraví je nejvhodnější vzduch s dostatečným množstvím negativně nabitých iontů (jak tomu je např. po bouři) a ten je především v okolí tekoucích vod – zurčících potoků a tam, kde je hojně stromů. Naopak ve městě a uzavřených prostorách se tato kvalita ztrácí – cítíme se více unaveni, někdy máme i bolest hlavy, dráždění spojivek a dýchacích cest. Řešením je více pobytu v přírodě a účelné větrání: 3–4krát denně maximálně 5 minut se zvýšeným prouděním vzduchu v místnosti, ale bez průvanu. To vydá za celodenní pootevřenou okenici i za řadu čističek vzduchu a ionizátorů.
A ještě něco podstatného – vzduch, který je dáván zdarma, musíme umět přijmout. Hlavním dechovým svalem je bránice. Pokud ji neutlačujeme zvýšeným břišním objemem nebo schouleným postojem, pracuje účinně jako píst. Celý dýchací systém i způsob doručení kyslíku k potřebné buňce je obdivuhodně vyladěný, propojený s citlivostí na baroreceptory, chemoreceptory i vlivy vyšších mozkových center (např. změny dýchání při různých psychických stavech). Vzpřímený postoj a správné držení těla dýchání zlepšuje, což pomáhá uvolnit napětí a relaxaci. Nebojme se zhluboka dýchat, příliv kyslíku osvěžuje.

R (Rest) – Odpočinek

Umíte odpočívat? Při nedostatku odpočinku a relaxace trpí všichni lidé narušením kognitivních funkcí. K těm patří myšlení, paměť, orientace, vizuálně-prostorové schopnosti, jazykové dovednosti, úsudek, koncentrace, schopnost plánovat apod. Unavená mysl dělá více chyb, a když je náš mozek hodně unaven, usneme i nechtěně. Krátké periody spánku se nazývají mikrospánek a běžně trvají jen zlomek sekundy, maximálně 2 vteřiny; při pohodlném sezení v křesle to nevadí, ale za volantem nebo při řízení stroje mohou být důsledky katastrofální.
Při nedostatku spánku je postižen nejvíce čelní lalok mozkový, místo, kde se spojují aktuální informace s tím, co jsme se naučili dříve – tedy životní zkušenost k tomu, abychom udělali správné rozhodnutí. Je dokázáno, že když jsme unavení, tak i když vidíme možnosti, jsme méně schopni rozlišit tu nejlepší a nejsme schopni udělat to, co bychom měli.
Tradičně se má za to, že spánek má vliv na mozek a emoce. Soudobé výzkumy však ukázaly, že dochází i k ovlivnění metabolismu glukózy, klesá schopnost metabolizovat uhlovodany. Dobrovolníci, kteří 6 nocí spali jen 4 hodiny, měli zvýšené hodnoty stresových hormonů a pokles citlivosti na inzulin. Jsou domněnky, že existuje vztah mezi rostoucí spánkovou deprivací a epidemií obezity.

Kolik spánku potřebujeme?
Potřeba spánku je individuální; většina lidí potřebuje pro optimální tělesnou i psychickou pohodu 8 hodin nepřerušovaného spánku, tj. dobré spánkové architektury. Tím se rozumí prostřídání obou spánkových cyklů (REM a non-REM), jež trvají cca 90 minut a opakují se 4-6krát za noc. Problémem léků na spaní je to, že tyto přirozené cykly napodobují nedostatečně, a proto chybí osvěžující, regenerační vliv spánku. Podobně snižují kvalitu spánku starosti a obavy, nepravidelná doba k ulehnutí a vstávání a jídlo těsně před ulehnutím.

Co je možné udělat pro dobrý spánek?

• Učte se vážit si spaní – člověk nikdy nezíská to, co pro něj nemá hodnotu.
• Zaveďte si pravidelný rituál příprav k ulehnutí – tělo i mysl se nasměruje na usnutí.
• Dodržujte pravidelný rytmus spánku a bdění – určitý čas, a to i ve dnech volna.
• Je vhodné denně cvičit – ale minimálně 4 hodiny před usnutím.
• Používejte pohodlnou, pevnou postel v klidné, chladné ložnici bez televize a počítače.
• Večer jezte jen lehce, několik hodin před ulehnutím.
• Vyhněte se sledování vzrušivých nebo depresivních pořadů.
• Nedělejte před usnutím důležitá rozhodnutí.
• Vyhněte se užívání hypnotik, kávy i alkoholu.
• Nebojte se při poruchách spaní i tělesných potížích navštívit lékaře.
• Vložte se do péče Pána Boha, dejte mu své problémy i úzkosti.

Týdenní a roční odpočinek
Lékařská věda také uznává, že k tomu, abychom byli opravdově odpočatí a produktivní, potřebujeme i týdenní a roční odpočinek. Ve známé anglické studii se prokázalo, že redukcí pracovního týdne o 48 hodin a dodržováním 1 dne odpočinku za týden, stoupla produktivita o 15 %. Jako lidé máme všichni svoje limity. Abychom dosáhli zdravého, šťastného a produktivního života, nemůžeme pracovat nekonečně nebo bez pravidelného času odpočinku. Optimální tělesné, mentální, citové i duševní zdraví vyžaduje adekvátní odpočinek.

Odpočinek zavedený Pánem Bohem
Stvořitel na samém začátku věděl, že člověk pro optimální funkci potřebuje vyrovnaný denní a k tomu i týdenní odpočinek, jak je uvedeno v Ex 20,8-10. Pán Bůh chce, abychom s ním měli společenství zvlášť v sobotní den, protože nás stvořil jako své děti. Část požehnání sobotního dne pochází z toho, že se během tohoto dne setkáváme i s ostatními lidmi a máme s nimi pěkný vztah. Ježíš výslovně říká, že sobota je učiněna pro člověka (Mk 2,27), a tak nás uschopňuje přijímat Boží požehnání tělesně, mentálně, emočně, sociálně i duchovně, což kontinuálně obnovuje naše optimální zdraví.

T (Trust) – Důvěra, víra

Profesor sděluje začínajícím studentům medicíny: „Mám pro vás dvě zprávy – jedna je dobrá a druhá špatná. Ta dobrá je, že polovina toho, co se na medicíně naučíte, přežije všechna podrobná zkoumání a výzkumy v budoucnu. Ta druhá polovina toho, co se učíte, se časem ukáže být jako nesprávná. Zlá zpráva je v tom, že nemáme způsob, jak odlišit to, které poloviny se to týká.“
Čemu a komu můžeme opravdově věřit? Těch zpráv a rozporuplných údajů zvlášť ve sdělovacích prostředcích a na internetu je mnoho. Ale i největší skeptici něčemu věří; přežití všech lidí je založeno na určitém druhu víry, pro lidskou existenci a organizaci je víra nezbytná.

