V pátek 24. června 2016, ve věku 69 let, zemřela po dlouhé nemoci sestra Vanda Šipikalová. Poslední rozloučení se sestrou proběhlo ve čtvrtek 30. června ve 14:30 v nové obřadní síni v Karviné.

Vzpomínka ze života sestry

Sestra Vanda Šipikalová se narodila 20. 10. 1946 ve Stonavě jako první dítě Eduardovi a Vilmě Kalinovým. O šest let později se narodila sestra Libuše.
Jako Základní školu vystudovala polskou školu v Karviné, kde bydleli v Karviné Solci.
Po studiích začala pracovat jako dělnice na Koksovně v Dolu ČSA, kde mazala stroje asi 3 roky, pak se přestěhovali na Karvinou 6 – kde dělala jako vázačka lan u jeřábů Jaklu Karviná.
Když měla 21 let, vdala se za Jaroslava Balického. Narodili se jí dvě děti. V roce 1968 dcera Ilona a o šest let později syn Patrik. První manželství jim nevydrželo.
V roce 1978 poznala v parku Boženy Němcové na procházce Miroslava Šipikala a po tříleté známosti se roku 1981 vzali.
Zpočátku bydleli v Karviné „Na Kopci“, později se přestěhovali do většího bytu v Karviné 8. Potom prodali byt a koupili si barák v Komorní Lhotce, kde bydleli 9 let. Protože se už tam projevovali bolesti zad, se kterými mohla těžko na baráku zatápět, přestěhovali se do Havířova na Šumbark.
S manželem Mirkem společně rádi jezdili na chatu na Visalaje, popíjeli milovanou kávičku se zákusky, měli rádi dovolené v Maďarsku, Zlaté Písky, Tatry, Turecko, a další. Rádi spolu houbařili.
Od roku 1993, po vážné autonehodě Mirka, se o manžela a děti pečlivě starala a dávala jim svoji lásku, energii a radost.
Ráda vařila, pohostila lidi, měla ráda svůj pořádek, lidi, společnost – měla svoje kouzlo. A jak dodala rodina, jsou velice rádi a vděčni za chvíle strávené s ní. Brala jako své pokrevní (Esterku, Kateřinu a Michala), tak i nepokrevní vnoučata. Měla ráda všechny děti a nedělala rozdílu.
Pána Boha poznala ve své rodině, kde ji k Bohu vedli rodiče. Ráda se bavila o Bohu se sestrou Líbou a Věrkou Gajdošíkovou. Asi před 25 lety se ale rozhodla odevzdat svůj život Ježíši. Byla pokřtěna v Orlové Lazy a manžel Mirek o tři roky později v Ostravě Radvanicích. Sestry a bratry ze sboru v Radvanicích poznávali na chatě na Ježonkách, kde také navštěvovali sbor.
Ráda četla Bibli, měla ráda Žalmy a snažila se sdílet s Bohem celé své rodině.
A protože svůj život odevzdala do Božích rukou, máme tu naději největší, že se s ní shledáme, když Ježíš Kristus přijde podruhé na tuto zem a budeme s ním žít věčně!