Nemile nás překvapila zpráva, že v pátek 10. února 2012 nás náhle opustila naše sestra Anna Muroňová. Poslední rozloučení proběhlo v pátek 17. února 2012 v obřadní síní ostravského krematoria.

Odchod sestry Anny Muroňové, rozené Novosadové, překvapil nás všechny. Sestra Anna byla sice poslední rok častěji v nemocnici, ale odešla náhle a nečekaně ve věku 76 let, 10. února 2012.

Ještě předminulou sobotu jsme se s ní viděli ve sboru. Nyní její místo zůstává prázdné, i místo v srdích pozůstalých, jejich přátel a známých. Tak to také pociťuje sbor Církve adventistů s.d. v Radvanicích, kam chodila. Musíme se rozloučit, i když nechceme a jsme překvapeni krutostí reality. Zůstává v našich vzpomínkách jako pečlivá a starostlivá matka a babička, a také jako naše sestra ve sborovém shromáždění.

Byli jsme zvyklí vídat sestru Muroňovou na zahrádce, když bylo krásně. Byli jsme zvyklí tomu, že její domek měl otevřené dveře a to signalizovalo, že je doma. Kdykoliv jste se mohli stavit a vždy jste byli vítáni.

Rád bych pověděl několik postřehů z jejího života.

Sestra se narodila 2. června 1935 na Valašsku, v Malé Bystřici. Vím o jejím dětství, že nebylo jednoduché. Byla často nemocná a podmínky nedovolovaly kvalitní lékařskou péči. Měla 3 sourozence – jeden její bratr žije ještě na Valašsku.

Ve dvaceti letech se vdávala. Měla 6 dětí (Josef, Jarek, Alena, Petr, Oldřich, Pavel), 12 vnoučat a 11 pravnoučat. Jeden syn, Pepík, zemřel, když měl 10 měsíců. V té době jí bylo 23 let. A tak si člověk uvědomuje, že život není bez ohrožení a že musíme čelit věcem a skutečnostem, které nejsme schopni ovlivnit.

Byla trpělivá, laskavá, pohostinná, měla dobré srdce. A hlavně se starala o rodinu. Ráda byla na zahrádce, milovala květiny, ráda také cestovala.

1. června 1982 zemřel její manžel Oldřich. Byli spolu do jeho nedožitých 55 let. Od té doby byla sama. Milovala své děti a věřím, že v té době jí byli oporou. Oporu měla zvláště v synu Petrovi – ráda cestovala, a tak ji brával na dovolenou.

Anna Muroňová byla bohabojná, věřící žena. Jednou v úterý večer, když u ní bylo setkání, tak začala vyprávět…

Vyrůstala jako katolička. Po svatbě přešla za svým manželem do Církve československé husitské.

Ráda četla Bibli. Kralickému překladu ale příliš nerozuměla. Jednou večer, když nemohla usnout, přemýšlela, ve které církvi je její místo. V noci se jí zdálo, že vidí otevřenou knihu. Pochopila, že to je Bible. Vnímala, že by si Knihu knih měla sehnat.

V roce 1992 v husitském kostele prodávali Bible. Dvakrát ji něco říkalo, aby si ji koupila. Potřetí už neodolala a tuto knihu si zakoupila.

Naproti domku, kde bydlela, si všimla, že je na vývěsce nějaký plakát. Pokaždé když šla kolem, vždy zapomněla nahlédnout, co tam je napsáno. Jednou když pracovala na zahradě, doslova jakoby jí něco nutilo jít přečíst si onen plakát. Odložila motyčku a šla. Tam četla, že se v Klubu důchodců v Radvanicích pořádají KURZY BIBLE, vedené kazatelem, Josefem Gorným. Zatímco uvažovala, zda tam mám jít, nebo ne, uslyšela za sebou jasný hlas: „Běž, bude to dobré“.