Síla víry
Byla to obtížně pohyblivá pacientka, kterou jsme zvali na program pro den matek. Bála se schodů, a že nedojde. Slíbila jsem jí pomoci injekcí – a použila jsem prostou injekci vitamínu B12. Mělo to okamžitý efekt – sešla se schodů bez problémů, i když je známo, že takto lék nepůsobí. Síla přesvědčení je veliká. Pro mnoho hlasatelů šarlatánské medicíny je tomto fenomén velkým zdrojem příjmů. Prodejci někdy bez skrupulí vytvoří v myslích lidí falešné potřeby a pak prodávají čajové směsi, nepotřebné minerální suplementy a potravinové doplňky, speciální diety, magnetické nebo léčebné prostředky, které využívají slabých elektricky měřitelných potenciálů. Obchodují s tím, co lze nazvat „ faktor důvěřivosti“. Pro lidi, kteří jsou zdraví, to znamená jen zbytečné finanční vydání, ale v situaci, kdy jde o zdraví – jako je např. léčba nádorů – může vést odklad klasické léčby ke smrtelným následkům. Je důležité založit naši víru a důvěru na tom, co je důvěryhodné a nikoli na neprověřených metodách.
Od devadesátých let minulého století se lékařské výzkumy zaměřily na význam důvěry – víry – i v náboženském kontextu. Bylo zjištěno, že religiozita významně prodlužuje délku a kvalitu života. I když je dosud mnoho nejasného, benefit důvěry v Pána Boha je výsledkem více než prosté návštěvnosti bohoslužeb.
Studie, porovnávající mortalitu mezi sekulárními a náboženskými kibucy (kolektivní zemědělské komunity v Izraeli), zjistila v patnáctiletém sledování pokles mortality v religiózní skupině. Riziko předčasné smrti vztažené na věk bylo u sekulárních kibuců 1,8x vyšší pro muže a 2,7x vyšší pro ženy v porovnání s kibucem religiózním (1996).
Mnohé studie prokázaly, že ti, kteří se angažují v církevních aktivitách, mají pevnější zdraví a větší životní spokojenost. Nedostatek religiózního vztahu zvyšuje riziko deprese. Způsob zvládání stresu dokládá výrazný vliv pozitivního nasměrování a víry na celkový zdravotní stav člověka.

Zlepšení kvality života
Jedním z nejkonzistentnějších závěrů všech studií je, že spiritualita výrazně zvyšuje kvalitu života. Návštěva shromáždění a soukromá zbožnost posilují osobní náboženský systém. Vysoká hladina náboženské jistoty má podstatný vliv na životní pohodu. Jedinci se silnou náboženskou vírou vyjadřují větší hladinu životní spokojenosti, větší osobní štěstí a méně negativních psychosociálních následků traumatických životních událostí.
Spiritualita pomáhá nejen věřícím, ale přináší prospěch i v nevěřící komunitě. Bylo zjištěno, že společnost zdravotně profituje z věřících lidí a jejich důrazu na dodržování morálních pravidel a Božího zákona. Sociální normy podporují soulad a vytváří tlak na zdravější způsob života. Náboženství také pozitivně koreluje s emočně zdravými hodnotami a sociálně přijímaným chováním jako je učení nebo jiné dobročinné a dobrovolnické aktivity.
Není nad pokoj a spokojenost, zakoušenou těmi, kdo položili svůj život do rukou milujícího Boha a kdo si uvědomují jeho lásku k nim. I žalmista vyjadřuje tuto myšlenku: „Hojný pokoj mají ti, kdo milují Tvůj zákon“ (Ž 119,165).

Význam modlitby
V jednom výzkumu byl zkoumán efekt modlitby na životní spokojenost. Z 560 respondentů, kteří se kvalifikovali jako věřící lidé, bylo 54% protestantů a 25% katolíků. Byly identifikovány 4 typy modliteb:

1. prosebné modlitby – prosby o materiální potřeby,
2. rituální modlitby – čtení modlitebních knih,
3. meditativní – pocit sounáležitosti, být v Boží blízkosti,
4. hovorové – rozmluva s Bohem jako s přítelem a prosba za vedení při rozhodování.

Ze všech těchto modliteb 4. možnost nejlépe koreluje se štěstím a životní spokojeností, zatímco modlitba rituální je spojena s negativním efektem produkujícím pocit všeobecného smutku, osamění, napětí a obavy. Hovořit s Bohem jako s přítelem, říci mu své radosti i starosti může přinést štěstí, spokojenost, zdraví i náboženské uspokojení.

Spirituální a morální hodnoty
Většina civilizací byla založena na systému víry a morálních hodnot, které vedou k uspořádané společnosti. Spirituální hodnoty byly silným motivátorem k dobré péči o druhé a vzniku pokojných lidských vztahů. Historie ukazuje, že nevěra a amorální společnosti se staly tak korupční, že dlouho nepřežily. Tak jako je víra verifikována na základě vědeckých poznatků, je víra v Boha valorizována, když testy ukazují, že její aplikace vede ke správným závěrům a přináší uspokojivé výsledky. Existují dokonce studie, které dokazují rychlejší uzdravení a menší náchylnost k cévním mozkovým příhodám a srdečnímu infarktu u lidí, kteří jsou aktivně věřící a denně se modlí. Víra může dodávat sílu překonat stres a destruktivní návyky. Víra může dát mysli klid a uschopnit člověka k dosažení plného potenciálu skrze dobré volby. Víra je základ života!

Pokoj mysli
„Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá.“ (Iz 26,3) Když máme blízký vztah k Bohu, zažíváme pokoj mysli. To neznamená, že věřící budou bez problémů. Křesťanský pokoj není založen na pokojných podmínkách, ale na vnitřním Božím duchu. To je zkušenost, která oslovuje všechny, kdo s ní přijdou do kontaktu.
Dwight. L. Moody, evangelista, který působil v 19. století, napsal: „Důvěřuj v sebe – a budeš odsouzen ke zklamání; důvěřuj v přátele – a oni zemřou nebo tě opustí; důvěřuj penězům – a můžeš je ztratit či od nich být odtržen; věř v reputaci – a nějaký pomlouvačný jazyk tě o ni připraví; důvěřuj Bohu a nikdy nebudeš ztracen v čase ani na věčnosti.“
Křesťanská víra je chápána jako nezávislý faktor, který pomáhá při zvládání těžkých životních situací, snižuje stresovou zátěž běžného dne a nedá se vysvětlit působením sociální opory. Důvěra v milujícího, silného Boha nám dává schopnost naplnit náš život hojností pokoje a radosti.

P (Priorities) – Priority

Žít znamená rozhodovat se. Každý den volíme nejen to, co budeme jíst, pít či co budeme dělat, ale řešíme situace mnohem složitější – a to, pro co se rozhodneme, může mít dopad nejen na současnost, ale i do budoucnosti; na náš život i na naše zdraví. Na čem své rozhodnutí založíme? Co je opravdu důležité, jaké hodnoty stvrzujeme svým životem? Na co klademe důraz, čemu dáváme přednost? Souhrn všech rozhodnutí má vliv i na naše sebehodnocení, ovlivňuje pocity štěstí a pohody. Proto je třeba, abychom svá rozhodování, ať už velká, nebo malá, dělali vědomě, abychom jednali v souladu se svým přesvědčením.

