Dnes bych se rád s vámi podíval na jednu píseň z našich zpěvníků. Píseň, která je o našem Příteli s velkým „P“ – příteli, ke kterému můžeme svobodně přicházet v jakoukoli dobu, kterému můžeme svěřit cokoli a který se na společné chvíle s námi velmi těší. Jde o velmi známou píseň č. 310, jejíž text ale možná při zpívání nevnímáme tolik, kolik si zaslouží:
Jak je vzácné ono štěstí, přítele, že v Kristu mám,
v modlitbě smím k němu nésti všechno, čím jsem zraňován.
Marně jitřil jsem svou ránu, snášel marně mnohý žal,
vše jen proto, že jsem k Pánu v tísni svojí nespěchal.Cokoli tě rmoutí tíží, břímě tvých neb cizích běd,
směle ať tvé oko vzhlíží na modlitbě k Pánu hned.
Kde se najde v širém světě přítel rovný Ježíši?
Šťasten buď, vždyť Kristus zve tě, prosbu tvoji vyslyší.„Pojďte ke mně, unavení,“ říká Pán všem lkajícím.
Proto jděte bez prodlení, na modlitbě mluvte s ním.
Obraťte se k svému Pánu jako přítel k příteli,
mluvte s ním, On mnohou ránu na modlitbách zacelí.
Pokračování textu Historie písní (1/9): Jak je vzácné ono štěstí, přítele, že v Kristu mám
