Šťastný nový rok 2009

Nevím jak vám, ale mně rok 2008 uběhl jako voda. Než jsme se nadáli, je zde rok 2009. O rocích končících osmičkou se říká, že jsou zvlášť bohaté na dramatické a výjimečné události. Historie našeho státu nám v tom dává za pravdu. I minulý rok byl výjimečný. Celosvětová krize má, a jak se předpokládá, ještě bude mít dopad na dění ve společnosti. Jaký bude rok 2009? Zdaleka ne všechno máme ve svých rukou. Přejeme si zdraví, dobré zaměstnání, harmonický život, šťastnou rodinu, dobrý životní standard. Přejeme si ale ještě něco více. A to pevnou víru, vyslyšené modlitby, naději a lásku, která by spojovala celý náš sbor v jeden celek.

Chtěl bych, aby se při nás vyplnily dva biblické texty:
Žalm 65,12: „Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost.“
Římanům 13,11: „Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.“

Přeji každému z nás Boží dobrotu po celý rok 2009. Přeji také, abychom vnímali, že Spasitel a dar spásy je časově daleko blíž, než když apoštol Pavel napsal tato slova.

J. Loder

Jer.6,16: „Stůjte na cestách a vyhlížejte. Ptejte se na stezky věčnosti. Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid.“

Nový rok, který je před námi, nám nabízí nové příležitosti. Nepopsané stránky, prázdné listy 365-ti dnů, dvanácti měsíců, jednoho celého roku. Čím je zaplníme? Bůh nám říká: “Zastav se, stůj chvíli, dívej se, ptej se na správnou cestu.“ Vyplatí se to, i když ti někdo bude říkat, že je to ztracený čas. Když vlaštovka vletí do místnosti, zděšeně lítá sem a tam, aby se dostala ven. Při tom se ale zraňuje, naráží do stěn a okenních tabulí. Kdyby se ztišila, na chvíli zůstala stát, našla by to místo, kudy vlétla do místnosti a tak by se zachránila bez zraňujících úderů.

Jako věřící známe tu „dobrou cestu“. Ježíš řekl: “Já jsem ta cesta.“ Cítíme vděčnost, že na té cestě můžeme stát. Prosím Pána, aby naše nohy na ní zůstaly i v roce příštím. Každý máme své cíle, plány a očekávání. Co nás však skutečně čeká, nikdo z nás neví. Máme ale slib od našeho Pána, že nic nebudeme prožívat sami. Když zůstaneme s ním „naše duše nalezne klid“. To si přejeme – mít klid v srdci, v neklidném světě.

L. Švihálek