Jaký má být cíl aneb co je důležité?
Základním přístupem je ujasnit si cíl. Co vlastně chci? Čeho mohu skutečně dosáhnout? Mezi přáním a možnostmi může být velká propast, a pokud si postavíme cíl špatně, promrháme mnoho času i energie a výsledkem bude zklamání. Nejde o to, co nám chybí, ale o to, co máme a co s tím uděláme. Řecký filozof Seneka to vyjádřil obrazně: „Když kapitán neví, na kterém břehu přistát, pak žádný vítr není ten správný.“
K dosažení cíle pomáhá tzv. SMART formule. Cíl tedy musí být:

• S – specifický (cíl je nutno definovat jednoznačně, specifikovat ho detailně, precizně a konkrétně, není možné zůstat u vágní, obecné formulace)
• M – měřitelný (je nutné najít způsob, jak je možné hodnotit postupné kroky k realizaci)
• A – akceptovatelný (mohu se s ním vnitřně zcela ztotožnit)
• R – realistický (tedy dosažitelný, úměrný našim možnostem a podmínkám)
• T – terminovaný (ke každému cíli patří jasné určení termínu, kdy musí být dosažen)

Cíl dává orientaci a motivaci překonat těžkosti, které se na cestě objeví. Kam míříme? Čeho chceme dosáhnout a jaké jednotlivé kroky je třeba udělat? Co má přednost? Jako lidé máme dar představivosti, myšlení a hodnocení. Máme svůj cíl, jenž je hoden úsilí a je realizovatelný? Vede k tomuto cíli naše každodenní rozhodování? Má v našem jednání prioritu? Zastavíme se a porovnáváme, zda nasazený kurz je správný? Jsme ochotni provést korekturu?
Všichni potřebujeme chvíle ztišení a sebereflexe. „Lidé, kteří žijí z naděje, vidí dále; lidé, kteří žijí z lásky, vidí hlouběji. Lidé, kteří žijí z víry, vidí vše v jiném světle.“ V Matoušovi 6,33 je napsáno: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“
V životě nemá všechno stejnou cenu a je nutno rozlišovat mezi podstatným a případným, mezi důležitým a tím, co je jen okrajové, co být nemusí, bez čeho se obejdeme. I to souvisí s ujasněním priorit, toho, o co nám vlastně jde, čemu věnujeme svůj čas.

Hodnotové kategorie a rozvržení času
Je známo tzv. Paretovo pravidlo – člověk získává 80 % výsledků z 20 % toho, co dělá. Pro správné rozvržení času se doporučuje ujasnit si čtyři hodnotové kategorie:

Důležité, ale nenaléhavé (strategie, efektivita) Plánovat a pevně stanovit čas Cíl: maximalizovat	Důležité a naléhavé (problém, krize) Rychle vyřešit Cíl: redukovat
Nedůležité a nenaléhavé (ztráta času, zbytečné) Vyhodit do koše Cíl: eliminovat	Nedůležité, ale naléhavé (požírač času, neefektivní) Delegovat na jiné, řici NE Cíl: minimalizovat

Recept pro správné rozhodování
Jaký je recept na správné rozhodování podle lékaře neurochirurga Bena Carsona?
Nejprve si položme následující otázky:

• Co nejlepšího se stane, když to udělám?
• Co nejhoršího se stane, když to udělám?
• Co nejlepšího se stane, když to neudělám?
• Co nejhoršího se stane, když to neudělám?
• Jaké nepravdy o životě jsou vtisknuty do naší mysli?

Mýty při rozhodování
Vše musí jít lehce. Ano, lehce zhřešíme a uděláme problém, ale náprava vyžaduje úsilí. Podceňujeme následky svého chování, neboť jsme si zvykli, že když se něco pokazí, jednoduše to vyhodíme a koupíme si nové. Proto ztrácíme realistický pohled na vztah mezi příčinou a následkem a současně nezažijeme žádnou radost z toho, že se nám něco podařilo opravit či napravit, že jsme to dokázali.
Vše musí být rychle. Příroda nás učí, že růst potřebuje čas (např. obilí ze zrna). Tyto dlouhodobé procesy jsou v kontrastu s naší uspěchanou mentalitou, kdy chceme ihned vidět výsledek. Stali jsme se netrpěliví a s tím, co potřebuje větší snahu a vytrvalost, raději ani nezačneme. Tímto způsobem ztrácíme možnost získat větší mentální i tělesnou sílu, neboť obojí potřebuje trénink.
Vše se zlepší samo. Nikdy se nestane, aby z nepořádku vznikl pořádek sám od sebe. Z praxe víme, že k tomu je zapotřebí plán, čas i úsilí, a přesto si mnozí lidé myslí – možná v důsledku evoluční teorie – že jejich život se zlepší sám od sebe, stačí jen pasivně vyčkat. A když se tak neděje, rezignují a zůstanou ležet na gauči a unikají z reality tím, že například sledují televizi.
Na tom nic nezměním. Na jedné straně žijeme ve světě, který se mění téměř ve vteřině, a na druhé straně si připadáme bezmocní jako děti, neschopní, bez naděje z tohoto kolotoče vystoupit. Opravdu si musíme přiznat, že jako jedinci běh politiky a světového obchodu neovlivníme – a přece má každý člověk velkou svobodu a svobodná volba k hodnotě člověka patří. Můžeme realizovat mnoho našich snů, pokud jen chceme a vědomě se za ně zasadíme.
Život je nesmyslný a končí smrtí. Tento koncept ničí všechny naděje a zabíjí každou tvořivost. Logickým důsledkem je čirý egoizmus, kdy myslím jen na sebe, zde a nyní chci mít to nejlepší. Ale přece nemusíme takto uvažovat!

Bible hovoří o pečujícím a geniálním Stvořiteli, který chce mít s námi lidmi osobní přátelství. Nabízí nám rady a pomoc, chce nás vést a podporovat. Ale nenutí – je to naše volba. Dává nám konkrétní nabídky a život, ve kterém naše schopnosti mohou přispívat ke smysluplné funkci celého společenství – jako orgány živého těla. Ježíš nám slíbil hojný život – s jeho naplněním můžeme začít už dnes.

Říkat NE bez pocitů viny
Předpokladem rozumného hospodaření s časem a dosažení cíle, který jsme si stanovili, je určitá soustředěnost a umění odmítnout to, co nás od hodnoty, která má naši prioritu, odvádí. Také se vám stává, že svůj program musíte nečekaně měnit, případně zcela odložit, a potom vás provázejí pocity viny? Pokud požadavku jiných vyhovíte, trápí vás nesplněný úkol. Pokud nevyhovíte, trápí vás obavy z odmítnutí. Jak obtížné je pro vás říci NE, odmítnout, když vás někdo požádá o pomoc?
Děti říkají NE docela lehce, v dospělosti už je to těžší. Když přítel poprosí o pomoc – přátelé si přece mají pomáhat – obvykle bez váhání řekneme ANO. A posléze se hněváme sami na sebe, že jsme zase ustoupili ze svého programu, zase budeme pomáhat, i když nemáme ani čas, ani sílu, ba ani chuť to udělat. Nároky okolí a z toho pramenící těžkosti jsou stále silnější.
Dobrá zpráva je: Říci NE je naučitelné!

Co vlastně NE znamená?
NE signalizuje hranice, které nesmí být překročeny. Hranice označují vlastnictví. Představte si život jako nějaký dům – přece nechcete, aby do něho někdo vstoupil bez dovolení. A kolem domu je zahrada, má plot – také si nepřejete, aby přes ni chodil každý. Pomocí hranic definujeme, co jsme a co nejsme. Uvnitř našich hranic leží naše myšlenky, přesvědčení, rozhodnutí a chování – ale také naše hodnota, přání a pocity. Jsou naším vlastnictvím a jsme za ně zodpovědni. Hranice chrání to, co je pro nás důležité – kdo nemá žádné hranice, je přepadáván. Kdo říká stále ANO – tedy nemá žádné hranice, nestanoví meze – ten nevytváří svůj život sám, ale je ovládán jinými; jiní mu určují, co je důležité a pro co se rozhodnout, co dělat. Postavit hranice znamená přijmout odpovědnost za svůj život. Sami si určujete, jak využijete svůj čas, energii a sílu – co uděláme hned a co odložíme, co je důležité a co ne. Pro dobrý vztah je potřebné, abyste vaše hranice vyjádřili, aby byly zřetelné.

