V sobotu 18. října 2014 nás opustila naše sestra Ludmila Ramíková. Poslední rozloučení se sestrou proběhlo ve čtvrtek 23. října v 15 hodin na hřbitově ve Václavovicích.

Vzpomínka ze života sestry:

Ludmila Ramíková se narodila 23. Srpna 1922 ve Václavovicích jako třetí dítě do hornické rodiny Mynářových. Vyrůstaly spolu dvě děvčata a jeden chlapec. Otec chodil pěšky do Ostravy na šachtu a maminka měla zemědělství, zvířectvo a ručně vyšívala monogramy na polštáře pro lidi. Bydleli v dřevěnce u potoka. Rozhodli se postavit domek větší a zděný. Když byl rozestavěn, postihla je krutá rána. Zemřel jim syn v 18 letech na tuberkulozu. Sestře Ludmile bylo tehdy 11. let. Děvčata dospívala a v roce 1938 se vdala Ludmilina sestra a odešla z domova za manželem. Ludmila se vdávala ve 21 letech roku 1943 za zedníka Bořivoje Ramíka. V roce 1944 se jim narodila dcera Jarmila a o rok později syn Bronislav. Po deseti letech se narodila dcera Danuše. Společně provedli rekonstrukci domku – patra, kde přibyly 3 pokoje. V roce 1946, když byla sklizeň pšenice, kterou Ludmilin tatínek ručně skosil, umírá ve věku 59let na zápal plic. Maminka zůstala vdovou do 82 let, kdy zemřela.

Ludmila Ramíková pracovala v JZD, jako ošetřovatelka dojnic 26 let. Do práce jezdila na kole, brzy ráno, nebo v noci ve 2 hodiny, kde pracovala až do důchodu. Práce byla víc než těžká. Ručně se dojilo, krmení a stelivo se tehdy nosilo na vidlech přes rameno. Až časem byla tato dřina zmechanizována. Když se vrátila z práce, čekala jí „druhá směna.“ Měli doma 1 ha pole, krávu, ovce a drůbež. Zvířata velice milovala. Ráda pěstovala květiny, které každý rok zdobily okna i zahrádku.

Sestra Ludmila byla věřícím člověkem. Na vyznání víry odevzdala svůj život Ježíši Kristu při křtu ve svých 15-ti letech, přesně 16. 9. roku 1937 a do své smrti s Ním měla blízký vztah.

V manželství s Bronislavem žili spolu 63 let. I mimo práci si udělali čas na odpočinek u moře a k návštěvám přátel. 6. 6. 2006 po krátké nemoci umírá manžel ve věku nedožitých 85 let. Ludmila jej přežila o 7 let. Přežila též starší sestru o 4 roky.

Vzpomínky vnoučat a pravnoučat byly velice pozitivní. Milovali ji. Byli velice rádi v její přítomnosti. Vzpomínají na prázdniny u babičky, jak je učila plést a háčkovat a učila je péct koláče. Dokázala je povzbudit v méně radostných chvílích i problémech je podpořit a modlila se za ně a celou rodinu. Pro své potěšení měla kanárka, který ji zpěvem potěšoval. Dům byl veliký a náročný na údržbu a museli hledat kupce. Pak jí dcera prozradila, kdo by měl o domek zájem. Že to jsou mladí lidé, kteří chtějí chovat koně a jiná zvířata a přišli na to, že jsou z její vzdálenější rodiny. Ludmila pak byla radostná. Svědčí o tom i fotka, kde ji vyfotil právě nový majitel vloni na jaře. Tito mladí lidé jí řekli, že může kdykoli přijet, jak jí bude smutno po domečku a pejskovi.

Od poloviny srpna jí začalo ubývat sil a slábla. Bylo jí dopřáno ještě 3x vidět a potěšit se s prapravnoučkem. Ještě v pátek věděla, že se jmenuje „Jakubek.“

Ludmila Ramíková zůstává v našich srdcích a bude nám všem moc chybět.