Archiv rubriky: Nezařazené

Proběhl seminář pro tuzemské misionáře

Poslední lednový víkend roku 2011 proběhl v našem sboru „Seminář pro tuzemské misionáře“. Přednášející bratři, Petr Pimek a Oldřich Wagenknecht, se s námi podělili nejen o teoretické informace, ale také nás obohatili zkušenostmi ze své misionářské praxe. Povzbudili nás k tomu, být druhým lidem přáteli a zprostředkovateli dobré zprávy, kterou jsme sami od Boha obdrželi.

V sekci „Ke stažení“ si můžete stáhnout kázání br. Oldřicha Wagenknechta, které měl v našem sboře dopoledne 29. ledna 2011.

Křest Klárky Lipusové (17. prosince 2010)

V listopadu jsme měli možnost prožívat radost z rozhodnutí Čestmíra Pavláta, vykročit na cestu s Pánem Ježíšem. A už 17. prosince jsme se mohli spolu s nebem radovat při další slavnostní příležitosti, kdy se rozhodla odevzdat svůj život Bohu Klárka Lipusová, kterou pokřtil br. Loder.
Fotografie ze křtu můžete najít ve fotogalerii sboru.

Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí,
přečká noc ve stínu Všemocného.
Říkám o Hospodinu:
Mé útočiště, má pevná tvrz
je můj Bůh, v nějž doufám.
(Žalm 91, 1-2)

Křest Čestmíra Pavláta (12. listopadu 2010)

V pátek 12. listopadu 2010 vykročil na cestu s Pánem Ježíšem Čestmír Pavlát. Při této slavnostní příležitosti nám Božím slovem posloužil br. Loder a poté Čestmíra Pavláta pokřtil br. Švihálek.
Fotografie ze křtu i sobotního přijetí do našeho sboru můžete najít ve fotogalerii sboru.

Dát život Bohu…

Když rozhodne se
člověk pro Ježíše –
není to vždy
jen cesta na výsluní…
Někdy i zmokne –
rozpláče se tiše,
když nad hlavou
mu temně bouře duní…
Však stejně
jako dítě k matce svojí
běží se schovat
v každém nebezpečí,
i lidské srdce
mnohem míň se bojí,
když vždycky věří,
že je v Boží péči…
Ta víra umí
hory přenášet,
pevně se drží
Božích zaslíbení…
I když je kolem
nepřátelský svět –
tmu ve světlo,
a zimu v teplo mění…
A tuto víru,
milý bratře náš,
chcem vyprosit ti
na tvou další cestu…
Když život svůj
do Božích rukou dáš –
pak s Kristem dojdeš
k nebeskému městu…

  V.G.

Zlatá svatba manželů Smílkových

V sobotu 24. dubna jsme si spolu s manžely Smílkovými připomněli jejich padesát let společného života. Do dalších společných let jim přejeme hodně Božího požehnání.


Ne všem mladým lidem z jednoho sboru se podaří uzavřít manželský slib a po 5O-ti létech slavit v tomto stejném sboru i „zlatou svatbu“. Když jsme v sobotu seděli v popředí sálu na vyzdobených židlích, tak jsme si uvědomili, že to není dávno, kdy jsme seděli na opačné straně sálu – jenom 5O let. Tehdy jsme se dívali do budoucna, byli zamilovaní a vůbec si neuvědomovali, jaká zodpovědnost nás v životě čeká. Naše motto na svatebním oznámení bylo: „Kam půjdeš Ty, tam také s Tebou půjdu, kde bydlit budeš, budu bydlit i já. Bůh Tvůj, je Bůh můj.“ Tato touha, kterou vyslovila Ruth, byla i touhou v našem životě.

Poprvé jsem se nastěhoval ke své manželce, kde jsme bydleli 1 rok. Pak jsme se ještě třikrát stěhovali už spolu. Pán Bůh byl středem našeho života. Nyní se díváme zpět do minulosti.

Toto výročí je zvláštní příležitost nejen ke vzpomínání, ale je také důvodem k vděčnosti. Děkujeme Pánu, že nás vedl po celých 5O let společného života. Pomáhal nám vždy, kdy jsme ho prosili o pomoc. Při výchově dětí, v práci, naplňoval naše každodenní potřeby.

Když jsem přišel na Ostravsko, byla to doba zákazu činnosti naší církve, scházeli jsme se po rodinách a měli jsme možnost poznat mnohé dobré rodiny našich bratří a sester, které byly pro nás vzorem a příkladem pro formování našeho společného života. Dnes máme příležitost, a proto jim chceme vyjádřit poděkování, že jsme se vždy u nich cítili dobře pro jejich srdečnost a obětavost. Nemohu zapomenout na rodinu Sosnových br. Miloše a s. Aničky, u kterých jsem našel nový domov nejen já, ale i jiní bratři po návratu z vojenské služby.

Vzpomínáme na společné pěší cesty z Havířova lesem až do sboru vždy v sobotu ráno a návrat domů ze sboru často v pozdních odpoledních hodinách. Na společné zahajování soboty vždy v pátek večer v rodinách, na hodiny zpěvu a hudby v našem sborovém souboru. Byly to chvíle, na které se nedá zapomenout.

Za to všechno patří dík našemu Bohu. Za naše děti a jejich rodiny, zvláště za vnoučátka, která obohacují náš společný život. Chci také touto cestou poděkovat mé milé manželce za její obětavou péči nejen o mně a děti, ale že byla a je hnacím motorem pro celou naši rodinu.

Společně chceme poděkovat našim dětem a vnoučatům, ale i Vám všem, kteří jste se podíleli na přípravě programu naší pobožnosti. Také Vám všem, kteří jste přišli a spolu s námi vyjádřili radost z našeho výročí, ke kterému se váže i naše vzpomínka na členství v našem sboru po dobu již více než 5O let. Cítili jsme se vždy a cítíme v našem sborovém společenství velmi dobře. Máme Vás všechny rádi.

Eva a Emil Smílkovi

Petr Krynský – kazatel našeho sboru v letech 1972 až 1980

Dalším pozvaným kazatelem, který v našem sboru sloužil, byl v sobotu 17. dubna br. Petr Krynský s manželkou. Pracoval v našem sboru v letech 1972 až 1980.

Do našeho sboru přišel se svou manželkou (MUDr. Jana Krynská) a několikaměsíční Světlankou v dubnu roku 1972. Během jeho působení se jim narodili ještě dvojčata Jakub a Míša. Takže v roce 1980 jsem se pak loučili již s pětičlennou rodinou Krynských. Nyní působí jako vysvěcený kazatel ve sborech Beroun a Příbram a učí na Teologickém semináři CASD na Sázavě.

Zde si můžete poslechnout kázání Petra Krynského ze 17. dubna 2010:

Nebo si jej stáhnout v sekci „Ke stažení„.