Říci NE je naučitelné!
Určit hranice a naučit se říkat NE je proces. K tomu mohou pomoci následující kroky:
Určete si priority. Ujasněte si, co je pro vás důležité a co chcete chránit. Vaše NE je vlastně ANO k tomu, co vlastníte, co chcete. (Říci NE tomu, co nechci, znamená současně říci ANO k tomu, co chci, co si přeji).
Uvědomte si, proč je říci NE pro vás obtížné. Odvážné a zdravé NE má mnoho překážek, když je rozpoznáte, můžete je začít z cesty odstraňovat.
a) Mnohé z toho, co nám brání říkat NE, leží v nás samotných. Možná máme strach z toho, že budeme odmítnuti – ale „není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem“. A opravdu si přejete náklonnost osoby, která vás má ráda jen proto, že uděláte vše, co se od vás očekává? Strach z možných následků při odmítnutí je často horší než skutečnost. Možná jste se učili altruizmu a nechcete vypadat jako egoista nebo necita. Buďte bez obav, egoista takto ani neuvažuje. Možná vás také brzdí přání být užitečný. Dělá nám dobře vědět, že nás druzí potřebují, a tato potřeba pak přehluší pocit, že jsem zneužíván.
b) Jsou ale i vnější okolnosti, které onomu NE brání. Ne každý vaše NE dobře přijme. Mnozí se budou snažit přece jen vás pohnout k ANO, a to pomocí tlaku, lichocení, vydírání a vytváření pocitů viny nebo soucitu. Nenechte sebou manipulovat!
Rozhodnutí neuspěchejte, dejte si čas na rozmyšlenou. Nemusíte hned odpovědět, říci ano či ne, ani když to váš protějšek požaduje. Nenechte se uspěchat, vezměte si čas, abyste analyzovali situaci. Pomocné otázky k tomu jsou:

• Co se vlastně ode mne očekává?
• Chci to, co se ode mne požaduje, dělat?
• Kolik času a síly mne to bude stát?
• Kdo je ten, kdo mne o něco žádá?

I při asertivním požádání o laskavost dopřejte druhému čas ke svobodnému rozhodnutí.
Uvědomte si cenu, jakou zaplatíte. Každé ANO něco stojí. Promyslete si, kolik času, síly a energie to bude stát. Uvažujte konkrétně nad tím, čeho se musíte vzdát, abyste přání vyhověli. Uvědomte si, že vaše potřeby jsou stejně tak důležité jako potřeby těch druhých a vaše síla je omezená. Potřebujete se starat také o sebe, proto ještě nejste egoističtí (Ježíš říká: miluj bližního jako sebe, ne místo sebe).
Dovolte si říkat NE. Dejte sami sobě toto svolení. O druhé můžete pečovat dobře jen tehdy, když pečujete také sami o sebe. Pokud to je třeba, toto svolení si napište písemně.
Naučte se odmítat citlivě. Když jste dospěli k rozhodnutí říci NE, sdělte toto NE zřetelně, jasně, ale jemně. Odůvodněte, proč odmítáte, ale neospravedlňujte se. Za své NE se nemusíte omlouvat. Projevte porozumění pro reakci svého protějšku, poděkujte za prokázanou důvěru. Pokud to je možné, nabídněte částečné NE (např. udělat potřebné jindy, kdy vám to bude lépe vyhovovat). Můžete také poradit, kam jinam se může dotyčný obrátit o pomoc – tak ukážete, že i přes své NE se o žádající osobu zajímáte. A zůstaňte důslední, i když někdo vaše NE nechce přijmout.

Naučit se říkat NE je proces
Začněte s malými krůčky, trénujte NE v situacích, kdy jste si jisti. Buďte důslední. A radujte se z každého, byť malého pokroku. Díky vašemu zdravému NE se osvobodíte ke šťastnému ANO – převezmete odpovědnost za svůj život.
Na závěr snad jen inspirace – Boží NE v Desateru přikázání je vlastně tvorbou hranic ke zdravému a šťastnému životu, který vám všem ze srdce přeji.

L (Living Optimistically) – Optimizmus

Znáte příklad se sklenicí vody – je poloplná, nebo poloprázdná? Jste optimisté, nebo pesimisté? A je váš pohled určen geny, nebo jde o osobní rozhodnutí a nasměrování?
Rozdílnost vnímání je dána především způsobem myšlení, neboť myšlení ovlivňuje emoce, emoce chování – a to naše zdraví. Od osmdesátých let minulého století probíhají výzkumy s cílem prohloubit porozumění tomu, jakou roli v posilování zdraví a navozování nemocí hraje chování člověka. A ví se, že negativní myšlení zdraví poškozuje.

Pozitivnímu a zdraví prospěšnému myšlení se můžeme naučit

• Pesimizmus = obecný postoj a přesvědčení, že věci jsou špatné nebo zlé, a budou ještě horší.
• Optimizmus = přivlastnění si přátelského a radostného postoje s důvěrou k životu a nadějí.

Příčiny nepříjemných událostí berou optimisté jako dočasné a přechodné – pesimisté jako dlouhodobé a trvalé. Pesimisté přenášejí zkušenost byť jediného nezdaru v určité oblasti života i na oblasti ostatní a mají tendenci za onen nezdar brát na sebe vinu. To vede k pocitům neschopnosti a nízkého sebevědomí. Optimisté vidí vliv mnoha okolních faktorů a berou život spíše jako součást celku – mají vetší pocit sounáležitosti. Není to tak, že by se nikdy necítili smutní a bezradní nebo že by vždy dosáhli cíle, ale ovládají schopnost rychleji se zotavit z porážky, zklamání a zatěžujících zážitků. Psychologie to popisuje výrazem resilience – nezdolnost, tedy nedat se a bojovat s těžkostmi. Není to nasazení růžových brýlí, ale přijetí reality s nadhledem a vírou.
I v období všeobecné nedůvěry ke všemu a ke všem potřebujeme mít něco pozitivního, za co se můžeme postavit. Nelze přepsat dějiny, změnit to, co se stalo, ale můžeme změnit hodnocení, podívat se na situaci z jiného úhlu, neztratit naději a výhled do budoucna. Kdo změní své nasměrování, může změnit svůj život. Velkým příkladem je zde V. E. Frankl, který napsal knihy A přece říci životu ano a Vůle ke smyslu. Orientovat se člověk má nikoliv na to, co nemůže, ale na to, co ještě může – a toho je vždy dost, vždyť ani běžné činnosti našeho těla nejsou samozřejmostí.

Jakým způsobem ovlivňuje optimizmus zdraví

• Rychlejší hojení po operaci – optimisté pociťují méně bolesti a lépe se jim hojí rány.
• Vyšší schopnost odolávat stresu díky sníženému výdeji stresových hormonů a jen mírným zvýšením tlaku po zátěži. Výzkumy ověřují u optimistů i nižší hladiny cholesterolu.
• Lepší fungování imunitního systému – optimisté mají větší počet pomocných T-lymfocytů a imunoglobulinů, mají menší sklon k autoimunitním destruktivním reakcím.
• Působí na množství negativních zážitků – i když množství úspěchů a porážek může být stejné jako u pesimistů, jsou jinak zpracovávány. Soustředěnost není na problémy, strach z těžkostí či překážek, nýbrž na naději a hledání cesty k cíli.
• Optimizmus motivuje lidi ke zdravému způsobu života, pohybu, zdravému způsobu stravování.
• Optimisté mají více sociální podpory, protože mají více sociálních kontaktů a ty také lépe udržují.