Tak tam šla. A chodila stále. Vnímala, že Bible je pro její duši velmi potřebná. Dávala jí to, co potřebovala:

– sílu zvládat starosti a povinnosti života
– zvláštní pokoj, který toužila mít
– konkrétně poznala, že život má smysl, že dějiny planety Země neskončí žádnou katastrofou, ani válkou, ale příchodem Krále králů a Pána pánů, Ježíše Krista
– dočetla se, že Ježíš Kristus zemřel za její hříchy a ještě jednou přijde. Už ne jako malé děťátko, ale jako Pán a Vládce vesmíru
– zjistila, jak to skončí se zlem a jak zvítězí dobro

23. března 1993 byla pokřtěna a stala se členkou Církve adventistů s.d., což asi překvapilo rodinu, známé i přátelé. Ona ale věděla, za čím jde. Když se přesvědčila o tom, co by měla prožívat, byla velmi důsledná.

Její vyznání víry bylo:

Jan 14:1-3   „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“

Měla zvláštní vztah s Bohem. Jednou ve spánku slyšela hlas, který jí probudil: „Zvěstuj každému příchod Pána Ježíše. Jeho příchod je už blízko, už je ve dveřích“. Když mi tento zážitek vyprávěla, žasl jsem. Slyšel jsem, že se takové věci odehrávají. Ale bylo to poprvé, kdy jsem se setkal s člověkem, který to tak osobně prožil.

Rád jsem poslouchal její vyprávění. Měla živou víru a mnoho hmatatelných důkazů o živém Bohu. Jednou se modlila za své roční pravnouče, které bylo nemocné. „Pane, ty jsi Pán života a smrti. Zachraň malého chlapce.“ Po té modlitbě jako šlehnutím proutku pocítila pokoj v duši. Poznala, že její modlitba byla vyslyšena. S pravnoučkem to dopadlo dobře.

Sestru Annu ztrácí nejen její rodina, kterou měla ráda a za kterou se modlila, ale bude chybět i v našem sboru. Byla milá, nekonfliktní, dobrá křesťanka. Její životní krédo bylo: „Předlož to Pánu, On to vyřídí.“

Věřila, že Ježíš Kristus přijde ještě jednou – tak, jak to hovoří Bible. Věřila, že smrt není poslední stanicí v životě, ale spánkem, ze kterého je probuzení při druhém příchodu Ježíše Krista. Proto měla naději a nadějí žila.

Jób 19:25-27 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A i kdyby se mé i tělo proměnilo v prach, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.

Ona věděla, za čím jde. Ona věděla, čemu věří. Možná byla svérázná, udivující své okolí a rodinu tím, jak vše důsledně zachovávala, ale její víra byla živá.

Dík víře v Ježíše Krista se můžeme loučit s nadějí na shledání. Můžeme se loučit slovy: „Na shledanou při druhém příchodu Ježíše Krista“.

    Jaromír Loder

---

Příběh sestry Anny Muroňové (z Náměsíčníku – únor 2009)

Bylo to jednoho úterního večera, kdy jsme se setkali na modlitební chvíli u sestry
Muroňové. Začala nám vyprávět o sobě a o tom, jak poznávala adventní poselství, jak ji Pán Bůh vedl a stále vede.

Sestra od mládí četla Bibli. Kralickému překladu ovšem příliš nerozuměla, zvláště některým výrazům. Jako dítě byla pokřtěna v katolickém kostele. Po svatbě přešla do církve Československé-husitské za svým manželem (byli spolu do jeho nedožitých 55 let, měli pět dětí – čtyři syny a jednu dceru). V církvi Československé-husitské se jí více líbilo hlavně proto, že tam nebyla ušní zpověď. Seznámila se také se Svědky Jehovovými, ale to ji nijak neoslovilo.

Pak začala sestra prožívat zvláštní, zajímavé události. Jednou večer se snažila usnout a přitom přemýšlela, ve které církvi je její místo. Když usnula, zdálo se jí, že vidí otevřenou knihu. Nevěděla, co to je za knihu. Náhle ji vzbudil hlas: „Toto je modlitba, která se mi líbí, té se drž.“ Hned nato si koupila Bibli, a tím se spustila lavina dalších událostí.

