V pondělí 28. července 2008 jsme se v Dětmarovicích naposledy rozloučili s naším bratrem v Kristu Miroslavem Doležalem, který ve svých 86. letech došel na konec své pozemské cesty.

Ta začala 4. srpna roku 1922 v Hradci Králové. Jako druhý z dvojčat byl tak drobný, že mu lékaři nedávali mnoho nadějí na přežití. Mýlili se.

Mirek rostl, a když přišel čas, vyučil se pánským krejčím. Jeho generace prošla těžkou dobou druhé světové války. V roce 1943 byl Mirek nasazen na nucené práce do Norska. Slyšel jsem ho vyprávět, jak v době těžkých náletů, kdy byl v ohrožení života, vzpomínal na svou věřící maminku, která byla členkou církve adventistů sedmého dne. Tehdy slíbil Bohu, že pokud to přežije a vrátí se domů, nechá se pokřtít a bude věrný Bohu až do konce života. Stalo se a náš milý bratr ten slib věrně plnil až do posledních dnů.

V roce 1948 se seznámil s Annou Macurovou, která přišla za prací z rodných Dětmarovic do Hradce Králové. Bylo to v červnu 1948, kdy nastoupili společnou cestu životem. Stěhovali se do Dětmarovic, kde bydleli společně s rodiči jeho manželky 33 let. Tam také prožili radostné chíle s narození dvou dětí – syna Daniele a dcery Ellen.

V 80. létech koupili dům v Ostravě – Bártovicích, kde žili se svým synem a snachou Lenkou až do svého skonu. Těšili se z pěti vnoučat a pěti pravnoučat. Jeho Anička zemřela v roce 2004. Její smrt ho velice zasáhla.

Jeho syn Daniel mi řekl: „Otec nebyl žádný význačný člověk, byl to takový běžný muž…“.

Ne, byl to vzácný člověk, který druhým sloužil svým řemeslem. Často mi upravoval kalhoty. Nikoho nezarmoutil. Vždy s úsměvem zdravil své známé a sousedy. Dělil se s lidmi o svou víru v Boha.

Věřil, že zpráva apoštolů v evangeliích je skutečná. Ježíš vstal z mrtvých a znovu přijde, aby vzkřísil k věčnému životu ty, kteří v něho uvěřili.

Ludvík Švihálek

Zjevení Jana 14,13:
Potom jsem uslyšel hlas z nebe: „Piš: Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.“
„Ano,“ praví Duch, „ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky jdou s nimi.“