Psychoneuroimunologie – vztah mezi nervovým a imunitním systémem
Vojáky imunitní obrany jsou bílé krvinky, které „na povel“ drobnějších T-lymfocytů vytvářejí protilátky (funkce B-lymfocytů) a také přímo likvidují nepřítele (funkce mikrofágů). T-lymfocyty však jen nevelí, ale samy jsou schopné zlikvidovat buňky nádorové i infekční původce nemocí. Jak ale T-lymfocyt pozná, že člověk je ve stresu nebo smutný, že má psychickou zátěž?
Hlavními aktéry jsou nervový, hormonální a imunitní sytém.
Nervová vlákna vegetativního nervstva jsou s tkanivem imunitního systému přímo spojena. Posílají své signály do thymu, sleziny, lymfatických uzlů, kostní dřeně a lymfatické tkáně v zažívacím systému. Výrazně rozvětvené konce těchto nervových vláken leží v tkáních přímo vedle buněk imunitních. Zatímco klasické synapse – místa přenosu vzruchu v centrálním nervovém systému – jsou od další nervové buňky vzdáleny necelých dvacet miliontin milimetru, souhrn vzdálenosti mezi synapsí vegetativních nervů a jedním lymfocytem nebo makrofágem je pouze 6 miliontin milimetru. Při odpovídající aktivizaci jsou signály vyplaveny i do okolí. To znamená, že imunitní buňky mohou dostávat zprávy z nervového systému velmi rychle a rozumějí jim – buňky si spolu povídají.
Další komunikační cestu tvoří neuropeptidy a hormony, které se přes hypofýzu dostávají do krve. Imunitní buňky mají receptory pro katecholaminy i glukokortikoidní hormony. Také tímto způsobem se možnost imunitní obrany stimuluje nebo brzdí. Chronický, zatěžující stres tak působí oslabení. A naopak, pokud mozek posílá dobré elektrické signály a endorfiny (hormony štěstí) k T-buňkám, aktivuje je a ty svůj boj za naše zdraví posilují. Pokud ale je mozek zavalen starostmi, hněvem, frustrací, nedůvěrou, pesimizmem anebo permanentním přetížením, předrážděním a stresem, je ochota imunitních buněk k obraně výrazně oslabená a zdraví se nám ztrácí.
Hans Selye označil imunitní systém jako šestý smysl nervového systému. A tady se kruh uzavírá – nejenže nervový systém vysílá signály do imunitního systému, ale také imunitní systém vysílá signály do mozku – není to jednosměrka. Oba systémy vzájemně spolupracují, a to velmi těsně.
Jak úžasný je zdraví povzbuzující optimizmus, se kterým můžeme radostně projít životem, který je odpovědí – vděčným postojem k našemu Stvořiteli – a jež má pevné kořeny ve víře, naději a lásce!

Stavební kameny optimistického životního postoje
Aby se změnil vzorec myšlení a postojů, potřebujeme velkou porci vytrvalosti a trpělivosti. Žádný člověk se na cestě, kterou nezná, nedostane rychle a přímo k cíli. Musíme být připraveni akceptovat, že při prvním pokusu nebudeme mít úspěch, neboť každá změna a proces učení jsou spojeny s překážkami. Ale čím déle a častěji budeme nový vzorec myšlení a chování praktikovat, tím méně se budeme se starým a nechtěným vzorcem potkávat. Tak tedy trénujte svoji vůli, vyplatí se to.
(1) Pohyb – kdo pravidelně cvičí (procházka, běh, plavání, jízda na kole), ten se cítí lépe, sílí jeho imunitní a kardiovaskulární systém. Je optimističtější, má lepší sebedůvěru, méně strachu a při neúspěchu je méně zdeptán. Pro pohyb jsme stvořeni; nejde o výkon, ale když 3krát týdně půl až jednu hodinu sportujeme, nejlépe v zeleni na čerstvém vzduchu, změníme naše ladění k pozitivnímu.
(2) Vděčnost stimuluje, naladí optimizmus. Příliš mnoho přemýšlíme o křivdách, které se nám v životě přihodily, a méně o tom, co se podařilo a za co můžeme být vděčni. Náš mozek má přirozenou náklonnost pamatovat si nebezpečné a negativní emoce; abychom to překonali, musíme se naučit soustředit se na dobré, správné, co šlo dobře a za co můžeme být vděčni. Zkuste si každý den před spaním dát čas a napsat si tři věci, které byly v tomto dnu dobré nebo za něž můžete poděkovat. Toto cvičení posiluje pozitivní myšlení a dobré pocity tak, že se stanou naším každodenním zvykem.
(3) Odpuštění – negativní emoce, které slouží k obraně, jsou silnější než ty pozitivní. Aby se negativní pocity, které vznikly ze zranění, přepsaly, potřebujeme odpuštění. Odpuštění je proces, má více fází, potřebuje čas, ale umožňuje zapojení dobra. Cílem není vymazání zranění, ale připsat mu nový význam, novou nálepku. Jizva zůstává, ale bolest odchází. Odpuštění hojí citová zranění, osvobozuje od negativních emocí a posiluje optimizmus.
(4) Péče o vztahy – výzkumy opakovaně dokládají, že šťastní a optimističtí lidé mají stabilnější vztahy k partnerovi a jsou lépe začleněni i do společnosti. Kvalita života jedince a naplnění života jsou ve velké míře závislé na zkušenosti dobrého přátelství. Přátelství a vztahy jsou jádrem a základem všech sociálních kompetencí. Posilují víru v sebe a v jiné a otvírají možnosti rozvoje ve všech oblastech života a na všech jeho úrovních. Pěstujte svůj okruh přátel.
(5) Vyváženost práce a odpočinku – konat uspokojivou práci je úhelným kamenem zdraví a blaha. Pokud výzvy pracovního světa ladí s naší osobní silou a schopnostmi, může se stát, že nás zcela pohltí. Může se stát, že pozitivní emoce, které v nás během práce vznikají a při kterých můžeme na vše okolo a v nás zapomenout, prodlužují náš pracovní čas. Zvlášť když jsme v tzv. pomáhajících profesích, tj. sloužíme jiným a vnímáme se jako součást velkého procesu, naše pohoda stoupá a náš život dostává trvalý, intenzivní smysl. Ale my potřebujeme mezi prací a odpočinkem vyvážený vztah. Pauza, dny odpočinku a volna nejsou ztraceným časem. Naopak, posilují naše zdraví, kreativitu a výkonnost. Smysluplné je pravidelné cvičení v modlitbě a meditaci, oboje posiluje regeneraci a obnovu osobní zásoby vnitřní energie, zvyšuje hodnotu odpočinku zvenčí a v čase vyvolává pozitivní ladění. Při všech aktivitách pečujte především o pravidelný rytmus den/noc.