S koupí Bible to bylo takto: Na začátku jara roku 1992 prodávali v kostele Bible. Dvakrát jí něco říkalo, aby si tu Bibli koupila, že ji bude potřebovat. Potřetí už neodolala a koupila si ji.

Přes cestu naproti domku, kde sestra bydlí, je vývěska, na které bývají umístěny plakáty a různé informace. Sestra vzpomíná: „Jednou jsem si všimla, že tam je nějaký malý plakátek a byla jsem zvědavá, co na něm je. Dvakrát jsem šla kolem, ale pokaždé jsem si to zapomněla přečíst. Jednoho dubnového dne jsem pracovala na zahradě, okopávala kytky, když tu jakoby mě něco přinutilo jít se tam podívat. Položila jsem motyčku a šla. Byla to pozvánka na přednášky vedené bratrem Josefem Gorným, které právě toho dne začínaly v Klubu důchodců v Radvanicích. Když jsem si tu pozvánku přečetla a v duchu uvažovala, jestli tam mám, nebo nemám jít, uslyšela jsem za svými zády jasný, silný a zřetelný hlas: „Běž, bude to dobré.“ Ohlédla jsem se, ale nikde nikdo.“

Rozhodla se ten večer na přednášku jít s tím, že když se jí to nebude líbit, už tam nepůjde. A tak přišla na přednášku, i když ji nikdo osobně nepozval. Vedle ní tenkrát bydlela sestra Kašperová, která svým sousedům rozdávala pozvánky na tyto přednášky, ale na paní Muroňovou přitom zapomněla. Shodou okolností sestra Kašperová na první přednášce nebyla, přišla až na druhou, a moc se divila, co tam paní Muroňová dělá. Pak chodily na tyto přednášky spolu. Chodily také do Poruby na přednášky br. Vursta. Když dostala lístek, na kterém se měla vyjádřit, jestli chce být pokřtěna, chvíli váhala. Sestra Kašperová jí ale řekla, ať se nerozmýšlí a ať se rozhodne pro křest. Navštěvovaly spolu i evangelizační shromáždění studentů z Anglie, vesměs černochů, která tehdy probíhala v Ostravě-Mariánských Horách.

Dne 23. března 1993 byla na vyznání své víry v Ježíše Krista pokřtěna. Jako dar dostala Siónský zpěvník. Když někdy nemůže spát, vezme si ho a čte si tyto zpívané modlitby. Do sboru chodí moc ráda a nikdy by si nedovolila bez pádného důvodu shromáždění vynechat.

Několik dní před 11. zářím 2001, kdy světem otřásla zpráva o teroristickém útoku na „dvojčata“ v New Yorku, uslyšela ve spánku hlas, který ji probudil: „Zvěstuj každému příchod Pána Ježíše. Jeho příchod už je blízko, už je ve dveřích.“

Jednou byla se svou snachou ve Vratimově. Už chtěla jet domů, ale jakýsi naléhavý hlas jí radil, aby snachu doprovodila až domů. Také snacha si to přála. Jak šly kolem obchodu a míjely hlouček výrostků, dvakrát uslyšela hlas: “Ohlédni se.“ Když hlas zazněl potřetí, ohlédla se a zjistila, že jeden kluk z té party jde těsně za nimi. Snacha měla v otevřené tašce peněženku. Když kluk uviděl, že ho sestra pozoruje, otočil se a šel zpátky. Tak Bůh sestru Muroňovou v životě vede a chrání.

Sestra má jednu vnučku a také pravnoučata. Malý pravnuk měl v prvním roce svého života silné bolesti bříška. Přivezli ho „za minutu dvanáct“ se zánětem slepého střeva do nemocnice. Sestra se tenkrát modlila: „Pane, ty jsi Pán života a smrti. Zachraň toho malého chlapce.“ A tu jako šlehnutím proutku zavládl v jejím srdci pokoj a klid. Byla tím velmi překvapena. S pravnoučkem to dopadlo dobře, teď má pět let, je živý a zdravý.

Životní krédo naší milé sestry Muroňové je: Předlož to Pánu, On to vyřídí.

    Jaromír Loder