V krátké době nás zasáhla další smutná zpráva, že v úterý po poledni nás ve svých 93 letech opustila naše nejstarší členka sboru, sestra Marie Tkačíková. Poslední rozloučení se sestrou proběhlo v pondělí 3. listopadu ve 14:30 hodin v obřadní síni v Rychvaldě.
Vzpomínka na tetičku Mařenku od Věrky Gajdošíkové
Maličká vzrůstem, ale veliká srdcem… Všichni jsme ji měli rádi a skoro nikdo jí neřekl jinak než „tetička Mařenka“. Nebylo ji moc slyšet, ale kdykoli jsem se ve sboru podívala dozadu napravo, vždycky jsem ji tam viděla sedět vedle její dcery Jarušky.
Jen jednu dobu – pokud si pamatuji – tomu tak nebylo. To už přece jen měla více let, a tehdy ji postihla mozková příhoda. Vypadalo to špatně. Když jsem ji chtěla navštívit v nemocnici, bylo mi řečeno, že mě asi nepozná. Přesto jsem tam šla. Tetička byla právě venku se svým synem Leošem. Stála jsem u její postele a čekala na ni, když tu se otevřely dveře, ona pomalými krůčky vešla, pak se zastavila, podívala se na mě a radostně řekla: „Věruška!“ Vyhrkly mi slzy…
Po čase se vrátila domů, a znovu bylo – nad očekávání – všechno při starém. Každou sobotu zase seděla na svém místě… Pomalu stárla; pak zemřela její mladší sestra Cilka a tetička Mařenka osiřela. Měla ale svou rodinu – Jaruška, Leoš, Danka a všichni ostatní její členové ji měli rádi, a my, její duchovní rodina, také…
Čas tak rychle letí… Ani jsme se nenadáli a tetička Mařenka překročila devadesátku. Občas se pak sice stávalo, že její místo sem-tam zelo prázdnotou, ale pak zase přišla… A pak jsme se dověděli, že je tetička Mařenka znovu v nemocnici, a místo napravo u okna osiřelo nastálo… 28. října 2014 tetička Mařenka zemřela, 3. listopadu jsme jeli do Rychvaldu na pohřeb… Ti, kteří se pohřbu zúčastnili, slyšeli bratra Daniela Kašlíka, který vzpomínal na její život…
Vzpomínka ze života sestry Marie Tkačíkové, rozené Koloničné:
Narodila se jako druhé dítě manželům Josefu a Marii Koloničným 26. 8. 1921 na horách v Beskydech, kde je sice moc krásně, ale kde to nebývá vždy jen zalité sluncem. Občas přicházejí bouře, lijáky, kroupy i sněhové vánice… Stejně tak nebyl lehký ani její život… Její rodiště byla malá obec Krásná, kde vyrůstala se dvěma bratry a sestrou v malém domečku stojícím na místě zvaném Zemřelov. Ten domeček je tam dodnes. Do školy chodila na Zlatník, od patnácti let těžce pracovala jako dělnice v lese, přes zimu jako pomocná síla v různých domácnostech a gruntech. V šesti letech jí zemřel tatínek, a tak musela pomáhat mamince s obživou rodiny.
Pokřtěná byla v šestnácti letech v roce 1937 v potůčku na Ježonkách a stala se členkou Církve adventistů s. d.
V roce 1946 se vdala, vzala si Zdeňka Tkačíka. Bydleli spolu v Rychvaldě, Zdeněk byl havíř a ona pracovala jako ošetřovatelka kachen u Státního rybářství Rychvald, později jako šička ve Výrobním družstvu VKUS. Měli tři děti, dceru Danielu (1947), syna Leonarda (1948) a dceru Jarmilu (1962). Velmi brzy však v roce 1978 ve svých 57 letech ovdověla, a pak žila jen pro své děti a vnoučata.
Měla 7 vnoučat, jako první se narodil vnuk Dalibor pak Víťa, Blanka, Radim, Vladěnka, Tomáš a Michaela a 8 pravnoučat: Petru, Klárku, Michala, Nikol, Martina, Alvina, Samuele, Eliáše.
Celý život milovala Pána Boha i společenství Jeho dětí – sbor v Ostravě-Radvanicích, kam pravidelně každou sobotu docházela až do letošního srpna. Také se zúčastňovala schůzek seniorů, nebo i společných shromáždění Moravskoslezského sdružení i shromáždění církve v jejím rodišti na Ježonkách. Když onemocněla a nemohla už chodit do sboru, byla smutná a vzpomínala na bratry a sestry. Dětem a vnoučatům kladla na srdce, aby spoléhali na Pána Boha, modlili se za svou víru a byli Mu věrní stejně tak, jak byla celý svůj život svému Bohu věrná ona.
Zemřela dne 28. 10. 2014, krátce po poledni, v náruči své nejmladší dcery.
Kéž si i my všichni vezmeme z jejího vztahu s Bohem příklad, abychom se mohli po příchodu Ježíše Krista znovu s tetičkou Mařenkou setkat a společně pak věčně žít v zemi, kde už bolest, nemoc, smrt a hřbitovy nebudou…
Tetičko Mařenko, nashledanou…