Nastavení optimistického životního postoje
Naše negativní pocity a způsoby chování můžeme pravidelným tréninkem přeprogramovat tak, aby se v nás nastavil optimistický životní postoj. Začněme dnes – vyplatí se to, optimisté jsou zdravější, spokojenější a žijí déle. Optimizmus, radost a humor jsou geniální možnosti, které lidé mají, aby překonali úzkosti, těžkosti, zklamání a denní starosti se svými dispozicemi.
Život je dar, jedinečný dar od laskavého, milujícího Boha. A to negativní, co nás postihuje? To nebude ani popřeno, ani zmenšeno nebo zlehčeno. Ano, na našem světě je utrpení, věci, které jsou nepochopitelné, zdají se být nepřijatelné – ale jednoho dne budou všechny otázky zodpovězeny.
A do té doby platí: život vědomě utvářet, svěžím, vděčným okem se dívat na život jako na štěstí, které nás potkává, a vydržet, když naše cesta vede těžkou dobou. Pán Bůh nás provází ve světlých i tmavých dnech. Jsi spasen = jsi šťasten? Odpověď ANO posiluje naše zdraví.

U (Up with Integrity) – Integrita, celistvost

Výraz integrita pochází z latiny a dal by se vyjádřit jako nepoškozený, celý, bezúhonný, zdravý. Tělesnou integritou rozumíme neporušenost a nedotknutelnost našeho těla – poranění, ale i pohlavek ji narušuje. Člověka, který je integrální v morální oblasti, můžeme popsat jako neúplatného a nepodplatitelného, s hluboce zakotvenými hodnotami, které pevně zastává a nenechá se od nich odvrátit. V jednání je věrný a důsledný – „má rovnou páteř“. Udržet si integritu v oblasti myšlení znamená nestát se závislým na jiných lidech, jejich mínění a idejích, na ideologiích, nepodléhat tlaku reklamy a svádivých nabídek sexu či financí. Integrita je ve společnosti vysoce ceněna, a přesto tolik chybí – často i nám.

Integrita znamená soulad životní teorie a praxe
Integrita je často zaměňována za čestnost a bezchybnost, což je zjednodušující. Pokud je rozpor mezi tím, co říkáme, a tím, co konáme, potřebujeme více integrity. Filozof R. W. Emerson napsal: „Tvé činy mluví tak hlasitě, že neslyším tvá slova.“ Být integrální podstatným způsobem ovlivňuje naše zdraví i zdraví celé společnosti.
Vzpomínám na jednoho z mých pacientů v době nedávno minulé. Byl učitelem, a přestože měl k Pánu Bohu vztah, podepsal prohlášení, že je „vyrovnán s náboženskou otázkou“ – to aby neztratil zaměstnání. Soudruzi návštěvnost kostelů (i modliteben) pečlivě sledovali, a tak můj známý jezdil na mši hodně daleko. Rozpor mezi vnějším chováním a vnitřním přesvědčením nesl těžce a projevovalo se to i na jeho nemocnosti – měl vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, průduškové astma i trvale bojácný postoj.
Příkladem velké integrity a jejího dopadu na společnost je Mahátma Gándhí.

Integrita znamená právo na osobní svébytnost
Každý člověk má své přednosti i nedostatky, silné i slabé stránky. Integrita znamená poctivé sebepoznání, čestně si přiznat, co mohu a kde jsou hranice mých schopností. Rádi bychom byli dobří, ale opravdově integrální člověk se nečiní lepším, než je, stojí za svými nedostatky i selháním a přebírá za ně odpovědnost. To umožňuje osobní růst i čistotu vztahů. Integrita obsahuje transparentnost a věrohodnost, usiluje o celost ve všech oblastech života, ale neznamená dokonalost. Jde o vyladění svého ideálního a skutečného „já“. Příliš vysoké sebehodnocení a perfekcionizmus vyčerpávají psychickou energii, příliš nízké sebehodnocení ji blokuje – a oba stavy vedou k depresi a zdravotním potížím.
Při dobré integritě nevnucujeme jiným svou vůli, nevnucujeme jim své názory a postoje, ale ani nepřipustíme, abychom svoji hodnotu odvíjeli od toho, jak nás vnímají a posuzují jiní. Smím být sám sebou, takový, jaký jsem. Čím čestněji se v tomto smyslu chovám sám k sobě, čím více mé sebevědomí ladí s mým pravým „já“, tím integrálněji žiji a tím stabilnější je má psychická rovnováha.

Jak se integrita buduje?
Základním prvkem je obraz, jaký si o sobě vytváříme. V každé chvíli náš mozek vysílá i přijímá signály z nervové soustavy, které jej informují o tom, v jaké poloze se právě nacházíme, zda jsme zvolený pohyb udělali správně – konfrontuje naše jednání s realitou. Sebeuvědomění a sebevědomí je jedním z nejdůležitějších úkolů našeho mozku. Zahrnuje nejen tělesné já (jsem na tomto místě, v té a té poloze), myšlení a emoce (dělám zrovna toto a s tímto cílem a těmito pocity), ale i naše autobiografické, sociální já a mnoho jiných vjemů. V psychologické oblasti se výstavba vlastního sebevědomí stává velmi komplexní a snadno může dojít k nepochopení, konfliktům a větším či menším rozdílům mezi sebepojetím a skutečným, opravdovým já. Uvedu příklad: Pomáhat druhým je vaše vysoká etická hodnota. Vaše žena vás požádá o pomoc při nákupu, vy jste jí to slíbil, ale teď jste zrovna přišel z práce a v té konkrétní chvíli nemáte na to dost sil… A ona naléhá – tak se překonáte a jdete. Ale není to pohodové nakupování, co chvíli vybuchnete a nakonec se ještě oboříte na vašeho psa, který se vám připletl do cesty. Nebylo by lepší poctivě zhodnotit své možnosti i hranice, vyjádřit je druhému vhodným způsobem a společně najít jiné řešení?
Pokud přeceníme své schopnosti, nevyladíme své sebevědomí s reálnými možnostmi a snažíme se udržet svůj obraz (dostát svým představám), dostáváme se do energeticky náročné situace. Je možné své reálné pocity ignorovat, potlačit a vnějšně jednat odlišně, ale tam někde uvnitř zůstanou a vyplují na povrch v nesprávný čas a v nevhodnou chvíli, zdánlivě i na nicotný podnět. Přepínat – ale i nevyužívat – své síly je cesta k sebezničení a také ke zničení svých vztahů, neboť nikdo nechce být zneužíván nebo manipulován. Integrita tedy začíná sebepoznáním.

Integrita vytváří vztahy
Poněvadž se dobře a realisticky hodnotím, mohu být autentický, opravdový a jako takový i od ostatních přijímán. Obraz, který o sobě máme, z nás také vyzařuje a druzí na něj reagují.
Co vytváří mou osobnost, kdo jsem a kým chci být? Čím lépe se znám, tím lépe znám i své potřeby a nesnáze a jsem schopen mít porozumění pro problémy a nedostatky jiných. Mohu proto svobodně a volně potkat druhého člověka, mohu být opravdový a chovat se otevřeně a čestně. Nenosím masku, se kterou autentický vztah nelze vytvořit. Integrita ve vztazích znamená, že jsem odpovědný sám za sebe.
Mluvím o sobě a za sebe, ne za jiné, neskrývám se za obecné „my“ nebo „ono se“, „říká se“ či „dělají to všichni“. V odborné řeči se správnému vyjádření říká „Ich forma“ – vím, co chci, za čím stojím, co je pro mne důležité a za co se v životě zasazuji. Sděluji svůj názor, ale jsem ochoten slyšet i názor toho druhého. Nenesu odpovědnost za jeho chování, ale za své chování vůči němu. Zdravé sebevědomí umožňuje přijetí toho druhého – takového, jaký je. A teprve bezpodmínečné přijetí umožňuje změnu a nápravu. Do té nesmí být nikdo nucen, každý má právo na svou osobitost a v otevřené diskuzi má být jeho hlas slyšen (základní lidské právo).

