Milé sestry, milí bratři,
obracíme se na Vás se základní charakteristikou naší společné cesty víry a naděje, zformulované inspirativně dávno před námi v jednom z dopisů apoštolem Pavlem: „Nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.“ (Žd 13,14)
V tomto čase plném nejistoty, vzbuzujícím strach a tíseň v srdcích mnohých z nás, chceme společně s Vámi nejdříve s vděčností vzpomenout na ty, kteří nás na cestě víry předešli.
Aktuálnost zvěsti o blízkosti druhého Ježíšova příchodu, zaujala naše předchůdce natolik, že už v začátcích hnutí v naší zemi, před více než sto dvaceti lety, neváhali pro ni přinášet nemalé oběti. Často tím riskovali ztrátu základních životních jistot. Přesto se nevzdali upřímné víry v blízký Kristův návrat, stejně jako touhy po sdílení zvěsti o záchraně pro ty, kteří jim byli blízcí. Nemlčeli. Často však nezahálely ani jejich ruce. Hned v začátcích hnutí byli vždy na blízku lidem v nouzi s vlastní pomocí. Jejich víru v budoucnost, kterou jim přislíbil náš Pán, nedokázala zlomit ani krutost dvou hrozných válek v minulém století. Nenechali se zlákat ani příslibem lepších zítřků, který se jim snažila vnutit komunistická totalita. Někteří z nich odmítnutí zvrácené ideologie zaplatili i vězením. Mnozí z těch, kteří stáli pevně za svým poznáním, už nejsou mezi námi. Čas plyne překvapivě rychle. Dnes nás nikdo neomezuje v naší víře a naději. Ba co víc, stali jsme se respektovanou a pro společnost, díky řadám užitečných aktivit, potřebnou organizací.
Nemůžeme však zavírat oči před současnou tísnivou situací. Navzdory svobodě v níž žijeme, na nás dopadá s tragickou naléhavostí. Někteří z nás pociťují na vlastní kůži zhoršující se proměny v ekonomické oblasti. Většinu z nás zasáhla krutost války. Její blízkost vnímáme prostřednictvím statisíců uprchlíků. Rafinované vynálezy informačních technologií na nás chrlí zprávy o dalších hrůzách a tragédiích všude ve světě. Jsme konfrontováni s různými interpretacemi skutečností a často nemáme ani čas a chuť si všechnu tu mediální smršť ověřovat a třídit. Do našich srdcí se vkrádá nedůvěra a s ní pokušení uvěřit těm, kdo křičí hlasitěji a nabízejí jednoduchá zkratkovitá řešení.
V tomto čase plném nejistoty, vzbuzujícím strach a tíseň, se chceme spolu s Vámi však znovu s vděčností ujistit o Božím vedení. Máme pro to mnoho důvodů. Proto se nemůžeme zříci své odpovědnosti za druhé. Proto se stavíme na stranu těch, kteří se nacházejí ve svízelné situaci a z různých důvodů se bez pomoci druhých neobejdou. Děkujeme Vám všem, kteří nezpochybňujete a podporujete prostřednictvím Adry i dalších iniciativ pomoc obětem války. Děkujeme, že se moudře vyhýbáte řešením, jež vyvolávají mezi lidmi nevraživost a svár. Podle slov Písma máme být motivováni hledáním budoucího města. Nemusí nás proto sužovat strach, který nám s takovou naléhavostí vnucují falešní zprostředkovatelé skutečností. S odvahou nesme odpovědnost za naše poznání a držme se neochvějně dané víry a naděje. Současná situace nás tak může pozitivně motivovat k tomu nejdůležitějšímu. Navzdory šířícímu se strachu a sílící lidské zlobě smíme žít dál láskou, k níž se naše víra a naděje váže a jež vírou a nadějí roste a sílí.
Chceme Vás, milé sestry a bratři, závěrem dopisu opět povzbudit slovy apoštola Pavla: „Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.“ (1K 16,13.14)
Bratislava, 27.11.2022, Výbor Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne
