V pátek 30. září 2016, ve věku 77 let, zemřela sestra Marie Radková. Poslední rozloučení se sestrou proběhlo v pátek 7. října v 14:00 ve smuteční síni v Orlové Městě.
Vzpomínka ze života sestry
Marie Radková se narodila 12. 11. 1938 rodičům Františce a Jindřichu Kantorovým v Chotěbuzi u Českého Těšína. Se svým bratrem Alfrédem prožila těžké období války tamtéž (kdy otec musel nuceně narukovat do německé armády). Po skončení základní školy se vyučila a následně pracovala v Českém Těšíně jako prodavačka. Po seznámení se svým mužem Robertem Radkem následoval v roce 1957 sňatek a stěhování do nového bytu v Ostravě-Vitkovicích. V roce 1966 následovalo stěhování do Orlové, kde žila se svým mužem po celý zbytek svého života. Rovněž změna bydliště znamenala i změnu zaměstnání a zaměstnavatele, kterou byla elektrárna Dětmarovice, kde pracovala až do svého odchodu do důchodu.
Společně se svým mužem měla dva syny – staršího Aleše a mladšího Tomáše. Následně se těšila ze svých vnoučat Jakuba, Anežky, Terezky, Pavlínky, Elišky a Jana (Honzy). Její celý život byl protkán prací a starostlivostí o druhé. To bylo vidět, když se starala o své rodiče až do jejich smrti a následně pomáhala synům při starostlivosti o jejich děti. Její velkou zálibou a koníčkem byla práce na zahrádce. Po odchodu svého staršího syna na studia na Slovensko, kde již zůstal se svou rodinou, a umrtí svého manžela Roberta v roce 2004, zůstávala většina starostlivosti v době nemoci na jejím mladším synu, který se o ní staral se svým bratrem, až do konce života.
Již od mládí ji její maminka vedla ve víře k Pánu Bohu. Po přestěhování na nové bydliště do Orlové se jí dostalo do rukou, skrze manželé Matyášovy, písmo Svaté Bible. Na základě své víry a poznáváním Boží vůle skrze Bibli se nechala pokřtít v roce 1987 do společenství Církve Adventistů Sedmého Dne, kde zůstala členkou až do konce svého života. Celý život milovala Ježíše Krista a řídila se jeho radami v každodenním životě. Měla ráda lidi ve svém bydlišti, pracovišti, církvi a snažila se jim pomoci v rámci svých možností.
V době, kdy ji to dovoloval zdravotní stav, byla známa svou pohostinností a ta ji neopouštěla ani v posledních letech jejího života. Až do konce svého života si zachovala svou víru v Ježíše Krista a tím i jistotu že smrtí vše nekončí. Zesnula s jistotou, že Ježíšova zaslíbení o jeho příchodu, vzkříšení mrtvých a věčném životu jsou neměnná a platí pro každého z nás a tedy i pro ní.
Závěrem snad jen slova Písma Svatého jež ji posilovaly v posledních dnech života a které jste si mohli přečíst na jejím parte – Jan 11,25: Ježíš ji řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít“.