Integrita jako ochrana
Máme sklon přizpůsobovat se prostředí, ve kterém se nacházíme. A tak se jinak chováme v zaměstnání, jinak v rodině či kruhu přátel a jinak v církvi. Takový způsob života však vede k hrubým rozporům ve struktuře naší osobnosti. Teoretická víra vede k neuróze, víra prakticky žitá osobnost posiluje. Integrita směřuje naše myšlení k pravdě, opravdovosti, přesvědčivosti a realitě. A myšlení převádí do konání. Když se z tohoto úhlu podíváme na oblast zdraví, uvědomujeme si, jak často jsme nečestní i sami k sobě. Pokud jsme skutečně upřímní, pak jsme ochotni prověřovat skutečnosti a rozpoznávat vlastní zaujatost či bazírování na banálnostech. Integrita nás nutí řídit se poznáním a přesvědčením, nikoli pocity a náladami. Krátce řečeno – integrita nás chrání před pokrytectvím a propadem do závislostí.

Integrita umožňuje nápravu
Každý někdy nějak selhal a požadavkům integrity nedostál. Možná to bylo selhání tak velké, že přineslo jiným utrpení a nás trápí pocity viny a lítosti. Integrita umožňuje přiznání viny, vyznání i lítost. Známkou opravdové velikosti je, když člověk za svým selháním stojí, je ochoten je přiznat. Když mu na ně jiní lidé poukáží, nemá svou „nevinu“ hájit výmluvami nebo obviňováním jiných osob. Právě doznání a lítost jsou předpokladem odpuštění, které v této situaci potřebujeme. Jako další krok je pak potřebné hledat způsob, jak chybu napravit a jak v budoucnosti podobná selhání eliminovat. Pokud bylo někomu ukřivděno nebo byl někdo poškozen, je nutné krom nápravy také hledat usmíření. Na principu lítosti a pokání udílí své odpuštění také Pán Bůh. Ne na základě potrestání a odčinění chyb, ale na základě daru milosti v Pánu Ježíši Kristu.
Přeji vám i sobě, aby se nám neustále dařilo čestně stát i za svým pochybením, neboť v Pánu Bohu máme naději. To nás uvolňuje a zlepšuje naše vztahy k sobě i k bližním. Integrita výrazně přispívá k dobrému duchovnímu i tělesnému zdraví.

(Biblické texty k přemýšlení o tématu: Ž 32; 139,23; Ga 6,4.5; Mt 7,2; 1J 1,9)

S (Social Support) – Vztahy, společenská podpora, sociální podpora

V paneláku, kde bydlím, žije mnoho lidí jaksi vedle sebe – aniž bychom se blíže znali. Ale abychom mohli opravit střechu, bylo nutné dát se do díla společně a v péči o zdravotně postižené dítě bylo možné pozorovat, jak vzájemná pomoc lidi stmeluje. Často až vnější okolnosti nás přivedou k budování vztahů, přičemž je zřejmé, že přinášejí užitek oběma stranám.

Sociální podpora a zdraví
Epidemiologické studie ukazují, že lidé, kteří jsou zapojeni do stabilní sociální sítě, jsou spokojenější, zdravější a žijí déle než sociálně izolovaní jedinci. Tedy ti, kteří mají jak v rodině a příbuzných, tak v kruhu přátel a známých dost pravidelných kontaktů, jsou duševně i tělesně zdravější než ti, kteří mají společenských kontaktů jen málo. To platí zejména v zátěžových situacích, kdy se tyto vztahy stávají oporou, a to pro zdravé i nemocné.
Existuje silná spojitost mezi duševním zdravím a vědomou podporou, ať už vydávanou, nebo přijímanou. Lidé, kteří v těžké situaci citovou podporu i praktickou pomoc dostanou, jeví méně depresivních symptomů. Tělesné zdraví koreluje i s podporou využitelnou v běžném denním životě. Kvalitativně dobrý vztah je charakterizován harmonií, je v něm lepší vzájemné pochopení, méně střetů a více spolehlivé péče.
Výzkumy ukazují, že sociální spojení (manželství, kontakt s rodinou, přáteli, členství v církevním společenství) dokonce snižují riziko smrti. A naopak, osoby s malými a často kvalitativně špatnými vztahy mají riziko smrti větší. Sociální izolace je jedním z hlavních faktorů ve vztahu k mortalitě; riziko poškození zdraví je srovnatelné s rizikem kouření.
Sociální podpora mírní negativní stresovou reakci a je ověřeno, že pozitivní, podpůrné postoje při porovnání s postojem neutrálním snižují krevní tlak a tepovou frekvenci.
Efektivita podpory je větší, když je poskytnuta spontánně, aniž by o ni bylo předem žádáno. Silněji působí také tehdy, když mají lidé pocit, že obdrženou pomoc mohou později kompenzovat. U žen byl pozorován zdravotní efekt podpory od svého partnera, pokud ovšem byla vyjádřena činy – pouze slovní podpora neměla při výzkumech žádný měřitelný vliv.

Pozitivní působení společného rodinného stolování
Dříve se v rodinách jedlo společně – nyní „v letu“ jí každý sám. Je možné tento trend zvrátit? Ukázalo se, že tam, kde se členové rodiny pravidelně setkávají při společném jídle – a tak je příležitost k rozhovorům s interakcí – získávají rodinné vztahy na hloubce a kvalitě. Rodinná jídla a společné stolování snižují riziko, že dítě bude obézní, lépe ovlivňují výběr konzumované stravy a nápojů. Mladiství, kteří téměř neměli společné rodinné stolování, měli častěji nadváhu, jedli méně ovoce, málokdy snídali a častěji trpěli depresí. Četnost pravidelného rodinného stolování měla vliv i na lepší studijní výsledky a byla silnějším faktorem než okolnost, zda má dítě jen jednoho nebo oba rodiče. Jiné studie ukazují, že pravidelná rodinná setkání při jídle snižují rizikové chování dospívajících v oblasti sexu i užívání drog, alkoholu a kouření. Důležitým prvkem tohoto vlivu není jídlo samo, ale rozhovor, ke kterému během jídla dochází, a tedy i čas, který takto svému dítěti věnujeme. Je to také příležitost k ujasnění postojů a předávání hodnotového systému. Doporučuje se při jídle odstranit rušivé prvky (TV, noviny atd.), dát prostor k vyprávění zážitků a rozpravu vést pozitivně, bez tlachání, pomluv a negativních komentářů.

Dobročinnost prodlužuje zdraví
Utrpení a nouze vyvolává náš soucit a stimuluje k prosociálnímu postoji. Tyto postoje mají pozitivní vedlejší účinky, zlepšují naše tělesné i psychické zdraví. Pomoc a dobré činy zmenšují pocity viny, smutku nebo stísněnosti, které můžeme mít tváří v tvář utrpení a problémům jiných lidí. Dobročinnost nám umožňuje přijímat vlastní štěstí opravdově a s vděčností. Je to také vítané odklonění od vlastních problémů a sebestřednosti k zájmu o druhé. Ochota pomoci mění i vlastní sebehodnocení, dodává zkušenost empatie a rysy altruistické osobnosti, odůvodněný pocit užitečnosti. Angažovat se v zájmu dobra rovněž otvírá cestu k novým zdrojům a znalostem, vyvolává v nás schopnosti, o kterých jsme dříve neměli ani tušení. Pokud je pomoc myšlena opravdově, vyvolává sociální rezonanci, tj. působí tak, že si vás jiní lidé váží a chtějí s vámi spolupracovat. To uspokojuje lidskou touhu po začlenění do skupiny a život je tak obohacen, je šťastnější a spokojenější.
Výzkumy ukazují, že úmrtnost starých lidí, kteří se angažovali pro jiné, byla při stejném zdravotním stavu o 60 % nižší nežli těch seniorů, kteří to tak nedělali. Důsledky dobročinné aktivity znamenají pro zdraví a dlouhověkost jednu z nejlepších garancí, významově možná větší než dobře vyladěný krevní tlak a nízká hladina cholesterolu. Když se člověk chová kooperativně a altruisticky, dochází v jeho těle k většímu uvolňování hormonů, jako je oxytocin, vasopresin a dopamin. Tyto pak utlumují vylučování stresového hormonu kortizolu a snižují tak nejen výskyt kardiovaskulárních onemocnění, ale i nádorových onemocnění, deprese a demence.
Při ochotě pomáhat nepotřebujeme dělat velké činy a daleké cesty; stačí, když se citlivě rozhlédneme kolem sebe, doma, na pracovišti, ve městě. Nepotřebujeme talent ani peníze, dobrý čin nemusí být velký ani komplikovaný. A pokud to bude činnost, ve které se dostáváme do přímého kontaktu s lidmi (návštěva nemocných nebo obyvatelů domova důchodců, doučování dítěte apod.), najdeme největší uspokojení a vděčnost.

Rub mince – rizika pro pomáhající
Sociální angažovanost se ukazuje jako posilující zejména tenkrát, když má pomáhající dojem, že jeho snaha je oceněna – ať už jakýmkoliv způsobem. Při péči o bližní s demencí se to děje zřídka – pečovatelé těchto pacientů trpí depresí 3x více než běžná populace. Každý způsob pomoci, který s sebou nese zátěž, může být vyčerpávající, a pokud negativně ovlivňuje naše jednání, je správné vyhledat včasnou pomoc a oporu. Přesto však dobré činy obohacují náš život a vyplatí se. Viktor E. Frankl říká, že člověk najde smysl jen tehdy, když se vztahuje k tomu, co není opět jen on sám. Pokusme se činit dobro, o kterém nikomu nevykládáme a u kterého nečekáme žádnou odměnu – pak se naše sebevědomí i pocity smysluplnosti života budou zvyšovat.
Když chceme svůj život obohatit, musíme myslet na vztahy a do vztahů investovat. To je tajemství osobního i vzájemného růstu.

Vztahové krize – nejen v manželství
Soudobý léčebný psychoterapeutický přístup se méně zaměřuje na otázky po příčině krize, ale klade více důraz na ujasnění vlastního postoje.
Co si přejete? Kam chcete dospět? Jaký je váš cíl? Tato do budoucna orientovaná terapie přináší lepší výsledky, zvlášť když je rozdělena na konkrétní, v čase kontrolovatelné kroky.
Základní prvky budování vztahů a šťastného soužití:

• Vztah je více než já a ty – je třeba pěstovat přátelství, kontakty se širší rodinou, sociální síť.
• Šťastní lidé mají šťastné vztahy – buďme spokojeni s vlastním životem, vhodná péče o sebe není sobectvím.
• Víra – společně praktikovaná religiozita patří k nejsilnějším faktorům dlouhodobého vztahu, posiluje intimitu, má požehnání.
• Zdvořilost a tvořivost – když si vztahu vážím a je pro mne podstatný, nebudou mé vlastní požadavky tím nejdůležitějším. Místo trucování se stáhnu, abych nestupňoval konflikt, a budu více proaktivní (tvořivě hledat řešení). Rozdíly mezi partnery jsou bohatstvím, kterého lze využít.

Každý má jiné nadání a schopnosti. Každý je jedinečný a je tisíce důvodů k tomu, abych pochválil jiné, ale i sebe. Opravdová pochvala, kterou věnuji svým bližním, moji hodnotu nesnižuje. Od každého, kdo je na této zemi, se mohu něco naučit a ostatní se zase mohou naučit něco ode mne. Pochvala dodává odvahu a odvážné lidi svět potřebuje.
Opravdové, čestné ocenění se vrací zpět a člověku pak dělá radost jiné povzbuzovat a věnovat jim pozornost. Kritiků, těch, co vědí vše lépe, je již dost. A těch, kteří o sobě pochybují, také.
Kdo vyjadřuje pochvalu a ocenění, buduje mosty vztahů, plní své srdce radostí a tělo zdravím. Proč to nezkusit?

Jak správně chválit

• Důležité je, aby pochvala byla aktuální, včasná, spontánní.
• Chvalte konkrétně – určitý čin, konkrétní postoj. Květnatá a všeobecná pochvala je pro příjemce těžko přijatelná.
• Chvalte upřímně, opravdově – jedině tak má svůj dobrý vliv.
• Chvalte pozitivní formulací – to, co se zdařilo, a ne, že nedošlo k nežádoucímu dění.
• Nechvalte bez výběru a příliš často – když každý den budete všechno a všechny chválit, ztratí pochvala svoji účinnost.
• Chvála je chvála, nic jiného – nespojujte pochvalu s kritikou, jinak se míjí účinkem (je chybou pochválit a vzápětí kárat nebo ironizovat).
• Pochvala musí být osobní – např. „těší mne, že…“, „mám radost, že…“, „líbí se mi, že…“. A dovolte si při chválení trochu nadšení.
• Nezneužijte chválu jako nástroj mocenské hry – mocenská hra začíná, když je někdo sladkými slovy obehráván a veden k tomu, aby rezignoval na svá práva (blahosklonná chvála podaná „spatra“, se záměrem zdůraznit své postavení nebo lichocení za účelem získat něco navíc – nejdřív pochválit a pak naložit horu práce).
• Sama sebe je třeba z pochvaly vyjmout – i když máte dík své podpoře jiných na jejich úspěchu podíl, musí chválený svůj úspěch připsat zcela sobě a pak to je motivující.

Jak přátelství posiluje zdraví
Přátelská podpora snižuje hladinu stresu, dodává radost, mírní nemoci, urychluje proces uzdravování a přispívá k němu. Promyslete si následující 4 body:
(1) Přátelství chrání od většího poškození zdraví. Lidé s menším množstvím sociálních vztahů mají poruchy zdraví srovnatelné s působením kouření 15 cigaret za den, konzumací alkoholu či s osobami, které nesportují nebo jsou obézní.
(2) Přátelství prodlužuje život – odhlédnuto od genetického dědictví jsou nejdůležitějšími faktory pro dlouhověkost pohyb a přátelské vztahy.
(3) Přátelství pomáhá nemocným k uzdravení. Úmrtnost žen s rakovinou prsu, které neměly žádné přátele a nepěstovaly přátelské vztahy, byla 4x vyšší než těch, které měly 10 a více přítelkyň.
(4) Přátelství přináší více štěstí než peníze a majetek – každé nové přátelství se vyplatí. (Toto tvrzení ověřoval výzkum, který probíhal po přestěhování respondentů srovnáním peněžních výdajů za různé služby, věci či záležitosti, které v původním místě bydliště lidé obdrželi od svých přátel a známých.)